Jiří Černický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. doc. Mgr. akad. mal. Jiří Černický
Jiri Cernicky.jpg
Narození1. srpna 1966 (54 let)
Ústí nad Labem
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povoláníumělec, konceptuální umělec a malíř
Děti2
Webová stránkacernicky.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Černický (* 1. srpna 1966 Ústí nad Labem) je český vizuální umělec, který je znám jako tvůrce experimentálních, intermediálních projektů. V současné době působí jako vedoucí pedagog atelieru malby na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V letech 1993–1997 studoval Akademii výtvarných umění v Praze v atelieru Miloše Šejna a Jiřího Davida. Předtím studoval na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem (1987–1990) a na Umprum v Praze v atelieru Adély Matasové (1990–1993). V roce 2015 byl jmenován docentem na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. V roce 1996 získal Sorosovu cenu.[2] V roce 1998 obdržel Cenu Jindřicha Chalupeckého. Je finalistou ceny Alice award z roku 2012.[3]

Příležitostně se věnuje kurátorské činnosti. V roce 2013 byl kurátorem výstavy „Guštar” v Centru současného umění DOX[4] a prezentace prací studentů UMPRUM v Pekingu „Vystřelený šrapnel uklidní pozorovatele”.[5] Také byl kurátorem výstavy Milana Guštara „Pro Le Cainea (Z technických důvodů zavřeno)” v galerii Školská 28.[6]

Je členem rockové skupiny Finský barok.[7] Spolu s Petrem Niklem byl zakládajícím členem autorského divadla Zoom.[8]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Ve své tvorbě se velmi často pohybuje v prostorech mezi médii, kdy není úplně zřejmé, které médium převažuje – zda jde například o videoart, vizuální poezii nebo fotografii atd. Pro jeho práci je často typická sociálně politická angažovanost související s překračováním společenských tabu. Společný základ jeho často velmi disparátních projektů byl asi nejpřesněji pojmenován jako vytváření fiktivních scénářů. Ty následně koncentruje do různých médií, které nezřídka kombinuje v rámci komplexních výstavních konstelací i jinak. Suverénně přechází mezi závěsným obrazem, objekty, videem, fotografií. Využívá strategie vycházející z akčního umění i technologií nových médií. Nevyhýbá se silným emocím, sociální kritičnosti i predikování budoucnosti. Stejně jako znejišťuje ostrou dělicí čáru mezi realitou a fikcí, nabourává a osvobozuje nesnesitelný patos ironickým humorem. Ekvilibristická dovednost vyvážit všechny komponenty chrání Černického projekty před hrozbou plané morality, prvoplánového vtipu a překombinované nudy.

Jiří Černický zpracovává svoje témata vždy v určitých celcích – ať jde o série obrazů, instalace, objekty, fotografie či videa. K takovým příkladům patří drogové nádobíčko z broušeného skla – „Heroin Crystal“, 1996; tetovaná jitrnice „IN“, 2000; monument v podobě mechanické nádražní infotabule – „Hlava 2“, 2007–2010 s texty z Listiny základních práv a svobod; videa zahrávajícího si s fenoménem pohybu rychlosti světla a pražského metra – „Prosím mohli byste mi dát něco, čeho vám není líto?“, 2009; „Gagarinova věc“, 1999–2005; a především jakási ikona umění 21. století – bílá motoristická helma jako parafráze dramatického Munchova obrazu „Výkřik“ – „První sériově vyráběná schizofrenie“, 1996.

Pro Černického projekty je charakteristické vrstevnaté čtení idejí. Je tedy nutné být ostražitý, protože pokud se vydáte na cestu naznačeným směrem, zahučíte v pasti, kterou na vás autor umně nastražil. Například v jeho zatím největším projektu „Divoké sny“ v Galerii Rudolfinum se suprematistické prvky rozložené na stole (film Telekineze, 2014) mění kompozice na základě psychokinetických dispozic Niny Kulaginové. Dokumentární film pochází z roku 1967, kdy pod dohledem týmu sovětských vědců proběhl paranormální experiment – inženýrské umění, okultismus a vědecký materialismus – v jediném záběru. Následuje obří rudá opona „Opona“, 2013. Reflexní plochy, z nichž je vyskládána, znejišťují primární konotace  teatralitou a státním symbolem SSSR. Referenční okruh, který odkrývá sám Černický, je daleko širší a příznačně se v něm mísí odkazy na experimentální fyziku, přírodní struktury v podobě rozpraskané půdy za extrémního sucha, koridu, radikální protestní hnutí i americkou popkulturu. Monumentální objekt jako by do sebe kondenzoval ambivalentní potenciál zničit i zachránit lidstvo zároveň. Busta generalissima Stalina („Ocelová hlava“, 2013), rotující v mikrovlnné troubě šlehaná elektrickými výboji podobnými vizionářským experimentům Nikoly Tesly, se může jevit jako vizualizace očistce nebo jako zahrávání si s oživováním homunkula.

