Johann Heinrich Steudel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Johann Heinrich Steudel
Johann Heinrich Steudel
Johann Heinrich Steudel

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1873 – 1885

Poslanec Dolnorakouského zemského sněmu
Ve funkci:
1867 – 1890
Stranická příslušnost
Členství Klub demokratů
Ústavní strana
(Klub pokroku – mladoněmci)

Narození 31. března 1825
Schaumburgergrund
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 13. září 1891
Baden
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Wiener Zentralfriedhof
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Heinrich Steudel (31. března 1825 Schaumburgergrund[1][2]13. září 1891 Baden[2][1][3]) byl rakouský politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady a náměstek starosty Vídně.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec provozoval velký hostinec na okraji Vídně, poblíž křižovatky dvou silnic přicházejících z Uherska.[3] Pocházel z protestantské rodiny, byl evangelického vyznání. Vystudoval akademické gymnázium ve Vídni. Studoval pak angličtinu, francouzštinu, hudbu a zpěv, ale kvůli onemocnění otce nemohl pokračovat v studiích a převzal správu rodinného hostince. V letech 1844–1846 podnikl cesty do západní Evropy. Po smrti otce již trvale žil ve Vídni. Díky spekulacím s akciemi nabyl značné jmění.[1][2]

Hrob Johanna Heinricha Steudela na vídeňském ústředním hřbitově.

Byl veřejně a politicky aktivní. V roce 1861 spoluzakládal první vídeňský Turnverein a podílel se na založení první mateřské školy. V roce 1861 se stal členem vídeňské obecní rady. Zde patřil k liberální levici. V polovině 60. let patřil mezi iniciátory odštěpení radikálně levicové frakce a od roku 1866 byl jejím předsedou v obecní radě. V roce 1882 byl zvolen druhým náměstkem starosty Vídně a od roku 1889 zastával funkci prvního náměstka. Díky jeho iniciativě došlo v roce 1874 k vytvoření nového X. vídeňského okresu Favoriten. V letech 1875–1883 byl pak jeho prvním starostou. Ve vídeňské obecní radě zasedal do své smrti roku 1891.[1][2]

Dlouhodobě zasedal jako poslanec Dolnorakouského zemského sněmu, kam nastoupil roku 1867 za obvod Margareten.[3] Členem sněmu zůstal až do roku 1890, kdy ho v zemských volbách porazil křesťanský sociál Karl Lueger. Na sněmu zastupoval kurii měst, obvod Vídeň V.[2]

Byl také poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii městskou v Dolních Rakousích, obvod Vídeň, V. okres. Ve volbách roku 1879 zde mandát obhájil.[4] V roce 1873 se uvádí jako Johann Steudel, majitel nemovitostí, bytem Vídeň.[5]

V roce 1873 do parlamentu nastupoval za blok německých ústavověrných liberálů (tzv. Ústavní strana, centralisticky a provídeňsky orientovaná), v jehož rámci představoval mladoněmecké křídlo.[6] Společně s politiky jako Ferdinand Kronawetter či Johann Umlauft patřil mezi hlavní postavy radikálně demokratického a levicově liberálního proudu s centrem ve vídeňské komunální politice. Do volených funkcí vstupovali s deklaraci politiky coby občanského poslání, ale brzy se vyprofilovali jako profesionální politici.[7] Už v roce 1868 se vyslovil pro přímé volby do Říšské rady a pro všeobecné volební právo.[2][1] Na Říšské radě tvořili malou pětičlennou tzv. Demokratickou frakci,[8] organizovanou okolo vídeňské Demokratische Gesellschaft, která v 70. letech dočasně spojila ideály německého liberalismu a aspirace měšťanstva. Během několika let se ale voličská základna této skupiny začala rozpadat, protože živnostníci jako vlivná voličská skupina nesouhlasili se sociální rétorikou a vstřícností vůči dělnickému hnutí, kterou projevovali demokraté. Zatímco v roce 1873 měla Demokratische Gesellschaft cca 1400 členů, v roce 1876 již to bylo jen cca 200 osob.[9] V říjnu 1879 je zmiňován na Říšské radě coby člen mladoněmeckého Klubu sjednocené Pokrokové strany (Club der vereinigten Fortschrittspartei).[10]

Zemřel v září 1891 na pravidelném letním pobytu v Badenu.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 13. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Steudel, Johann Heinrich (1825–1891), Politiker und Gastwirt, s. 243. (německy) 
  2. a b c d e f BIOGRAPHISCHES HANDBUCH des NÖ LANDTAGES 1861 – 1921 [online]. landtag-noe.at [cit. 2015-07-01]. Dostupné online. (německy) 
  3. a b c d Johann Heinrich Steudel. Neue Freie Presse. Září 1891, čís. 9716, s. 3. Dostupné online. 
  4. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  5. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=426&size=45
  6. Statistika nové sněmovny poslanců říšské rady, Národní listy 31. 10. 1873, s. 2. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5877662
  7. JUDSON, Pieter, M.: Exclusive Revolutionaries: Liberal Politics, Social Experience, and National [online]. books.google.cz [cit. 2014-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Strany na říšské radě. Posel z Prahy. Duben 1878, čís. 90, s. 1. Dostupné online. 
  9. BOYER, John W.: Political Radicalism in Late Imperial Vienna: Origins of the Christian ... [online]. books.google.cz [cit. 2014-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Parlamentarisches. Salzburger Volksblatt: unabh. Tageszeitung f. Stadt u. Land Salzburg. Říjen 1879, roč. 9, čís. 126, s. 1-2. Dostupné online.