Josef Žižka (1916)
| Josef Žižka | |
|---|---|
| Narození | 14. srpna 1916[1] Bílá Třemešná[1] |
| Úmrtí | 26. srpna 2006 (ve věku 90 let) Třebíč |
| Národnost | Češi |
| Povolání | voják, vývojář |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Josef Žižka (14. srpna 1916, Bílá Třemešná – 26. srpna 2006, Třebíč[zdroj?]) byl český zbrojíř, voják, dělník a vývojový pracovník.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Josef Žižka se narodil v roce 1916 v Bílé Třemešné nedaleko Dvora Králové nad Labem. Nastoupil do učení na zbrojíře a posléze pracoval v oboru. V roce 1939 pracoval v podniku Škoda v Mladé Boleslavi a následně pak v Dubnici nad Váhom, kde pracoval na montáži a jezdil zastřelovat děla do Malacek. Roku 1940 utekl přes Maďarsko a Jugoslávii do Turecka, kde byl v Istanbulu na britském velvyslanectví u odvodu. Byl přemístěn do Palestiny, kde prodělal vojenský výcvik u Mrtvého moře s přípravou na boj v pouštních podmínkách. Z bojových akcí se zúčastnil válečných operací v okolí města Tobruk v Libyi na rozhraní let 1941–1942. Později byl Brity přemístěn do Indie, kde pracoval jako odborník, který pomáhal rozjíždět zbrojní výrobu v podniku Brengun-Factory v Hajdarábádu. Později byl přesunut do Bombaje do podniku Metall-Box, kde pracoval až do kapitulace Japonska.[2][3]
Po skončení druhé světové války zůstal až do roku 1947 v Indii, kde pracoval pro Baťu v Batanagaru jako vedoucí kontroly. Vrátil se do Československa a nastoupil do továrny Svit v Sezimově Ústí, později výroba pletacích automatů byla přesunuta do Třebíče a bylo vybráno několik lidí, aby zde připravilo rozběh výroby. Zde poté pracoval jako výzkumný mechanik. V roce 1973 odešel z podniku ZMS/ELITEX/ do důchodu.[2]
Obdržel několik válečných vyznamenání.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Záznam vojáka [online]. Vojenský ústřední archiv [cit. 2021-06-21]. Heslo Žižka Josef. Dostupné online.
- ↑ a b MEJZLÍK, Jaroslav. Naši krajané v boji za svobodu. 1. vyd. Třebíč: Okresní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu, 1997. 140 s. Dostupné online. S. 15–17.
- ↑ NAVRKAL, Pavel; PISK, Vladimír; VACHUDA, Jiří. Podivuhodná sláva. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2009. 365 s. ISBN 978-80-7268-663-6, ISBN 80-7268-663-1. OCLC 500011573 S. 94–99.