Josef Jindřich Řezníček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Jindřich Řezníček
Josef Jindřich Řezníček na rytině z r. 1882
Josef Jindřich Řezníček na rytině z r. 1882
Narození 1. května 1823
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 8. prosince 1880 (ve věku 57 let)
Kouřim
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Jindřich Řezníček (1. května 1823 Praha8. prosince 1880 Kouřim[1]) byl český obrozenecký spisovatel, překladatel a dramatik. Ve 40. a zčásti v 50. letech 19. století přispíval povídkami do časopisů, překládal a psal divadelní hry. Podporoval kulturní a spolkový život, zejména v Pelhřimově. Jeho dílo je skrovné, ale současníky byl oceňován jako spolupracovník J. K. Tyla se zásluhami o rozvoj české literatury a kultury.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 1. května 1823 v Praze v chudé měšťanské rodině. Studoval na pražském akademickém gymnáziu, na kterém tehdy vyučoval Josef Jungmann. V letech 1841-1842 absolvoval filosofická studia, kde mimo jiné seznámil se všemi slovanskými jazyky a složil státní zkoušku z francouzštiny a polštiny. V téže době se seznámil s Josefem Kajetánem Tylem, který ho přivedl k literární činnosti.[2]

Po roce 1843 přispíval povídkami a novelami do časopisů (Květy, Česká včela a Horník). Koncem 40. let byl aktivním spolupracovníkem časopisu Pozor, který vydávali Jan Spurný a Pavel Švanda ze Semčic.[2]

Roku 1849 byl přijat jako akcesista k c. k. apelačnímu soudu v Praze, a následujícího roku jako kancelista (písař, nižší úředník) k okresnímu úřadu v Pelhřimově. Zde pokračoval v literární činnosti, ale zapojil se také do kulturního života. Podílel se na založení pěveckého sboru Záboj, pořádal besedy a navrhoval zřizování středních škol. Jeho aktivity ale v době Bachova absolutismu vyvolaly nelibost vládních kruhů a Řezníček byl přeložen do Pacova. Po složení povinných zkoušek se přestěhoval do Přibyslavi a nakonec přijal místo listovního[p 1] v Kouřimi.[2] Tam také 8. prosince 1880 po dlouhé nemoci zemřel.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Psal převážně do časopisů. Z prací, publikovaných ve 40. letech, můžeme uvést např. novely:

  • Křivá přísaha a Dimitrijevna v Květech[2]
  • Nocleh v Bavořích a Inkoust mi začernil pověst v České včele[2]
  • Pan Rozbryndálek v Pozoru.[2]

Roku 1855 vydal v Mikovcově Lumíru povídky Syn své vlastní matky a Gerváš Vysoký. Když byl nucen opustit Pelhřimov, věnoval svým odpůrcům deklamaci Kvindy a nyní pod pseudonymem Josef Masařík.[2]

Tvořil také divadelní hry, např. Neapolský žebrák, Amerikáni, Konšelové na sněmu a Syn chudého otce.[2]

Knižně vyšly:[4]

  • Nowely (1847)
  • Jiří Doupovec (1856), historická povídka
  • Honoré de Balzac: Plawba Berezinská (1844), překlad

Význam a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Řezníčkovo dílo je nevelké. Ve své době byl velmi žádaný jako autor a překladatel divadelních her. Drama Syn chudého otce, provozované ve Stavovském divadle s J. J. Kolárem v hlavní roli, bylo publikem přijato s nadšením. Řezníčkovu výraznějšímu úspěchu ale bránily poměry literární i politické.[2]

V 80. letech byl vzpomínaný především jako spolupracovník J. K. Tyla a přesvědčený národovec,[3] poctivý charakter a odpůrce zpátečnictví, který prospěšně působil v maloměstských společnostech.[5] 29. května 1882 mu byl na kouřimském hřbitově slavnostně odhalen pomník.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Listovní byl úředník, který vedl pozemkové knihy. Viz Listovní. In: RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný. Praha: I.L. Kober, 1865. Dostupné online. Svazek 4. S. 1314.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Kouřim
  2. a b c d e f g h i PRAŽÁK, Josef Miroslav. Josef Jindřich Řezníček. Světozor. 1880-06-09, roč. 16, čís. 24, s. 286. Dostupné online [cit. 2014-11-09]. 
  3. a b Úmrtí. Národní listy. 1880-06-09, roč. 20, čís. 296, s. 2. Dostupné online [cit. 2014-11-09]. 
  4. Podle seznamu prací v NK ČR
  5. a b Slavnost Řezníčkova v Kouřimi. Národní listy. 1882-06-01, roč. 22, čís. 149, s. 2. Dostupné online [cit. 2014-11-09]. 

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]