John Bercow

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
John Bercow
Apvienotās Karalistes parlamenta Pārstāvju palātas priekšsēdētāja oficiālā vizīte Latvijā (39361465685) (cropped).jpg
Předseda dolní sněmovny parlamentu Spojeného království 
Ve funkci:
22. června 2009 – 31. října 2019
Panovník Alžběta II.
Předchůdce Michael Martin
Nástupce Lindsay Hoyle
Stranická příslušnost
Členství Konzervativní strana (do 2009)
Speaker of the House of Commons (2009–2019)

Narození 19. ledna 1963 (56 let)
Edgware
Choť Sally Bercow
Alma mater University of Essex
Profese politik a politolog
Ocenění Cena Jamese Joyce
Webová stránka www.johnbercow.co.uk
Commons Kategorie John Bercow
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Bercow (19. ledna 1963, Edgware, Anglie) je britský politik, bývalý člen Konzervativní strany a bývalý předseda dolní sněmovny parlamentu Spojeného království (anglicky Speaker of the House of Commons).

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

John Bercow se narodil 19. ledna 1963 v části Edgware obvodu Barnet na severu Velkého Londýna do židovské rodiny.[1] Jeho otec, který se živil jako taxikář, měl rumunské kořeny.[2] (Původní příjmení prarodičů Johna Bercowa bylo Berkowitz). John navštěvoval školu ve městě Finchley, kde se stal členem pravicového společenství „Monday Club“, které později opustil a od jehož myšlenek se distancoval. Jako poslanec pak požadoval zákaz členství v klubu pro všechny členy Konzervativní strany.[1][3] V roce 1985 dokončil studium na Univesity of Essex v oboru státní správy.[4] Během studií předsedal dalšímu pravicově orientovanému spolku – Federaci konzervativních studentů („Federation of Conservative Students“), která byla v roce 1986 rozpuštěna kvůli radikálním postojům a chování členů.[3] S manželkou Sally, se kterou se oženil v roce 2002[1], mají celkem tři děti.[5] Od dětství hrál závodně tenis, kvůli zdravotním problémům musel ale skončit a oblíbenému tenisu se věnuje pouze rekreačně a nebo jako divák.[3]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Do vrcholové politiky vstoupil po dvou neúspěšných kandidaturách[1] výhrou ve všeobecných volbách v roce 1997 za volební obvod Buckinghamshire.[4] Po svém zvolení byl jedním z pravicovějších poslanců Konzervativní strany, avšak po několika letech se naopak stal jedním z nejliberálnějších toryů. V některých členech konzervativní strany tato změna vzbuzovala obavy z jeho možného přeběhnutí k labouristům.[3][4] Bercow byl zastáncem „moderního, progresivního a umírněného“ směřování konzervativní strany, která „je schopna zaujmout širokou škálu voličů“.[4]

Předseda dolní komory[editovat | editovat zdroj]

Po odstoupení předsedy dolní komory Michaela Martina kvůli skandálu ohledně poslaneckých výdajů byl v roce 2009 John Bercow jedním z deseti uchazečů o tuto tradičně apolitickou funkci. Ve třetím kole volby porazil člena Konzervativní strany George Younga a stal se tak věku 46 let nejmladším předsedou v novodobé historii.[5][6] Během svého působení byl kritizován pro porušování objektivity v neprospěch toryů, své bývalé strany.[1][2][3] Přesto byl do pozice dvakrát znovuzvolen.[7] Bercow z pozice odstoupil 31. října 2019.[8] O tomto svém rozhodnutí informoval v emotivní řeči na půdě dolní komory 9. září.[7] Novým předsedou byl 4. listopadu zvolen Sir Lindsay Hoyle, který předtím působil jako Bercowův zástupce.[9] Jedním z jeho přínosů pro parlament bylo uvolnění některých tradic ohledně oděvu jak předsedy, když přestal nosit tradiční paruku a punčochy, tak i poslanců, po kterých přestal vyžadovat nošení kravat.[3]

Dva z jeho bývalých podřízených jej obvinili ze šikany, Bercow tato obvinění popřel.[3]

Pro svou svéráznost při dožadování se pořádku při často vyhrocených debatách o brexitu se stal oblíbencem některých zahraničních médií a uživatelů na sociálních sítích.[1][2][3][10][11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f PERRAUDIN, Frances. John Bercow's long journey from hard right to Labour darling. The Guardian [online]. 2019-09-09 [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c FINGERLAND, Jan. Brexit ukázal Británii exotickou. Český rozhlas [online]. 2019-01-19 [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h Who is Commons Speaker John Bercow?. BBC [online]. 2019-09-09 [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d RICHARDS, Steve. John Bercow: 'I don't agree with Michael. I believe the Prime Minister has been honest about the war'. The Independent [online]. 2004-11-01. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b WHEELER, Brian. The John Bercow story. news.bbc.co.uk [online]. 2009-06-24 [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. 
  6. KOCOUREK, Milan; TÁBORSKÁ, Marika. Velká Británie má nového šéfa parlamentu. Český rozhlas [online]. 2009-06-23 [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. 
  7. a b KATZ, Gregory. End of an era: UK House Speaker John Bercow to step down. Associated Press [online]. 2019-09-09 [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. 
  8. John Bercow steps down as Commons Speaker. BBC [online]. 2019-10-31 [cit. 2019-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Sir Lindsay Hoyle elected Speaker of House of Commons. BBC [online]. 2019-11-04 [cit. 2019-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. KATZ, Gregory. ORRR-DUHHH: Britain Parliament speaker seeks to calm debate. Associated Press [online]. 2019-01-16 [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. 
  11. EVANS, Greg. 14 of the best John Bercow shouting memes. www.indy100.com [online]. The Independent, 2019-09-09 [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]