KASKR

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
KASKR
KASKR-1
KASKR-1
Určení experimentální vírník
Výrobce Kamov / Skržinskij
Šéfkonstruktér Nikolaj Iljič Kamov
Nikolaj Kirilovič Skržinskij
První let 25. září 1929[1]
Uživatel Sovětský svaz SSSR
Vyrobeno kusů 1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

KASKR (rusky КАСКР) je označení sovětských experimentálních vírníků KASKR-1 a KASKR-2. Název je zkratkou příjmení dvou hlavních konstruktérů - Nikolaje Iljiče Kamova a Nikolaje Kiriloviče Skržinského, KAmov-SKRžinskij (rusky Камов-Скржинский). První stroj KASKR-1 byl pojmenován „Rudý inženýr“ (rusky Красный инженер).[1][2]

N. I. Kamov nenazýval stroj KASKR obvyklým pojmem autogyra (rusky Автожир, ze španělského slova autogira, čili vírník), nýbrž slovem „vertoljot“ (v azbuce Вертолeт, na boku stroje KASKR-1 bylo uvedeno „Вертолeт КАСКР“[2]). Tento termín se pak v ruštině uchytil jako synonymum pro vrtulníky.[3] KASKR však nebyly vrtulníky, ale vírníky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1929 začal Nikolaj Iljič Kamov pracovat společně s Nikolajem Kirilovičem Skržinským na projektu vírníku (neboli autogyry) KASKR-1 s kloubovým rotorem. Použili trup sovětského cvičného dvouplošníku Duks U-1 (sovětská kopie letadla Avro 504), odkud odstranili horní křídlo a spodní vyztužili a stabilizovali k trupu. Po 10 měsících výstavby byl stroj připraven ke zkoušce, zatím pouze na zemi. KASKR-1 připomínal autogyru Cierva C.8 španělského leteckého konstruktéra Juana de la Ciervy.[1] Při zkoušce byla listem rotoru odtržena ocasní plocha. Test byl přerušen, ocasní plocha byla opravena a zároveň snížena.

25. září 1929 provedl stroj první vzlet, pilotem byl Ivan V. Michejev, v zadním kokpitu seděl N. I. Kamov.[1] Vírník se vznesl do výše 2 – 2,5 m, přesto nebyl ve vzduchu stabilní. Během jedné z dalších zkoušek na zemi se vírník naklonil a byl poškozen. V roce 1930 byl opraven a dostal nový motor Gnôme-Rhône Titan s výkonem 165 kW a označení KASKR-2. Kolový podvozek byl odstraněn a místo něj byla namontována dvojice ližin. V pracovní skupině byl i Michail Leonťjevič Mil, tou dobou student Novočerkaského polytechnického institutu, později zakladatel konstrukční kanceláře Mil.[4]

V letech 1929–1931 prodělal vírník 79 zkušebních letů, posádku tvořila zejména dvojice Ivan V. Michejev a Dmitrij Košiz.[4] Stroj dosáhl výšky 450 m a doba letu trvala až 28 minut. Na základě těchto pokusů bylo v roce 1930 vytvořeno speciální oddělení Centrálního aerohydrodynamického institutu (CAGI) zabývající se konstrukcí autogyr.[4] Kamov se k oddělení připojil v roce 1931 a výsledkem jeho výzkumů byl typ CAGI A-7 z roku 1934. Jeho kolega Nikolaj Kirilovič Skržinskij sestrojil v roce 1936 model CAGI A-12.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

KASKR-100

  • Průměr rotoru: 12 m
  • Počet otáček: ?
  • Délka: 9,3 m
  • Výška: 4,6 m
  • Prázdná hmotnost: 750 kg
  • Vzletová hmotnost: 950 kg
  • Pohon: vzduchem chlazený radiální motor Gnôme-Rhône M-200
  • Výkon: 88,3 kW / 100 HP
  • Maximální rychlost: 90 km/h
  • Cestovní rychlost: 60 km/h
  • Minimální rychlost: 35 km/h
  • Maximální dostup: ?
  • Doba letu: ?
  • Dolet: ?
  • Posádka: 2

KASKR-2

  • Průměr rotoru: 12 m
  • Počet otáček: 135/min.
  • Délka: 9,8 m
  • Výška: 4,6 m
  • Prázdná hmotnost: 865 kg
  • Vzletová hmotnost: 1 100 kg
  • Pohon: vzduchem chlazený radiální motor Gnôme-Rhône Titan
  • Výkon: 165 kW / 230 HP
  • Maximální rychlost: 110 km/h
  • Cestovní rychlost: 90 km/h
  • Minimální rychlost: 70 km/h
  • Maximální dostup: 450 m
  • Doba letu: 0,5 h
  • Dolet: 160 km
  • Posádka: 2

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku KASKR na německé Wikipedii.

  1. a b c d G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 9. (rusky, anglicky) 
  2. a b G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 26. (rusky, anglicky) 
  3. http://www.russianhelicopters.aero/en/about/
  4. a b c G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 10. (rusky, anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. (rusky, anglicky) 
  • Vladimir B. Kasakov: Senkrecht in den Himmel, Fliegerkalender der DDR 1989, ISBN 3-327-00520-6 (německy)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]