Jenny Savilleová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jenny Savilleová
Narození7. května 1970 (52 let)
Cambridge
Alma materSlade School of Fine Art
University of Cincinnati
Glasgow School of Art
Povolánímalířka a fotografka
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jenny Savilleová, rodným jménem Jennifer Anne Saville, (* 7. května 1970 Cambridge)[1] je současná britská malířka a původní členka skupiny Young British Artists (YBA).[2] Je známá svými velkoplošnými obrazy nahých žen plných až obézních tvarů. Vytváří klasickou figurální malbu, ale originálním pojetím a moderním zpracováním.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Cambridge jako jedno ze čtyř dětí kreativních rodičů–pedagogů, kteří v ní aktivně podporovali touhu věnovat se umění. V mládí ji nejvýrazněji ovlivnil její strýc, historik umění. Povzbudil ji k přemýšlení, čtení a kreslení novými a nečekanými způsoby. Vzal ji do Benátek, kde viděla velké figurální obrazy starých mistrů včetně Tiziana a Tintoretta.[3] Středoškolské vzdělání získala v Lilley and Stone School (nyní The Newark Academy ) v Newarku, Nottinghamshire. Později získala titul bakaláře výtvarných umění na umělecké škole v Glasgow, kterou navštěvovala v letech 1988–1992. Hlavní složkou jejího studia byla kresba lidského těla a získané znalosti a dovednosti se staly páteří její kariéry. Potom studovala šest měsíců na ‎‎univerzitě v Cincinnati‎‎, kde se zapsala do kurzu ženských studií. ‎‎Tam se začala zajímat o zobrazování velkých ženských těl, částečně pod vlivem malby Pabla Picassa.[4]

Ke konci vysokoškolských studií zakoupil její obrazy, sérii velkých autoportrétů a dalších modelů, přední britský sběratel umění Charles Saatchi.[5] Nabídl umělkyni smlouvu na 18 měsíců a podpořil ji při vytváření nových děl, která budou vystavena v Saatchi Gallery v Londýně. Obraz s názvem Propped (Podepřená) 1992 je jedním z jejích nejznámějších děl z této doby. Zobrazuje nahou ženu sedící na malé stoličce s přehnaně velkými koleny, rukama a stehny, které jako by vyčnívaly z plátna. Autoportrét Jenny Savilleové s názvem Plan (1993) byl vystaven v roce 1994 jako jedno z charakteristických děl sbírky Young British Artists III .[6] Stala se součástí skupiny mladých britských umělců (YBA). Její obrazy byly zahrnuty na kontroverzní výstavě Sensation: Young British Artists ze Saatchiho sbírky na Královské akademii v Londýně v roce 1997. Savilleové se rychle dostalo veřejného uznání.

Jenny Saville: Torzo (2004–2005)

V letech 2000–2006 pracovala jako lektorka figurální malby na akademii výtvarných umění Slade v Londýně. V roce 2007 byla jmenována členkou Královské akademie umění.[7]

V novější práci Savilleová využívá grafit, dřevěné uhlí a pastel, aby prozkoumala překrývající se formy připomínající podkresby, pohyb, hybridnost a genderovou nejednoznačnost.[4] Žije a pracuje mezi Londýnem a italským Palermem. Má dvě děti, v roce 2007 se jí narodil syn, o rok později dcera.[8]

V roce 2018 se obraz Jenny Savilleové Propped (1992) prodal v Sothebys v Londýně za 9,5 milionu liber[9] a stal se nejdražším dílem žijící umělkyně prodaným v aukci.[10]

