Josef Hruška
Josef Hruška | |
---|---|
Narození | 13. dubna 1883 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 24. května 1949 (ve věku 66 let) Věznice Pankrác Československo |
Národnost | česká |
Povolání | voják |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Hruška (13. dubna 1883[1] Praha – 24. května 1949 Věznice Pankrác) byl český podplukovník ČSA, agent Vojenského obranného zpravodajství a agent provokatér Státní bezpečnosti, nakonec jako nepohodlná osoba odsouzený komunistickým režimem k trestu smrti a popravený v roce 1949.[2][3]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v roce 1883 v Praze.[4] Byl dělnického původu, za první republiky měl mít „těžký život“. Zúčastnil se Pražského povstání, během kterého utrpěl zranění při bojích s Němci. Byl ženatý, měl čtyři syny a jednu dceru (Jaroslava, Josefa, Eduarda, Aloise a Emilii). Všechny jeho děti byly v době jeho popravy členy KSČ, syn Jaroslav byl dokonce rovněž podplukovník ČSA (za druhé světové války byl navíc 6 let vězněn v Koncentračním táboře Buchenwald).[5]
Po únoru 1948
[editovat | editovat zdroj]Po únorovém převratu v roce 1948 se stal agentem provokatérem Vojenského obranného zpravodajství.[6][7] Jeho přímým nadřízeným byl agent NKVD Bedřich Reicin.[8][9][10] V rámci své činnosti inicioval vznik skupiny Pravda zvítězí, která měla plánovat protikomunistický převrat na únor 1949.[11] Podařilo se mu ji spojit s řadou protikomunistických odbojářů, z nichž nejvýznamnějším byl Karel Bacílek, se kterým navázal úzkou spolupráci již v dubnu 1948.[12][13][5] Bacílek přitom o jeho spolupráci s komunistickým režimem vůbec nevěděl. Hruška pomohl i k odsouzení generála Karla Kutlvašra a předstíraje organizátora protikomunistického odboje navazoval rovněž kontakty s emigranty v zahraničí. Bacílek, Kutlvašr i další osoby, které Hruška usvědčil z protikomunistické činnosti, byly poté zatčeny během prosince 1948.[12]
Zatčení a smrt
[editovat | editovat zdroj]Jen den po zatčení Bacílka poté však došlo i k zatčení věrného agenta Josefa Hrušky, který během své činnosti zjistil příliš velké množství informací o odboji a pro komunistický režim se stal nepohodlnou osobou.[5][14][15] Po zatčení byl ve vazbě mučen, přičemž jeho nadřízení doufali, že mučení i kvůli vysokému věku nepřežije.[16] Poté byl sám souzen v procesu s Karlem Bacílkem. V květnu 1949 byl v politickém procesu za trestné činy velezrady a vyzvědačství odsouzen k trestu smrti, ztrátě občanských práv a konfiskaci veškerého majetku.[9][17] Jen o týden později bylo ještě téhož měsíce zamítnuto Hruškovo odvolání a o několik dní později byl po neudělení prezidentské milosti, o kterou žádala jeho rodina, popraven spolu s Bacílkem a Borisem Kovaříčkem.[18] V dubnu 1966 byl rehabilitován – o dva roky dříve než Bacílek a Kovaříček.[16]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Josef Hruška. Vzpomínky [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Josef Hruška (1883-1949) – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.
- ↑ ČT24. Pamětní desky obětí třetího odboje: První připomene Bacílka. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.
- ↑ seznam popravených pro politické trestné činy: TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c Evžen Basch. www.kampocesku.cz [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.
- ↑ PMA. Justiční vraždy studentů z právnické fakulty odskákal i jejich provokatér: Oběšeni byli před 73 lety. Blesk.cz [online]. 2022-05-24 [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.
- ↑ ARCHIV Petra Zídka | Domov. Lidovky.cz [online]. 2009-05-27 [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.
- ↑ KRUPKA, Jaroslav. Hrůzy politických poprav: první oběti dostal na šibenici provokatér, zemřel také. Deník.cz. 2020-05-24. Dostupné online [cit. 2024-06-23].
- ↑ a b Říkali mu bráška „Kultivátor“. Valka.cz [online]. 2007-06-05 [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.
- ↑ V RODNÉ ZEMI TÉŽ S LECČÍMŽ SE POTKÁVAT. Narodnikronika.cz [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.
- ↑ LUB. Student Bacílek: Gestapo jej propustilo, komunisté popravili. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Causa Šeřík. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Karel Bacílek. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2018-07-20 [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.
- ↑ www.facebook.com [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Studenti Karel Bacílek, Boris Kovaříček, Veleslav Wahl – nositelé Zlaté pamětní medaile Univerzity Karlovy in memoriam. iForum [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b KRUPKA, Jaroslav. Hrůzy politických poprav: první oběti dostal na šibenici provokatér, zemřel také. Deník.cz. 2020-05-24. Dostupné online [cit. 2024-06-23].
- ↑ Karel Bacílek | Mene Tekel, mezinárodní festival. www.menetekel.cz [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Poslední adresa | Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka. Poslední adresa [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.