Charles James Fox

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Charles James Fox
Narození24. ledna 1749
Westminster
Úmrtí13. září 1806 (ve věku 57 let)
Chiswick
Místo pohřbeníWestminsterské opatství
Alma materEtonská kolej
Hertford College
Povolánípolitik, historik a abolicionista
Politická stranaWhigové
ChoťElizabeth Armtistead (od 1795)[1]
Partner(ka)Mary Darby Robinson
Dětiunknown son Fox[2]
RodičeHenry Fox, 1. baron Holland[2][3] a Caroline Fox, 1st Baroness Holland[2][3]
PříbuzníStephen Fox, 2nd Baron Holland[3] a Henry Edward Fox[3] (sourozenci)
FunkceLeader of the House of Commons (1782)
Leader of the House of Commons (1783)
Leader of the House of Commons (1806)
ministr zahraničních věcí Spojeného království (1806)
člen 2. parlamentu Spojeného království
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles James Fox (24. ledna 1749, Londýn, Anglie13. září 1806, Londýn, Anglie) byl britský politik z významného rodu Foxů. Od devatenácti let až do smrti byl členem Dolní sněmovny. Vynikl jako jeden z nejvýznamnějších parlamentních řečníků přelomu 18. a 19. století, v politice patřil k whigům, zastával liberální názory, podporoval úsilí amerických kolonistů o získání nezávislosti a francouzskou revoluci, zasazoval se o zrušení otroctví a emancipaci náboženských menšin. Celý život se potýkal s nepřízní krále Jiřího III. a většinu své politické dráhy strávil v opozici proti dlouholeté vládě Williama Pitta. Třikrát byl britským ministrem zahraničí (1782, 1783, 1806), celkově tuto funkci ale vykonával jen dvacet měsíců.

Kariéra ve státních úřadech[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Londýně jako druhorozený syn 1. barona Hollanda, mimo jiné byl bratrancem 3. vévody z Richmondu a 2. vévody z Leinsteru. Studoval v Etonu a Oxfordu, mezitím se stal členem Dolní sněmovny, kde setrval nepřetržitě 38 let (1768–1806), absolvoval také kavalírskou cestu, během níž navštívil Francii, Itálii a Švýcarsko. Původně patřil k toryům a v Northově vládě zastával nižší úřady lorda admirality (1770–1773) a lorda komisaře pro obchod a kolonie (1773-1774). Na nátlak Jiřího III. byl v roce 1774 z vlády odvolán, ale téhož roku po otci převzal post komisaře korunních příjmů ve Walesu (1774–1782)[pozn. 1]. V Rockinghamově vládě byl jmenován ministrem zahraničí s členstvím v Tajné radě. Ve funkci vydržel jen tři měsíce a byl odvolán zvláštním rozkazem Jiřího III., zároveň ztratil post komisaře korunních příjmů ve Walesu. Ve vládě vévody z Portlandu patřil spolu s Northem k vůdčím osobnostem, proto se také kabinet označuje jako Fox-Northův. V této vládě byl Fox znovu ministrem zahraničí (duben až prosinec 1783).

I když patřil k předním politickým rivalům W. Pitta mladšího, ten mu při sestavování vlády v roce 1783 nabídl funkci ministra, protože si byl vědom jeho schopností. Fox to ale odmítl a zůstal předním řečníkem opozice, později se díky otevřené podpoře francouzské revoluce dostal do sporu i se svými spolustraníky, takže kolem roku 1800 se vyhýbal veřejnému působení, v roce 1798 byl i vyloučen z Tajné rady. Po Pittově smrti byl povolán do Grenvillovy vlády znovu jako ministr zahraničí, bylo mu obnoveno i členství v Tajné radě (únor 1806), zemřel ale již 13. září téhož roku.

Kariéra v parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Socha Charlese Jamese Foxe na náměstí Bloomsbury Square v Londýně

Do Dolní sněmovny vstoupil již v roce 1768 ještě před dosažením zákonné věkové hranice (bylo mu tehdy 19 let) s finanční podporou svého otce. Nejprve byl poslancem za Midhusrt spolu se svým bratranacem, pozdějším 2. hrabětem z Ilchesteru, od roku 1774 zastupoval v parlamentu za West Sussex. V roce 1780 začala jeho kariéra v prestižním volebním obvodu Westminster, který svou nejpočetnější voličskou základnou patřil v anglickém parlamentu k nejdůležitějším. Ve volbách v roce 1780 se Northova vláda za pomoci značné finanční podpory 8 000 liber snažila prosadit svého kandidáta hraběte z Lincolnu (pozdější 3. vévoda z Newcastle), ale Fox jej porazil. V souvislosti se svým jmenováním do funkce ministra zahraničí v letech 1782 a 1783 musel podstoupit doplňovací volby, ty ale absolvoval úspěšně bez protikandidáta. Volby ve Westminsteru byly po celé 18. století provázeny značnou korupcí, což vyčerpávalo obě politické strany, proto pro volby v roce 1790 byla uzavřena dohoda, že každá strana postaví jen jednoho kandidáta. Ve volbách v letech 1790, 1796 a 1802 Fox ve Westminsteru volby vyhrál, na druhé pozici se umístili toryovští kandidáti (1790 admirál Samuel Hood, 1796 a 1802 admirál Alan Gardner). Jako nově jmenovaný ministr zahraničí v roce 1806 musel Fox opět podstoupit doplňovací volby, tehdy však bez problémů uspěl bez protikandidáta.

Na půdě parlamentu proslul jako brilantní řečník s vynikajícím vzděláním a širokým rozhledem, jeho projevy byly poprvé vydány tiskem v roce 1815 v šesti svazcích.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Přes uvolněné mravy vyšší anglické společnosti 18. století byl soukromý život Charlese Jamese Foxe vnímán jako excentrický i díky jeho radikálním politickým názorům. V jeho soukromí hrály velkou roli alkohol, hazardní hry a milenky, již v pětadvaceti letech měl dluhy převyšující sumu 100 000 liber. V roce 1785 se oženil s bývalou kurtizánou Elizabeth Armitstead (1750-1842), jejich manželství zůstalo bez potomstva.

Jeho mladší bratr Henry Fox (1755–1811) byl naopak oblíbencem Jiřího III., v armádě dosáhl hodnosti generála, uplatnil se jako diplomat, byl vrchním velitelem v Irsku a guvernérem v Gibraltaru. Synovec Henry Richard Fox, 3. baron Holland (1773–1840) byl diplomatem a v Grenvillově vládě lordem strážcem tajné pečeti.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Post komisaře korunních příjmů převzal po smrti svého otce v roce 1774 a byl jej zbaven v souvislosti se svým nuceným odchodem z vlády. Až do zrušení funkce komisařů korunních příjmů v roce 1832 nebyla pro Wales tato funkce již obsazena, z čehož plyne, že se nejednalo o nijak důležitý orgán státní finanční správy. Podobně dlouhé časové prodlevy lze v tomto úřadu registrovat i v řadě jiných hrabství.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. a b c d Kindred Britain.