Jenny Savilleová vystavovala na 50. bienále v Benátkách v roce 2003, v Gagosian Gallery v New Yorku (2003, 2020) a Londýně (2010, 2016), Museo d'Arte Contemporanea v Římě (2005) a Modern Art v Oxfordu (2012), Skotské národní galerii moderního umění v Edinburghu (2018), Museo Novecento v Miláně (2021–2022) a mnoha dalších místech.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Od svého debutu v roce 1992 se Savilleová zaměřovala na ženské tělo. Řekla: „Přitahují mě těla, která vyzařují jakýsi stav mezi: hermafrodit, transvestita, zdechlina, napůl živá či napůl mrtvá hlava.“[11] V roce 1994 Savilleová strávila mnoho hodin pozorováním operací plastické chirurgie v New Yorku.[12] Mezi její publikované náčrty a dokumenty patří chirurgické fotografie liposukce, obětí traumatu, korekce deformací, chorobných stavů a transgender pacientů.[13] Později vytvořila sérii obrazů zobrazujících ženy pokryté páskou a značkami při přípravě na operaci. Velká část jejích prací obsahuje zdeformované maso, intenzivní tahy štětcem a skvrny olejové barvy, zatímco jiné odhalují chirurgické stopy po plastické operaci. Její obrazy jsou obvykle mnohem větší než v životní velikosti, obvykle 6 x 6 stop nebo více.[9] Hustá pigmentovaná barva a rozsáhlé tahy štětcem vytvářejí na plátně sochařský efekt. Jsou silně pigmentované a působí vysoce smyslným dojmem povrchu kůže i hmoty těla. Malířský styl Savilleové byl přirovnáván ke stylu Luciana Freuda a Rubense .[14] Kritika chválila její schopnost propojit klasický malířský styl realistických aktů s povědomím expresivní abstrakce, která dnes zůstala jedním z jejích nejsilnějších odkazů.[3]

Během pobytu v New Yorku spolupracovala s fotografem Glenem Luchfordem na výrobě obrovských polaroidových snímků vlastního těla ležícího na tabuli skla a pořízených zespodu. Série fotografií s názvem Closed Contact (1995–1996) zachytila ​​její tělo stlačené, natažené a zmáčknuté do krajností.

Narození dětí a mateřství mělo velký vliv na novou formu vyjádření, energii a plynulost výrazu, svobodu projevu. Na jejích obrazech se objevilo více těl, která se překrývají, splývají a proplétají, často s erotickým podtextem, příkladem je Odaliska (Odalisque, 2012–1014). Téma mateřství je zpracováno v cyklu Reprodukce nakreslená uhlem (2009–1010) nebo v obraze Aleppo (2017–2018).[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jenny Saville na anglické Wikipedii.

  1. checkcompany [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. 
  2. Royal Academy of Arts: Jenny Saville RA | Artist | Royal Academy of Arts, accessdate: 29 August 2014
  3. a b LESSO, Rosie. Jenny Saville: In the Flesh - the thread [online]. 2021-10-10 [cit. 2022-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b CALVOCORESSI, Richard. Jenny Saville. New York: Rizzoli International Publications, 2018. ISBN 9780847862900. 
  5. GRANT, Catherine. Saville, Jenny [online]. 2000 [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. 
  6. "SAVILLE, Jenny". Benezit Dictionary of Artists. Oxford Art Online. Oxford University Press. Web. 24 September 2015. <http://www.oxfordartonline.com/subscriber/article/benezit/B00300069>.
  7. Jenny Saville | Artist | Royal Academy of Arts. www.royalacademy.org.uk [online]. [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 
  8. a b Jenny SAVILLE | Mother and Children (After the Leonardo Cartoon). www.stephenongpin.com [online]. [cit. 2022-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b COHEN, Alina. Jenny Saville Changed the Way We View the Female Form. artsy. 2018-10-11. Dostupné online. (anglicky) 
  10. FREEMAN, Nate. Jenny Saville Is Now the World's Most Expensive Living Female Artist [online]. 2018-10-6 [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. GREY, John. Saville. New York: Rizzoli, 2005. ISBN 0847827577. S. 124. 
  12. Jenny Saville Biography, Works of Art, Auction Results – Invaluable [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. 
  13. Schama, Simon. "Jenny Saville". The Saatchi Gallery, 2005. Retrieved on 6 February 2008.
  14. COOKE, Rachel. Jenny Saville: 'I want to be a painter of modern life, and modern bodies'. The Guardian. 2012-06-09. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HODGEOVÁ, Susie. Stručný příběh žen v umění. Praha: Grada Publishing, 2021. ISBN 978-80-271-1255-5. S. 146-147. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Jenny Saville: Život pod mikroskopem na you tube
  • obrazy Jenny Savilleové na wikiart