Důležitou součástí Černického tvorby jsou projekty vztahující se k architektuře. K nejdůležitějším patří návrh na rekonstrukci filtru v Dolních Vítkovicích, který byl prezentován v rámci českého pavilónu na EXPO 2015 v Miláně. Neméně důležité jsou i „neutopické projekty“ vizionářského typu – „Nekonečná sjezdovka“, 2016; „Balkón“, 2016 a jiné. V současnosti se autor zabývá rozsáhlou uměleckou intervencí, řešící estetickou podobu budoucí stanice metra linky D Nemocnice Krč v Praze.

Výstavní činnost[editovat | editovat zdroj]

Photoflash (paparazziovská socha) (1998), Photoflash – 1998; polyuretan, silikon, sklo, procesuální přístroje, voda, čisticí prostředky, světlo; 500×200×120 cm
Schyzofrenie (1998); laminát, akrylový lak, textil; 23×23×23 cm
Nikdo čitelný (2005), performance
Sopl (2006), kombinovaná technika, 250×100×50 cm
Krvavá vazba (2006), kombinovaná technika

Tvůrčí pobyty[editovat | editovat zdroj]

  • 1998 – Headlands, San Francisco, USA
  • 2001 – Tent Gallery and MAMA Gallery, Rotterdam, Nizozemsko
  • 2004 – Akademie der Künste, Berlín, Německo
  • 2005 – Vivid Centre for Media Arts, Birmingham, Velká Británie
  • 2007 – Futura Gallery, zámek Třebešice, Česká republika
  • 2008 – Spaces Gallery, Cleveland, USA
  • xxxx – Galerie Futura, Zámek Třebešice
  • 2019 – CCC muzeum Peking

Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 2019 – Obrazoborec, Galerie J. Koniarka, Trnava, Slovensko
  • 2019 – Nobody Redable, CCC muzeum umění, Peking, Čína
  • 2019 – Jiří Černický, Galerie Masna, Slavonice
  • 2018 – Salm Modern #1: Možnosti dialogu / Dimensions of Dialogue / Möglichkeiten des
  • 2018 – S drakem v zádech, Galerie Futura, Praha
  • 2018 – Trump kontra Godzilla (Skok kobylky z cedulky na tabulku), DSC Gallery, Praha
  • 2018 – Spiritistická Science, Galeria Arsenał, Białystok, Polsko
  • 2018 – Voliéra pro Aircraft, Muzej moderne i suvremene umjetnosti, Rijeka, Chorvatsko
  • 2014 – Minimálně intenzívnější, Galerie města Blanska ABS, Muzeum Jed(y)nygo obiektu
  • 2014 – Toruń, Polsko
  • Opona (2014); textil, odrazová skla; 400×400 cm
    2008 – ABS Video, Space Gallery, Cleveland, USA
  • 2007 – ABS Video, Galerie Futura, Praha
  • 2007 – You, Artsdepot Gallery, Londýn, Velká Británie (s Terezou Severovou)
  • 2007 – ABS Video, Galleria Traghetto, Benátky, Itálie
  • 2006 – Jehelníčky, Galerie Steinek, Vídeň, Rakousko
  • 2005 – The Gagarin Thing, Vivid Centre for Media Arts, Birmingham, Velká Británie
  • 2002 – Brand New Rubbish, Galerie Jiří Švestka, Praha
  • 2002 – Bin Laden’s Lamp, Noname Gallery,Rotterdam, Nizozemsko
  • 2002 – Au-Pair Medusa’s Room, Galerie Lara Vincy, Paříž, Francie
  • 2001 – META Pop, Galerija Miroslav Kraljević, Záhřeb, Chorvatsko
  • 2001 – Hard Pop Expo, MAMA Gallery, Rotterdam, Nizozemsko
  • 2000 – Czech Front Gallery, Los Angeles, USA
  • 2000 – The Luxury of Grief, Post Gallery, Los Angeles, USA
  • 1999 – Barock, Alergic, Galerie hl. m. Prahy
  • 1998 – Gentleman’s Room, Centrum Rzeźby Polskiej, Orońsko, Polsko; Akademie der
  • 1998 – Künste, Berlín, Německo

