Jean Martinon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jean Martinon
Jean Martinon Conducts in NHK Symphony Orchestra, Tokyo Oct. 13 1953 IMG 20190606 0018.jpg
Základní informace
Narození 10. ledna 1910
Lyon
Úmrtí 1. března 1976 (ve věku 66 let)
Paříž
Žánry opera, klasická hudba a duchovní hudba
Povolání dirigent a hudební skladatel
Nástroje housle
Vydavatel EMI
Významná díla Symfonie č. 4
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean Franisque-Étienne Martinon (10. ledna 1910 Lyon1. března 1976 Paříž) byl francouzský hudební skladatel a dirigent.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jean Martinon se narodil v Lyonu a v letech 1924-1925 studoval hru na housle na lyonské konservatoři. V roce 1926 přešel do Paříže a studoval na pařížské konzervatoři u Julese Boucherita. Školu absolvoval v roce 1929 s vynikajícím prospěchem. Pokračoval studiem skladby u Alberta Roussela, harmonie u Vincenta d'Indy a dirigování u Charlese Muncha a Rogera Desormièra. V roce 1932 získal na Sorbonně titul M. A.

Až do Druhé světové války byl Martinon především skladatelem. Jeho raná díla zahrnují mimo jiné Symfonietu pro klavír, bicí nástroje a smyčce (1935), Symfonii č. 1 (1936), Concerto giocoso pro housle a orchestr a dechový kvinte (1938). Po vypuknutí války nastoupil do armády, byl zajat a strávil dva roky v nacistickém zajateckém táboře. Ani v táboře nepřestal komponovat. Zkomponoval orchestrální skladby s prvky jazzu Stalag IX – Musique d'exil a několik skladeb s náboženskou tematikou. Mezi nimi vyniká skladba Absolve, Domine pro mužský sbor a orchestr na památku francouzských hudebníků padlých ve válce a Žalm 136, za který v roce 1946 obdržel Cenu města Paříže.

Po propuštění ze zajetí se stal v Paříži dirigentem Pasdeloup Orchestra (1943). V letech 1943–1945 byl dirigentem Symfonického orchestru Bordeaux a asistentem dirigenta Orchestre de la Société des Concerts du Conservatoire de Paris (1944-1946). V letech 1947–1949 působil u Londýnského filharmonického orchestru. Léta 1948–1950 strávil u Radio Eireann Orchestra (RTÉ NSO) v Dublinu a v roce 1950 se stal uměleckým ředitele orchestru Lamoureux v Paříži. V té době zkomponoval mimo jiné Irskou symfonii (1948), balet Ambohimanga (1946) i svou jedinou operu Hécube (1949-1954). Jako hostující dirigent uvedl s Bostonským symfonickým orchestrem ve Spojených státech svou Symfonii č. 2. V roce 1957 se stal uměleckým ředitele Izraelského filharmonického orchestru a v roce 1960 hudebním ředitelem Düsseldorfských symfoniků.

V roce 1963 vystřídal Fritze Reinera v čele Chicagského symfonického orchestru. Za interpretaci symfonických děl Gustava Mahlera obdržel v roce 1967 cenu Gustav Mahlera. Během svého působení v Chicagu uvedl na 60 děl amerických i evropských soudobých skladatelů, což se nesetkalo s pochopením konzervativní části publika. To byl hlavní důvod, proč v roce 1968 na svou funkci resignoval. V témže roce přijal místo šéfdirigenta Orchestre National de la Radio Television Française v Paříži. S tímto orchestrem pak nahrál téměř celý standardní repertár francouzské hudby pro firmy Erato a EMI. V roce 1974 byl jmenován hlavním dirigentem Residentie Orkest Den Haag.

Zemřel v Paříži 1. března 1976 na rakovinu kostí.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Opera[editovat | editovat zdroj]

  • Hécube (podle Euripida, Strasbourg, 1956)

Balet[editovat | editovat zdroj]

  • Ambohimanga ou La Cité bleue (Paříž, 1947)

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Symfonie č. 1 (1934-1936; Paříž, 1940)
  • Symfonie č. 2, Hymne à la vie (1942-1944; Paříž, 1944)
  • Symfonie č. 3, Irlandaise (Radio Eirean, Dublin, 1949)
  • Symfonie č. 4, Altitudes (Chicago, 1965)
  • Symfonieta pro smyčce, klavír, harfu a bicí nástroje (1935; Paříž, 1938)
  • Houslový koncert č. 1, Concerto giocoso (1937-1942)
  • Houslový koncert č. 2 (1958; SelIe, 1961)
  • Musique d'exil ou Stalag IX (1941; Paříž, 1942)
  • Divertissement (1941)
  • Obsession pro komorní orchestr (1942)
  • Romance bleue pro housle a orchestr (1942)
  • Concerto lyrique pro smyčcový kvartet a komorní orchestr (1944; přepracováno pro 4 saxofony, 1974)
  • Symphonies de voyages (1957)
  • Introdukce a Toccata (1959; instrumantace klavírního Preluiae a Toccaty)
  • Violoncellový koncert (1963; Hamburk, 1965)
  • Le Cène (1962-1963)
  • Hymne, Variations et Rondo(1967; Paříž, 1969)
  • Flétnový koncert (1970-1971)
  • Sonata movimento perpetuo (1973)

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Sonatina č. 1 pro housle a klavír (1935)
  • Sonatina č. 2 pro housle a klavír (1936)
  • Sonatina č.3 pro klavír (1940)
  • Sonatina č.4 pro dechové trio (1940)
  • Sonatina č.5 sólové housle (1942)
  • Sonatina č. 6 sólové housle (1958)
  • Sonatina č. 7 pro flétnu a klavír (1958)
  • Domenon pro dechový kvintet (1939)
  • Smyčcové trio (1943)
  • Suite noct pro housle a klavír (1944)
  • Klavírní trio (1945)
  • Scherzo pro housle a klavír (1945)
  • 2 smyčcové kvartety (1946; 1963-1966)
  • Preludium a Toccata pro klavír (1947)
  • Duo pro housle a klavír (1953)
  • Introduzione, Adagio et Passacaille pro 13 nástrojů (1967)
  • Vigentuor pro 20 nástrojů (1969)
  • Oktet (1969)

Vokální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Absolve Domine pro mužský sbor a orchestr (1940)
  • Appel de parfums pro vypravěče, sbor a orchestr (1940)
  • Psalm 136 (Chant de captift) pro vypravěče, sóla, sbor a orchestr (1942)
  • Ode au Soleil né de la Mort pro vypravěče, sbor a orchestr (1945)
  • Le Lis de Sharon, oratorium (1951; Tel Aviv, 1952)
  • Písně

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]