John Byng, 1. hrabě ze Straffordu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Polní maršál John Byng, 1. hrabě ze Straffordu
John Byng, 1st Earl of Strafford by William Salter.jpg
Narození1772
Leicester
Úmrtí3. června 1860 (ve věku 87–88 let)
Cork
Alma materWestminster School
Povolánípolitik a voják
Oceněnívelkokříž Řádu lázně
Waterloo Medal
Politická stranaWhigové
Manžel(ka)Mary Stevens Mackenzie (od 1804)
Marianne James (od 1809)
DětiGeorge Byng, 2nd Earl of Strafford
Lady Harriet Frances Byng
Lady Caroline Frances Byng
William Frederick Byng
Frances Byng
RodičeGeorge Byng a Anne Conolly
PříbuzníGeorge Byng[1] (sourozenec)
George Byng, 3rd Earl of Strafford[1], Henry Byng, 4th Earl of Strafford, Francis Byng, 5th Earl of Strafford, Julian Byng, 1. vikomt Byng[2], Lady Victoria Alexandrina Anna Maria Byng[2], Lady Agnes Byng[2], Lady Mary Caroline Charlotte Byng[2], Lady Margaret Byng[2], Lady Susan Byng[2], Lady Elizabeth Byng[2], Charles Byng[2], Lionel Byng[2] a Alfred Byng[1][2] (vnoučata)
FunkceČlen 10. Parlamentu Spojeného království (1831–1832)
Člen 11. parlamentu Spojeného království (1832–1834)
Člen 12. parlamentu Spojeného království (leden 1835 – květen 1835)
Člen irské Tajné rady
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Byng, 1. hrabě ze Straffordu (John Byng, 1st Earl of Strafford, 1st Viscount Enfield, 1st Baron Strafford) (1772, Londýn, Anglie3. června 1860, Londýn, Anglie), byl britský polní maršál. Uplatnil se jako úspěšný vojevůdce za napoleonských válek, po bitvě u Waterloo byl pověřen obsazením Paříže. Později byl vrchním velitelem v Irsku, dosáhl titulu hraběte (1847) a nakonec byl povýšen na maršála (1855). Jeho vnuk Julian Byng, 1. vikomt Byng (1862–1935) byl úspěšným britským vojevůdcem za první světové války, generálním guvernérem v Kanadě (1921–1926) a nakonec polním maršálem (1932).

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Erb 1. hraběte ze Straffordu

Pocházel ze šlechtické rodiny Byngů, která dosáhla významného postavení díky službě v námořnictvu v 18. století. Byl pravnukem admirála George Bynga (1663–1733). Narodil se jako mladší syn důstojníka a poslance George Bynga (1735–1789), po matce Anne Conolly z bohaté irské rodiny zdědil statky v Irsku v hrabství Londonderry. Po matčině linii byl synovcem irského místokrále Johna Hobarta, hraběte z Buckinghamshire, a velitele ve válce proti USA, generála Williama Howe. Studoval ve Westminsteru a od roku 1793 sloužil v armádě. Již v roce 1794 dosáhl hodnosti kapitána. Během francouzských revolučních válek byl zraněn v Holandsku. Později byl pobočníkem generála Richarda Vyse během povstání v Irsku, během něhož utrpěl v roce 1798 další zranění. Jako podplukovník se zúčastnil obléhání Kodaně a neúspěšné expedice ve Walcheren. V hodnosti plukovníka (1810) odešel do Španělska, kde bojoval v bitvě u Vitorie a v roce 1813 byl povýšen na generálmajora.

Vyznamenal se v závěrečné fázi napoleonských válek, po bitvě u Waterloo velel 1. armádnímu sboru, s nímž obsadil Paříž. V roce 1815 získal Řád lázně a rakouský vojenský Řád Marie Terezie. Poté velel v různých oblastech v Anglii a v roce 1825 dosáhl hodnosti generálporučíka. V letech 1828–1831 byl vrchním velitelem v Irsku a od roku 1828 též členem irské Tajné rady.[pozn. 1] Po návratu do Anglie byl za liberály zvolen do Dolní sněmovny (1832–1835), od roku 1832 zastával také čestnou funkci místodržitele v irském hrabství Londonderry, kde vlastnil statky. V parlamentu jako jeden z mála armádních důstojníků podpořil volební reformu a v roce 1835 byl povýšen na barona s členstvím ve Sněmovně lordů. V letech 1835–1837 byl členem státní komise pro reorganizaci armádní správy. Mimo aktivní službu dosáhl hodnosti generála (1841) a nakonec byl povýšen na polního maršála (1855). V roce 1847 po starším bratrovi Georgeovi (1762–1847)[pozn. 2] zdědil hlavní rodové sídlo Wrotham Park (Middlesex) postavené v polovině 18. století jejich prastrýcem admirálem Johnem Byngem. V roce 1847 získal titul hraběte ze Straffordu.[pozn. 3]

Byl dvakrát ženatý, jeho druhá manželka Marianne James byla neteří irského místokrále Johna Jeffreyse Pratta, 1. markýze z Camdenu. Z obou manželství měl pět dětí, dědicem titulů byl nejstarší syn z prvního manželství George Byng, 2. hrabě ze Straffordu (1806–1886), který v mládí zastával nižší úřady v britské vládě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tehdejším irským místokrálem byl významný vojevůdce napoleonských válek Henry Paget. Obě rodiny udržovaly přátelské kontakty a Pagetova dcera Agnes (1809–1845) se v roce 1829 provdala za Byngova nejstaršího syna Georga, pozdějšího 2. hraběte ze Straffordu.
  2. George Byng (1762–1847) byl poslancem Dolní sněmovny 57 let (1790–1847), patřil k whigům a přátelům Ch. J. Foxe. V závěru své politické kariéry užíval čestného titulu služebně nejstaršího poslance (Father of Commons).
  3. Titul hrabat ze Straffordu náležel od roku 1640 rodu Wentworthů, který vymřel v roce 1799. Po přeslici z této rodiny pocházela Byngova matka Anne Conolly.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Kindred Britain.
  2. a b c d e f g h i j Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]