Jeane Kirkpatricková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeane Kirkpatricková
Od jeane-kirkpatrick-official-portrait 1-255x301.jpg
Narození 19. listopadu 1926
Duncan
Úmrtí 7. prosince 2006 (ve věku 80 let)
Bethesda
Příčina úmrtí srdeční selhání
Místo pohřbení Parklawn Memorial Park
Alma mater Stephens College
Kolumbijská univerzita
Barnard College
Institut d'études politiques de Paris
Zaměstnavatel Georgetownská univerzita
Ocenění Cena Francise Boyera (1985)
Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy
Defense Superior Service Medal
Oklahoma Women's Hall of Fame
Prezidentská medaile svobody
… více na Wikidatech
Politické strany Demokratická strana
Republikánská strana
Funkce Velvyslanec Spojených států amerických při OSN (1981–1985)
vyslanec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeane J. Kirkpatricková, rozená Jeane Duane Jordan (19. listopadu 19267. prosince 2006) byla americká politoložka a diplomatka.

Stala se známou díky své zahraničně politické doktríně obhajovala spolupráci s autoritativními režimy, které jednaly v souladu s americkými cíli. Tyto země měly podle ní být vedeny k demokracii příkladem. Ve své eseji Dictatorships and Double Standards tvrdila, že "tradiční autoritativní režimy jsou méně represivní, než revoluční autokracie."[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v městě Duncan ve státě Oklahoma. V roce 1948 obdržela vystudovala bakalářské studium na newyorské Barnard College. Ve svém studium pokračovala na Columbia University, kde získala v roce 1950 magisterský titul a později v roce 1968 také doktorát z politologie za svoji disertaci, v níž se věnovala peronistické politice v Argentině.[2]

Po roce 1950 nejprve působila v úřadu pro zpravodajský výzkum v rámci amerického ministerstva zahraničí. V roce 1952 také působila na na Pařížském Institutu politických věd. V letech 1955-1972 pracovala jako konzultantka na vládních ministerstvech a v Americké radě učených společností. V roce 1973 získala místo stálého profesora na Georgetownské univerzitě.[3]

Působila jako velvyslankyně Spojených států při OSN a zároveň členka kabinetu prezidenta Reagana v letech 1981-1985. Prezident Ronald Reagan ji jmenoval jako první ženu velvyslankyní USA v OSN a rovněž členkou své vlády.

V roce 1988 uvažovala o kandidatuře na americkou prezidentku, nicméně svého úmyslu se vzdala z politických a osobních důvodů.[4]

Politické postoje[editovat | editovat zdroj]

Odpor k protiválečnému hnutí v 60. letech 20. století přiměl Kirkpatrickovou ke vstupu do politiky v rámci Demokratické straně. Spolu s podobně smýšlejícími lidmi založila platformu s názvem Koalice pro demokratickou většinu stavějící se odmítavě vůči "holubičí" politice tehdejšího prezidentského kandidáta Demokratické strany George McGoverna.

Zpočátku podporovala politiku prezidenta Jimmyho Cartera zvoleného v roce 1976 a dokonce měla blízko k získání místa velvyslankyně.[5] Nicméně postupem času se stala čím dál kritičtější vůči jeho politice. V roce 1977 začala spolupracovat s konzervativním think tankem American Enterprise Institute. Později ostře kritizovala Carterovu zahraniční politiku, která měla podle ní napomáhat k odstranění "tradičních autokratických" režimů a ve prospěch "revolučních totalitních" režimů, které představovaly pro Ameriku daleko větší hrozbu.[6] Tyto postoje vyjádřila ve svém článku Dictatorships and Double Standards, který vyšel v listopadu roku 1979 v americkém časopise Commentary. Článek silně ovlivnil americkou zahraniční politiku Reaganovy vlády a díky němu si tehdejší americký prezident vybral do svého kabinetu i Kirkpatrickovou.[7]

V roce 1985 přešla po svém odchodu s funkce velvyslankyně USA při OSN k Republikánské straně, nicméně přes svůj příklon doprava celý život i nadále podporovala sociální stát a odbory.[8] Bývá řazena mezi tzv. neokonzervativce.[9][10]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1955 se vdala za Evrona Kirkpatricka, který byl jejím nadřízeným na výzkumném a zpravodajském oddělení ministerstva zahraničí. Měli spolu tři syny: Douglase Jordana, Johna Evrona a Stuarta Alana.[11]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Making War to Keep Peace, 2007
  • The Withering Away of the Totalitarian State – And Other Surprises, 1992
  • Legitimacy and Force: National and International Dimensions, 1988
  • International Regulation: New Rules in a Changing World Order, 1988
  • Legitimacy and Force: Political and Moral Dimensions, 1988
  • Legitimacy and Force: State Papers and Current Perspectives 1981–1985, 1987
  • The United States and the World: Setting Limits, 1986
  • The Reagan Doctrine and U.S. Foreign Policy, 1985
  • Reagan Phenomenon and Other Speeches on Foreign Policy, 1983
  • U.N. Under Scrutiny, 1982
  • Dictatorships and Double Standards: Rationalism and Reason in Politics, 1982
  • Presidential Nominating Process: Can It Be Improved, 1980
  • Dismantling the Parties: Reflections on Party Reform and Party Decomposition, 1978
  • The New Presidential Elite: Men and Women in National Politics, 1976
  • Political Woman, 1974

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Middle Israel: The new world order. The Jerusalem Post | JPost.com. Dostupné online [cit. 2018-03-28]. 
  2. Jeane Kirkpatrick. www.telegraph.co.uk. 2006-12-09. Dostupné online [cit. 2018-09-29]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  3. Jeane Kirkpatrick. www.telegraph.co.uk. 2006-12-09. Dostupné online [cit. 2018-09-29]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  4. Jeane Kirkpatrick. www.telegraph.co.uk. 2006-12-09. Dostupné online [cit. 2018-09-29]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  5. WEINER, Tim. Jeane Kirkpatrick, Reagan’s Forceful Envoy, Dies. www.nytimes.com. Dostupné online [cit. 2018-09-29]. (anglicky) 
  6. Dictatorships & Double Standards - Commentary. Commentary. Dostupné online [cit. 2018-09-29]. (anglicky) 
  7. WEINER, Tim. Jeane Kirkpatrick, Reagan’s Forceful Envoy, Dies. www.nytimes.com. Dostupné online [cit. 2018-09-29]. (anglicky) 
  8. Jeane Kirkpatrick. www.telegraph.co.uk. 2006-12-09. Dostupné online [cit. 2018-09-29]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  9. WEINER, Tim. Jeane Kirkpatrick, Reagan’s Forceful Envoy, Dies. www.nytimes.com. Dostupné online [cit. 2018-09-29]. (anglicky) 
  10. Neokonzervatívci | Občanský institut. www.obcinst.cz [online]. [cit. 2018-09-29]. Dostupné online. (česky) 
  11. WEINER, Tim. Jeane Kirkpatrick, Reagan’s Forceful Envoy, Dies. www.nytimes.com. Dostupné online [cit. 2018-09-29]. (anglicky)