Johann Philipp Krieger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Johann Philipp Krieger
Pamětní deska ve Weißenfelsu.
Základní informace
Jinak zvaný Kriger, Krüger, Krugl, Kriegher
Narození 25. února 1649
Norimberk, Německo
Původ německý
Úmrtí 7. února 1725
Weißenfels, Německo
Žánry klasická hudba
Povolání barokní hudební skladatel a varhaník
Nástroje varhany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Philipp Krieger, také Kriger, Krüger, Krugl nebo John Philip Kriegher či Giovanni Filippo Kriegher (25. února 1649 Norimberk7. února 1725 Weißenfels) byl německý barokní hudební skladatel a varhaník. Byl starším bratrem Johanna Kriegera.

Život[editovat | editovat zdroj]

Bratři Kriegerové pocházeli z norimberské rodiny výrobců koberců. Johann Philipp se začal učit na cembalo ve věku 8 let u Johanna Drechsela, žáka skladatele Johanna Jakoba Frobergera. Na dechové a smyčcové nástroje ho později učil virtuóz na violu da gamba Gabriel Schütz (1633-1710).

Brzy opustil Norimberk a dále studoval hru na varhany v Kodani u královského varhaníka Johannese Schrödera a skladbu u Kaspara Förstera. Po dobu pobytu v Kodani působil jako varhaník v kostele sv. Petra (Sankt Petri Kirke). Kolem roku 1667 dostal nabídku stát se varhaníkem v Christianii (nyní Oslo, Norsko), ale na přání rodičů ji odmítl.

Po návratu do Německa, vstoupil do služeb markraběte Christiana Ernsta von Brandenburg-Bayreuth v Bayreuthu, kde později zastával pozici kapelníka. Po vypuknutí Francouzsko-nizozemské války a z toho vyplývajícího omezení hudebních aktivit dvora, požádal o propuštění a odejel na studijní cetu do Itálie.

Nejprve se zastavil v Benátkách, kde studoval kompozici u Johanna Rosenmüllera a hru na cembalo u Giovanni Battisty Volpeho. Kromě toho se seznámil s řadou předních italských skladatelů jako byli Francesco Cavalli, Giovanni Legrenzi a Pietro Andrea Ziani. Poté putoval do Říma, kde byli jeho učiteli Antonio Maria Abbatini a Bernardo Pasquini. V roce 1675 přicestoval do Vídně a stal se oblíbencem císaře Leopolda I., který jej, a všechny jeho sourozence, povýšil do šlechtického stavu.

Po krátkém pobytu v Bayreuthu, Frankfurtu a Kasselu se 2. listopadu 1677 stal dvorním varhaníkem sasko-weißenfelského vévody Augusta (1614–1680) v Halle. Po smrti Augusta se stal vévodou jeho bratr Johann Adolf I., který přesunul rodové sídlo do Weißenfelsu. Spolu s jeho dvorem se stěhoval i Johann Philipp jako dvorní kapelník. Tuto funkci pak zastával 45 let, až do své smrti v roce 1725. Poté v této funkci působil až do roku 1736 jeho syn, Johann Gotthilf.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Johann Philipp byl velice plodný skladatel, který zásoboval weißenfelský dvůr bezpočtem chrámových i světských skladeb včetně přibližně 2 000 kantát, nejméně 18 oper, mnoha triových sonát atd. Kromě toho na dvorských koncertech uváděl skladby mnoha jiných skladatelů. Vedl si přesné záznamy o tom kdy a které skladby byly provedeny. Naneštěstí většina jeho skladeb byla ztracena. Např. z oněch 2000 kantát se dochovalo pouze 76.

