Joachim Camerarius starší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Joachim Camerarius starší
Joachim Camerarius starší, rytec Johann Jacob Haid.
Joachim Camerarius starší, rytec Johann Jacob Haid.
Narození12. dubna 1500
Bamberk
Úmrtí17. dubna 1574 (ve věku 74 let)
Lipsko
Národnostněmecká
VzděláníLipsko, Erfurt, Wittenberg
Alma materErfurtská univerzita
Povolánírenesanční humanista, klasický učenec, vysokoškolský učitel, básník a klasický filolog
ZaměstnavateléUniverzita Tübingen
Lipská univerzita
Wittenberská univerzita
Nábož. vyznáníLuterán
DětiJoachim Camerarius mladší
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joachim Camerarius starší (12. dubna 1500, Bamberk, Německo17. dubna 1574, Lipsko, Německo) byl německý klasický učenec.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Bambergu v Bamberském knížecím biskupství. Jeho příjmení bylo Liebhard, ale obecně se mu říkalo Kammermeister, předchozí členové jeho rodiny zastávali úřad komorníka (camerarius) biskupům z Bambergu.[1]

Studoval v Lipsku, Erfurtu a Wittenbergu, kde se sblížil s Philippem Melanchthonem, katolickým reformátorem a přítelem Martina Luthera. Několik let byl učitelem historie a řečtiny na gymnáziu v Norimberku (Ägidiengymnasium).[2] V roce 1530 byl poslán jako zástupce pro Norimberk na dietu v Augsburgu, kde pomáhal Melanchthonovi při sestavování augsburského vyznání.[1]

O pět let později byl vévodou Ulrichem z Württembergu pověřen reorganizací univerzity v Tübingenu; a v roce 1541 vykonal podobnou práci v Lipsku, kde strávil většinu života. Byl důležitou osobností v reformačním hnutí a jeho rady často vyhledávali přední muži.[1]

V roce 1535 si dopisoval s Františkem I. Francouzským ohledně možnosti usmíření mezi katolickým a protestantským vyznáním. V roce 1568 poslal pro něj do Vídně Maxmilián II., aby s ním hovořil na stejné téma. Zemřel v Lipsku 17. dubna 1574.[1]

Camerariusův vnuk Ludwig Camerarius byl vůdčí osobností třicetileté války, jako hlava falcké vlády v exilu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Přeložil do latiny Herodotus, Demosthenes, Xenophon, Homer, Theocritus, Sofokles, Lucian, Theodoretus, Nicephorus, Ptolemaios a další řečtí spisovatelé. Publikoval více než 150 děl, včetně Catalogue of the Bishops of the Principal Sees, Greek Epistles (Řecké epištoly); Accounts of his Journeys (Poznámky z cest) v latinském verši; Kommentary on Plautus, pojednání o numismatice; Euclid in Latin, knihu o jezdeckého umění Hippocomicus a Lives of Helius Eobanus Hessus, George of Anhalt and Philipp Melanchthon. Jeho Epistolae Familiares (vydané po jeho smrti) jsou cenným příspěvkem do historie jeho doby.[1]

V roce 1535 vydal první tištěné řecké vydání Ptolemaiova astrologického textu, Tetrabiblos. Pevně věřil v astrologii a tak v roce 1535 pokračoal s druhým vydáním Tetrabiblos, opět v řečtině s doprovodným latinským překladem Philippa Melanchthona.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joachim Camerarius na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Chisholm 1911.
  2. Brosseder 2005:561

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Encyklopedické heslo Joachim Camerarius starší v 11. vydání Encyclopædia Britannica ve Wikizdrojích
  • A. Horawitz in Allgemeine deutsche Biographie.Šablona:Which Cf. Joachim Camerarius (1500-1574). Essays on the History of Humanism during the Reformation. Munich: Fink, 1978.
  • Brosseder, Claudia. (2005) "The Writing in the Wittenberg Sky: Astrology in Sixteenth-Century Germany". Journal of the History of Ideas. Vol. 66, No. 4 (Oct.), pp. 557–576.
  • Bursian, Conrad, Die Geschichte der klassischen Philologie in Deutschland (1883).
  • Ptolemy, Claudius. (1971) Tetrabiblos; edited and translated into English by F.E. Robbins, Imprint London, W. Heinemann ltd., Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press (Loeb edition).
  • Sandys, John Edwin, History of Classical Scholarship (ed. 1908), ii. 266.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]