Jules Hardouin-Mansart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: François Mansart.
Jules Hardouin-Mansart
Narození 16. dubna 1646
Paříž
Úmrtí 11. května 1708 (ve věku 62 let)
Marly-le-Roi
Povolání architekt a umělec
Děti Jacques Hardouin-Mansart
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jules Hardouin-Mansart (16. dubna 1646, Paříž11. května 1704, Marly-le-Roi, Francie) byl významný francouzský architekt a dvorní stavitel francouzského krále Ludvíka XIV. Podílel se na přestavbě zámku Versailles. K jeho nejvýznamnějším pracím zde patří Zrcadlová galerie, Velký Trianon, zámecká kaple, oranžérie. Dále je autorem například oranžérie na zámku v Sceaux nebo náměstí Vendôme v Paříži.

Prastrýc Julese Hardouin-Mansarta byl jiný známý francouzský dvorní architekt, François Mansart.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jules Hardouin se narodil v Paříži a studoval u svého prastrýce a renomovaného architekta Francois Mansarta, který byl jedním z tvůrců tradiční Francouzské architektury. Hardouin zdědil Mansartovu sbírku plánů a výkresů a připojil jeho slavné jméno k tomu svému. Učil se také od Libéral Bruanta – architekta královské nemocnice pro veterány v Paříži známé jako Les Invalides. Hardouin-Mansart sloužil jako šéfarchitekt Ludvíka XIV. Jako první provedl rozšíření královského paláce Saint Germain en Laye a poté také Versailles. Také obdržel titul Surintendant des Bátiments du Roi, což znamená, že byl vrchní dozorčím nad veškerými královskými stavbami a objekty. Navrhl veškerá rozšíření zámku ve Versailles, kterými ho pověřil král, včetně severního a jižního křídla, královské kaple (na té pracoval s Robertem de Cotte, rok 1710) a také navrhl známou Zrcadlovou síň, kterou později dekoroval jeho spolupracovník Charles Le Brun. V okolí kaple dále zbudoval Velký Trianon a oranžérii, stejně, jako některá královská venkovská sídla, např. Chateau de Marly.(práce na této stavbě začaly v roce stavby začaly v roce 1679).

Dalšími z jeho velmi známých staveb v Paříži jsou například Královský most přes řeku Seinu, Kostel svatého Rocha a Invalidovna, která zahrnuje muzeum armády, vojenskou nemocnici a katedrální kostel Francouzského vojenského ordinariátu. Od roku 1684 do roku 1686 pracoval na Vítězném náměstí v Paříži, které bylo následováno Náměstím Vendome. Většina těchto památek se nesmazatelně zapsala do charakteru Paříže a turisti je tam dodnes mohou obdivovat v celé své kráse.

Jeho prominentní pozice mu umožnila stvořit mnoho význačných monumentů své doby a určit tak směr, kterým se později odvíjelo pozdní Baroko. Jeho vliv v architektuře byl natolik silný, že se některé jeho znaky objevily i v Petrohradě a Konstantinopoli. Ve stejném čase však zažíval oficiální kritiku, že se jeho schopnosti přeceňují a, že využívá pouze vlastností svého týmu, jehož výsledky pak prezentuje pod svým jménem.

Hardouin využil také tzv. Mansardu (nese jméno podle jeho prastrýce) na zámku Dampiere-en-Yvelines, kdy se celé podkroví zámku stalo plně obyvatelným.

Jules hardouin Mansart zemřel v Marly-le-Roi v roce 1708.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]