Jevištní díla[editovat | editovat zdroj]

  • Die drey Charites (1681 Weißenfels)
  • Die Demuth (libreto Johann Riemer), Tafelmusik (1681 Weißenfels)
  • Der Höllen-Stürmende Liebes-Eifer, Orpheus und Eurydice, singspiel (1683 Eisenberg)
  • Die unverwandelte Daphne in der beständigen Helena (libreto Joahnn Riemer), Abendmusik (1684 Weißenfels)
  • Die bewährte Liebes-Kur, opera (1686 Eisenberg)
  • Cecrops mit seinen drey Töchtern (libreto Paul Thymich), opera (1688 Weißenfels)
  • Die glückselige Verbindung des Zephyrs mit der Flora (Paul Thymich), singspiel (1688 Weißenfels)
  • Von der gedrückten und wieder erquickten Eheliebe, Trauer-Freudenspiel (1688 Weißenfels)
  • Die ausgesöhnte Eifersucht oder Cephalus und Procris (libreto Paul Thymich), opera (1689 Weißenfels)
  • Der wiederkehrende Phoebus, singspiel (po 1689 a před 1692 Weißenfels)
  • Der Großmüthige Scipio, opera (1690 Weißenfels)
  • Der wahrsagende Wunderbrunnen, opera (1690 Weißenfels)
  • Flora, Ceres und Pomona (libreto Philipp Christian Heustreu), Maskerade (nach 1692 Weißenfels)
  • Mars und Irene (libreto Philipp Christian Heustreu), Tafelmusik (1692 Weißenfels)
  • Hercules unter den Amazon (Friedrich Christian Bressand), singspiel (1693 Wolfenbüttel)
  • Ganymedes und Juventas (libreto Philipp Christian Heustreu), Tafelmusik (1693 Weißenfels)
  • Wettstreit der Treue (libreto Friedrich Christian Bressand), Schäferspiel (1693 Braunschweig)
  • Das frohe Gemüte durch himmlische Güte (Philipp Christian Heustreu), Tafelmusik (1694 Weißenfels)
  • Chronus, Apollo, Fortuna, Constantia (libreto Philipp Christian Heustreu), Tafelmusik (1695 Weißenfels)
  • Die glückliche Vereinigung des Verhängnüßes, der Tugend und der Zeit (libreto August Bohse), Tafelmusik (1695 Weißenfels)
  • Die lybische Talestris, opera (1696 Weißenfels)
  • Phoebus und Iris, Singspiel (1696 Weißenfels)
  • Unterthänigstes Freuden-Opfer (libreto August Bohse), Tafelmusik (1696 Weißenfels)
  • Phoebus und Irene, opera (okolo 1700 Weißenfels)
  • Tafelmusik bei der Rückkehr Joh. Georgens und Frederica Elisabeth aus dem Emser-Bade (libreto Johann August Meister), Tafelmusik (1707 Weißenfels)

Chrámová hudba[editovat | editovat zdroj]

Kantáty
  • Confitebor tibi Domine (1686)
  • Danket dem Herrn (1687)
  • Danksaget dem Vater (1688)
  • Der Herr ist mein Licht
  • Dies ist der Tag (1687)
  • Dominus illuminatio mea (1690)
  • Frohlocket Gott in allen Landen (před 1717)
  • Gelobet sey der Herr (1698)
  • Gott ist unser Zuversicht
  • Halleluja, lobet den Herrn (1685)
  • Nun dancket alle Gott (1717)
  • Rühmet den Herrn
  • Sulamith, auf, auf zum Waffen (1717)
  • Zion jaucht mit Freuden
Moteta
  • Also hat Gott die Welt geliebet (1717)
  • Delectare in Domino (1717)
  • Ihr Feinde weichet weg (1717)
  • In te Domine speravi
  • Laudate Dominum omnes gentes
  • Laudate pueri Dominum

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Klaus-Jürgen Gundlach: Johann Philipp Krieger, das geistliche Vokalwerk, Diss., Halle, 1981
  • Klaus-Jürgen Gundlach: Das Weissenfelser Aufführungsverzeichnis Johann Philipp Kriegers und seines Sohnes Johann Gotthilf Krieger, Sinzig, 2001
  • Krieger, Johann Philipp, in: Die Musik in Geschichte und Gegenwart, 2. Auflage.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]