Kamov Autogyro
| Kamov Autogyro | |
|---|---|
| Určení | víceúčelový vírník |
| Výrobce | Kamov |
| Charakter | projekt |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kamov Autogyro (rusky: Камов Автожир) byl projekt sovětského lehkého víceúčelového vírníku navržený konstrukční kanceláří Kamov v roce 1972.[1]
Vývoj a konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Sovětský svaz byl v používání zemědělských letadel ve vedoucím postavení ve světě, přesto letecký park složený především z letadel Antonov An-2, vrtulníků Kamov Ka-26 a dalších nedostačoval. Počátkem 70. let vypracovalo Ministerstvo civilního letectví návrh konkurzu na hospodárný letoun schopný nést 1 500 - 1 800 kg chemikálií a s nižšími provozními náklady o 20% - 25% oproti An-2.[1] Skupina konstruktérů v OKB Kamov se tohoto úkolu ujala a výsledkem byl soutěžní projekt nazvaný „létající šasi“.[1] Tato koncepce měla vírníku zajistit vysokou manévrovatelnost a bezpečnost letu při nízkých rychlostech a v malé výšce. Projekt z roku 1972[2] však nikdy nepřesáhl fázi studie.[1]
Vírník měl trup podobný vrtulníku Ka-26[1], poháněn měl být jedním turbohřídelovým motorem a čtyřlistou tlačnou vrtulí na zádi trupu mezi zdvojeným ocasním nosníkem s jednou vodorovnou a třemi svislými ocasními plochami. Nosný rotor byl čtyřlistý.
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Data z:[2]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Pohon: 1× turbohřídelový motor TVD-10; 691 kW
- Únosnost: 1 600 kg (ve vnitřním prostoru)
- Délka: 9,6 m
- Šířka: 4,48 m
- Výška: 4,8 m
- Průměr nosného rotoru: 20,0 m
- Průměr tlačné vrtule: 3,2 m
- Prázdná hmotnost:[pozn. 1] ? kg
- Maximální vzletová hmotnost: 4 130 kg
- Posádka: 1
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 220 km/h
- Dolet: 600 km (s 1 100 kg nákladu a rezervou paliva na 30 minut letu)
- Dostup: ? m
- Stoupavost: ? m/s
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Prázdná hmotnost udává hodnotu hmotnosti standardně vybaveného vírníku bez paliva a posádky.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola The main stages of the creative work of the OKB led by N. I. Kamov, s. 76. (rusky, anglicky)
- ↑ a b G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola Автожир для авиахимичecких рaбoт и пepeвoзки пaccaжирoв, s. 332–335. (rusky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. S. 76. (rusky, anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- (anglicky) Kamov Autogyro, Aviastar.org (anglicky)
- (česky) Agronomický vírník Kamov, Military.cz (česky)
_(519-09).jpg)
