Seibei Kadžima
| Seibei Kadžima | |
|---|---|
| Narození | 1866 Tenma |
| Úmrtí | 6. srpna 1924 (ve věku 57–58 let) |
| Místo pohřbení | Hřbitov Tama |
| Povolání | fotograf |
| Manžel(ka) | Ecu Kadžima |
| Děti | Kuni Iizuka |
| Ocenění | Stříbrná medaile se žlutou stuhou (1887) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Seibei Kadžima (鹿島 清兵衛 Kadžima Seibei, 1866 – 6. srpna 1924) byl japonský fotograf aktivní v období Meidži.[1] Přestože byl adoptovaným dítětem bohatého obchodníka, odešel z domu, protože uzavřel sňatek s oblíbenou gejšou Pontou v Šimbaši, a z amatérské fotografie učinil svou hlavní podnikatelskou činnost. Při manipulaci se střelným prachem byl nešťastně zraněn, musel fotografování zanechat a stal se učitelem hry na flétnu. Jeho žena Ponta jej v životě podporovala zpěvem a tancem. Nekonvenční pár Ecu a Seibei sloužil jako prototypy pro román Sto příběhů (Hyakumonogatari), jejíž autorem je spisovatel Ógai Mori (jap. 百物語).
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v roce 1866 jako Masanosuke, druhý syn Kijoemona Kadžimy, velkoobchodníka ve městě Kita Tomita, Osaka. Ve čtyřech letech byl adoptován bohatým obchodníkem v Jokkaiči-čo, Reidžimadžima, Tokiu (nyní Šinkawa). Rodina měla ještě dceru jménem Nobu a Seibei byl vychován jako její manžel. Rodina Kadžimů patřila k nejbohatším obchodníkům v éře Meidži, přičemž pronajímala a prodávala domy.
V roce 1885 požádal fotografa Reidži Esakiho o soukromou lekci a jeden a půl roku pracoval jako jeho asistent.[2]
V květnu 1889 se setkal s britský inženýrem a fotografem Williamem Kinnimondem Burtonem, který přišel do Japonska v roce 1887. Burton publikoval několik technických prací o fotografii a přispěl k zavedení japonské kultury na Západ zasláním japonských fotografií do různých londýnských časopisů. Hodně také propagoval práce začínajících japonských fotografů v Británii, jako byli například Kazumasa Ogawa, a koneckonců také Seibei Kadžima.[3]
Kadžima postavil vlastní fotografické studio, importoval požadované vybavení a uspořádal výstavu svých velkoformátových fotografií v zahraničí. Také na žádost Meijiya Isono fotografoval reklamní plakát na pivo se svou oblíbenou modelkou Pontou a Meijiya ho vystavil na domácí výstavě. V roce 1895 otevřel dvoupodlažní studio ve stylu “Genkakan” pod svého mladšího bratra, Seisaburo. Fotografické studio s plochou 150 metrů bylo vybaveno výtahem a rotujícím pódiem a také obloukovou lampou s 2 500 svíčkami, díky kterému šlo pracovat i v noci.[4] Kromě toho poslal svého bratra Seisabura studovat do zahraničí do Londýna.[5][6]
V roce 1905, když byla japonsko-ruská válka na dobré cestě k vítězství, byl Kadžima požádán o provedení jevištního efektu během divadelní hry. Ten si však kvůli své neopatrnosti při práci se střelným prachem popálil ruku a přišel o palec.[7] Poté uzavřel fotografické studio a začal se věnovat výuce hry na flétnu.[8][9] Jeho žena Ecu (Ponta) pokračovala ve zpěvu a tanci a podporovala jeho život poplatky za výkon a poplatky za výuku.[8] Díky svým dovednostem Ecu vydělala rodina 500 jenů měsíčně (průměrný plat úředníka v těchto letech činil 150 jenů).[10][11] Spolu měli 12 dětí[11], z nichž dvě zemřely v dětství. Jeden z jejich synů se stal hercem. Nejstarší dcera Kuni spolupracovala s režisérem Cuboučim Šójem (Cubouči Šójó)[12] a stala se specialistkou na tanec a anglickou literaturu.
V roce 1924 zemřel ve věku 58 let. Následující rok zemřela jeho žena Ecu.
Výstavy[editovat | editovat zdroj]
V roce 2019 sponzorovala firma Fujifilm výstavu v Muzeu historie fotografie o jeho práci a odkazu, nazvanou „Příběh Seibei Kadžima, milionářského fotografa v období Meidži.“ Tato výstava představila Kadžimu jako průkopníka v japonské portrétní a krajinářské fotografii, který vyvinul nové techniky, například tím, že vymýšlel velkoformátové fotoaparáty pro pořizování nadměrných fotografií, experimentoval s rentgenovými paprsky a využíval hořčíkový blesk k fotografování v noci.[13]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Tradiční japonská brána torii, Svatyně Icukušima -
Pohled na horu Fuji z Kashiwabara, asi 1890 -
Hora Fuji od jezera Aši, 1890–1900 -
Kůň s jezdcem s horou Fuji v pozadí, 1890–1900 -
Pravděpodobně gejša, 1890–1900
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kajima Seibei na anglické Wikipedii.
- ↑ (japonsky) Tokijské muzeum fotografie, editor. 328 Outstanding Japanese Photographers 『日本写真家事典』(nihon šašinka jiten). Kyoto: Tankōsha, 2000. ISBN 4-473-01750-8
- ↑ The British Journal of Photography Annual, Henry Greenwood & Company Limited, 1972 s. 179
- ↑ CHECKLAND, Olive, 2003. Japan and Britain After 1859: Creating Cultural Bridges. [s.l.]: RoutledgeCurzon. ISBN 0-7007-1747-1. str. 104–105
- ↑ 鉄砲洲「福井家文書」に関するメモランダム・拾遺」 塩崎文雄 研究プロジェクト；東京一市民のくらしと文化 和光大学 (Memorandum o rodinných dokumentech Fukui z Gunzō „Rodinné dokumenty Fukui“] Výzkumný projekt Fumio Shiozaki; Život a kultura nejobjevnější Tokijské univerzity Wako)
- ↑ 千谷道雄「明治百万長者物語」『歴史と人物』 第 6 巻、第 1〜3 号 中央公論社、1976。実弟の清三郎が兄の七回忌にガリ版で刷っ た「亡兄を追憶して」と、千谷道雄が集めた資料に基づいてまとめたもの。のちに『明治を彩る女たち』（千谷道雄 文芸春秋 1985）として出版
- ↑ 『なつかしき大阪: 写真でたどる大阪の歴史・魅力再発見!』佐々木豊明. books.google.co.jp [online]. [cit. 2020-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ 鹿嶋清兵衛歴史が眠る 多磨霊園
- ↑ a b 能の笛方鹿嶋清兵衛をめぐる人々－名妓ぽん太と近代文学者の接点 Archivováno 13. 5. 2013 na Wayback Machine.松田存
- ↑ 鹿嶋清兵衛 歴史が眠る多磨霊園
- ↑ 新橋名姑、ぽん太
- ↑ a b Мацуда Тамоцу. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-08-12]. 能の笛方鹿島清兵衛をめぐる人々. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-13.
- ↑ 小野賢一郎 著. 女、女、女 [online]. [cit. 2014-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FUJIFILM SQUARE PHOTO HISTORY MUSEUM. The Story of Seibei Kajima, the "Millionaire Photographer" in the Meiji Period [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Seibei Kadžima na Wikimedia Commons