Výběr skupinových výstav[editovat | editovat zdroj]

  • 2019 – Boudník a Fraser Brocklehust: Pillow Talk, Moravská galerie, Brno
  • 2019 – Moc bezmocných. Kunsthalle Bratislava, Slovensko
  • 2019 – Dialogs, OBJEKTívne, Kunsthalle Bratislava, Slovensko
  • 2019 – Národní galerie v Praze – Salmovský palác, Praha
  • 2019 – Orient V, GHMP, Praha
  • 2019 – Retina, Možnosti malby, Galerie 8mička, Humpolec.
  • 2019 – Nová Galerie, Jiná malba, Praha
  • 2019 – Sametová výstava, Galerie E. Filly, Ústí nad Labem
  • 2018 – Pohled z V4, Art Thema Gallery, Brusel, Belgie
  • 2018 – Prodloužená malba – současná pražská malba, Galerija Bačva, Záhřeb, Chorvatsko
  • 2014 – Reálný minimalismus, O židli, Bienále fotografie a současného umění Liege 2014, Belgie
  • 2013 – Arts under Influences, La Maison Rouge, Paříž, Francie
  • 2012 – AVIFF Cannes, Francie AVIFF Mezinárodní filmový festival v Marrákeši, Maroko
  • 2012 – AVIFF South Africa — Grahamstown — National Arts Festival, Jihoafrická republika
  • 2010 – To, co chybí, GUM Studio, Carrara, Itálie
  • 2010 – Minimal Difference, White Box Gallery, New York, USA
  • 2010 – Format of Transformations 89–09, MUSA Museum auf Abruf, Vídeň, Rakousko
  • 2010 – A Part of No-Part, Parallelisms between Then and Now, Chelsea Art Museum, NewYork, USA
  • 2009 – Czech Photography of the 20 th Century, Kunst- und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland, Bonn, Německo
  • 2009 – Hell of Things, Kronika Gallery, Bytom, Polsko
  • 2008 – Performance — Nobody Readable, Zen buddhistický chrám v Čchang-čchun, Čína
  • 2008 – Social Dialogue, Motorenhalle, Drážďany, Německo
  • 2008 – Place in the Heart, Arsenal Gallery, Bialystok, Polsko
  • 2008 – What do you do for a living?, <rotor>, Graz, Rakousko
  • Minimax (2012), kombinovaná technika, 204×147×47 cm
    2008 – Rebus sic stantibus, Aboa Vetus a Ars Nova Museum, Turku, Finsko
  • 2008 – Central Europe Revisited, Schloss Esterházy, Eisenstadt, Rakousko
  • 2008 – Loophole to the Universe, Divus Unit 30, Londýn, Velká Británie
  • 2007 – Art & Criticism, ICA, Dunaujvaros, Maďarsko Demolition, The Israeli Center for Digital Art, Holon, Izrael
  • 2007 – Micro-Narratives, 48. October Salon, Bělehrad, Srbsko Fragment.cz, Castello Di Rivara, Itálie
  • 2007 – Close Encounters of the Third Kind, Urania National Movie Theater, Budapešť, Maďarsko
  • 2007 – Forma následuje risk, Galerie Futura, Praha; Slovenská národná galéria, Bratislava, Slovensko
  • 2006 – Frisbee, Galerie Sokolská, Ostrava Hotel Chalupecký, Motorenhalle, Drážďany, Německo
  • 2006 – Après Dada?, Galerie Lara Vincy, Paříž, Francie
  • 2006 – Places for Small Stories, Palazzo delle Arti di Napoli, Neapol, Itálie Hot / Cold? –
  • 2006 – Summer Loving, Zacheta Narodowa Galeria Sztuki, Varšava, Polsko
  • 2006 – Shadows of Humour, Avantgarde galerie, Wroclaw, Polsko
  • 2005 – Cultural Domestication / Instinctual Desire, Center for the Visual Arts Gallery, Toledo, USA
  • 2005 – PragueBiennale 2: Expanded Painting, Karlín Hall, Praha
  • 2005 – Nature’s Mirror, Otowa, Tokio, Japonsko
  • 2005 – Domicile, Musee d’Art Moderne, Saint Etienne, Francie
  • 2005 – The Giving Person, Palazzo delle Arti Napoli, Neapol, Itálie
  • 2004 – I Grandi Magazzini dell’Arte, Palazzo delle Papesse, Centro Arte Contemporanea,Siena, Itálie
