Jozef Vallo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
O slovenském a československém politikovi KSS (nar. 1921), poslanci FS v letech 1971–1976 pojednává článek Jozef Valo (normalizační politik).
Jozef Vallo
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1929 – 1938
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1960
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1968
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1971
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození7. března 1898
Farkašín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. února 1978
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
NárodnostSlováci
Profesepolitik
OceněníŘád Klementa Gottwalda
Řád republiky
Řád práce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jozef Vallo, též Jozef Valo (7. března 1898 Farkašín16. února 1978 Bratislava[1]), byl československý politik a meziválečný i poválečný poslanec Národního shromáždění a dalších zákonodárných sborů za Komunistickou stranu Československa.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Profesí byl kovodělníkem. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Trnavě.[2] Už ve 30. letech 20. století patřil mezi přední komunistické funkcionáře na Slovensku.[3]

V parlamentních volbách v roce 1929 se stal poslancem Národního shromáždění za komunisty. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1935. O poslanecké křeslo přišel koncem roku 1938 v souvislosti s rozpuštěním KSČ.[4][5]

Za druhé světové války působil v rámci komunistické exilové skupiny v Londýně a byl členem Státní rady Československé.[6] Do Státní rady Československé usedl roku 1941. Byl členem redakční rady časopisu Nové Československo. V srpnu 1944 odjel coby člen vládní exilové delegace do Moskvy a během Slovenského národní povstání se přesunul do Banské Bystrice. V říjnu 1944 přešel na území Podkarpatské Rusi. Roku 1945 se stal členem Slovenské národní rady.[7]

Po osvobození byl v letech 1945–1946 poslancem Prozatímního Národního shromáždění a v letech 1946–1948 Ústavodárného Národního shromáždění. V letech 1948–1968 zasedal v Národním shromáždění (po roce 1960 Národní shromáždění Československé socialistické republiky) a v letech 1969–1971 ještě sloužil jako poslanec ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění.[4][8] V období od 9. července 1960 do 23. června 1964 a od 18. dubna 1968 do 29. ledna 1969 zastával funkci místopředsedy Národního shromáždění. K roku 1954 se profesně uvádí jako předseda Slovenského úřadu důchodového zabezpečení.[9] Tuto funkci zastával v letech 1948–1960.[8]

Zastával také vysoké stranické funkce. IX. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ho potvrdil X. sjezd KSČ. XI. sjezd KSČ, XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ ho zvolil kandidátem ÚV KSČ. Opětovně byl na post člena ÚV KSČ převeden k 31. srpnu 1968. V letech 1950-1968 byl rovněž členem Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. V roce 1955 a 1958 získal Řád republiky, roku 1968 Řád Klementa Gottwalda a roku 1971 Řád práce.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2015-02-06]. S. 629. Dostupné online. (slovensky) 
  2. seznam zvolených poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-19]. Dostupné online. 
  3. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 717. 
  4. a b Jozef Vallo [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-19]. Dostupné online. 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-19]. Dostupné online. 
  6. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 431. 
  7. Historie a vojenství, Svazek 39 [online]. Magnet, 1990 [cit. 2015-02-06]. S. 32. Dostupné online. 
  8. a b c Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-04-24]. Dostupné online. 
  9. Kandidáti Národní fronty pro volby do Národního shromáždění. Rudé právo. Listopad 1954, roč. 35., čís. 312, s. 2. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]