Julius Eichmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Julius Eichmann

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1867

Narození 8. dubna 1803 nebo 1805
Jena
Großherzogin Sachsen Weimar.jpg Sasko-výmarské vévodství
Úmrtí 12. prosince 1872
Menton
FrancieFrancie Francie
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Julius Eichmann, též Carl Julius Eichmann (8. dubna[1][2][3] 1803[1][4] nebo 1805[2][3] Jena[3]12. prosince 1872[1][2][3] Menton[3][5]), byl rakouský podnikatel v papírenském průmyslu a politik německé národnosti z Čech, v 60. letech 19. století poslanec Českého zemského sněmu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Byl podnikatelem v papírnickém průmyslu.[1][2] V období let 1843–1860 byl společníkem papírny Franze Lorenze synové & Eichmann v Hostinném.[4]

Narodil se v Jeně v tamním měšťanské rodině. Otec byl pasířem. Julius odešel do zahraničí. Byl obchodníkem ve Vratislavi, kde se oženil. Od roku 1836 působil jako disponent firmy Schallowetz, Milde & Co. v pražském Císařském mlýně, kde fungovala strojní papírna. Spolupracoval tu s ním Gustav Roeder. Později se osamostatnil a začal podnikat v podkrkonošském Hostinném. Využil starší papírenskou firmu, původně vlastněnou bratry Kieslingovými, od roku 1838 v držení rodiny Lorenzů. Eichmann se v roce 1842 s Lorenzovými domluvil na partnerství a od onoho roku zde fungovala (v objektu bývalého zámku, zvaného též Labský mlýn) firma Franz Lorenz Söhne & Eichmann. Okolo roku 1846 přikoupili moderní papírenský stroj tzv. Schäuffelenského typu. Roku 1849 koupili Eichmann a Franz Lorenz pozemek u města Hostinného, zvaný Michaelovo pole. Zde následně vyrostla nová továrna na papírenské zboží. Původní provoz v Labském mlýně dočasně zastavil požár roku 1856. Po necelých dvou letech ale byl areál obnoven. Spolupráce mezi Eichmannem a Lorenzem se rozpadla roku 1859. 17. září 1859 podepsali Julius Eichmann s Gustavem Roederem na straně jedné a Franz Lorenz na straně druhé smlouvu o rozdělení společné firmy. Eichmann s Roederem nadále vedli továrnu na Michaelově poli. Zajistili její obnovu po požáru roku 1861. I jejich spolupráce se rozpadla a to roku 1865. Eichmann pak založil v Hostinném nástupnickou firmu Eichmann & Co. se svým švagrem Rudolfem Eisenbachem. Rozvoj podniku nepříznivě ovlivnila prusko-rakouská válka a pak povodně, které poničily továrnu.[3]

Po obnovení ústavního systému vlády počátkem 60. let se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v Čechách roku 1861 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Liberec.[6]

Koncem roku 1872 odjel Eichmann na léčebný pobyt do Mentonu na francouzském pobřeží. Zde zemřel a byl i pochován. V rodinném podnikání pokračoval jeho syn.[3][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ZUMAN, František. Podkrkonošské papírny. [s.l.] : Nákl. České akademie věd a umění, 1940. 109 s. Dostupné online. S. 41. (česky)  
  2. a b c d EICHMANN Carl Julius [online]. biography.hiu.cas.cz, [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d e f g Město, kde papír je doma, Carl Julius Eichmann [online]. packaging-cz.cz, [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b KÁRNÍK, Zdeněk. K novověkým sociálním dějinám českých zemí: Čechy mezi tradicí a modernizací 1566-1848. [s.l.] : Nakl. Karolinum, 1999. 340 s. Dostupné online. ISBN 9788071849308. S. 313. (česky)  
  5. a b Kleine Chronik. Neue Freie Presse. prosinec 1872, čís. 2988, s. 6. Dostupné online.  
  6. Národní listy 22. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?it=&id=6086918&picp=&idpi=8401848