  • 2004 – E.U. Positive, Akademie der Künste, Berlín, Německo
  • 2004 – Dialogue Los Angeles / Prague, Barnsdall Municipal Art Gallery, Los Angeles, USA
  • 2004 – Turning the Page, Kogart, Budapešť, Maďarsko
  • 2004 – Passage d’Europe, Musée d’Art Moderne, Saint Etienne, Francie
  • 2004 – Suit Yourself!, Museum for Communication, Haag, Nizozemsko
  • 2003 – Balkan Konsulat, <rotor>, Graz, Rakousko
  • 2003 – Aus Liebe, Die Generation der neuziger Jahre aus Prag, Landesmuseum Bonn,Německo
  • 2003 – Prague Biennale 1, Národní galerie v Praze, Veletržní palác, Praha
  • 2003 – Exhibition on the Body of Nehad Bogdanović, Man Gallery, Srbsko
  • 2002 – Centrum Beeldende Kunst, Rotterdam, Nizozemsko
  • 2002 – Corps et traces, Musee des Beaux-Arts, Nancy, Francie
  • 2002 – 40 Jahre: Fluxus und die Folgen, Kunstsommer Wiesbaden, Karstadt, Wiesbaden,Německo
  • 2002 – Art Dans la Ville, Hotel Colcombet, Saint-Etienne, Francie Werkstatt Junge
  • 2002 – Akademie, Akademie der Künste Berlín, Německo
  • 2001 – Triennial of Small-Scale Sculpture, Fellbach, Německo
  • 2000 – East of Eden, Wyspa Gallery, Gdaňsk, Polsko
  • 2000 – Bohemian Birds – Positions of Czech Contemporary Art, Kunst Haus, Drážďany, Německo
  • 2000 – Place and Between, Bergen, Norsko All You Need is Love, Laznia Center of Polish Art, Gdaňsk, Polsko
  • 1999 – After the Wall, Moderna Museet, Stockholm, Švédsko; Ludwig Museum, Budapešť, Maďarsko; Hamburger Bahnhof, Berlín, Německo
  • 1999 – Proti všem – Laureáti ceny Jindřicha Chalupeckého, Centrální výstavní síň Manéž, Moskva, Rusko
  • 1999 – Czech Landscape, Kunsthalle Karlsruhe, Německo
  • 1999 – Fauna, Zacheta Narodowa Galeria Sztuki, Varšava, Polsko
  • 1999 – Rondo, Ludwig Museum Budapešť, Maďarsko
  • 1998 – Developed, České centrum, Berlín, Německo
  • 1998 – Czech Landscape, Museum of Contemporary Art, Altkirch, Francie
  • 1997 – Born ’68, České centrum, Berlín, Německo
  • 1996 – Jitro kouzelníků, Národní galerie v Praze, Veletržní palác, Praha Respekt, Villa Richter, Praha

Zastoupení ve veřejných sbírkách – výběr[editovat | editovat zdroj]

Zastoupení v soukromých sbírkách – výběr[editovat | editovat zdroj]

  • Richard Adam, Praha
  • Pavel Kneppo, Praha
  • Thomas Day Newbold, Washington, USA
  • Bert-Jan van Egteren, Amsterdam, Nizozemsko
  • Santiago Eder, Amsterdam, Nizozemsko
  • Kenneth L. Freed, Boston, USA
  • Habib Kheradyar, Los Angeles, USA
  • Jerry Speyer, New York, USA

Publikace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jiří Černický [online]. UMPRUM [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  2. Archivovaná kopie. www.artlist.cz [online]. [cit. 2014-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-15. 
  3. Archivovaná kopie. www.culturenet.cz [online]. [cit. 2014-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14. 
  4. DOX - GUŠTAR [online]. DOX, 2013 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  5. UMPRUM v Pekingu [online]. UMPRUM, 2013-9-30 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  6. Archivovaná kopie. skolska28.cz [online]. [cit. 2014-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-21. 
  7. Finský barok [online]. Artlist — Centrum pro současné umění Praha [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  8. Tvrdohlaví [online]. tvrdohlavi.cz [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]