Jaroslava Passerová
| Jaroslava Passerová | |
|---|---|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 9. prosince 1953 (70 let) |
| Místo narození | Praha  Československo |
| Stát | Československo |
| Výška | 170 cm |
| Sportovní údaje | |
| Klub | TJ Slavia VŠ Praha??? (1958-6x) TJ Rudá hvězda Praha (196x-68) TJ Slavia VŠ Praha (1968-91) USK Praha (1991-202x) |
| Trenéři | Miloslava Slavíčková (RHP) František Plicka (RHP) Jan Passer (VŠ, osob.) Jan Perek (repr. OH72) |
| Disciplína | plavání |
| Pref. plavecký styl | prsa, motýlek |
| Účast na LOH | 1972 |
| Údaje v infoboxu aktuální k roku 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaroslava Passerová rozená Slavíčková (* 9. prosince 1953 Praha) je česká profesionální trenérka plavání a bývalá československá sportovní plavkyně, účastnice olympijských her v roce 1972.
Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]
Plavat se naučila ve 4 letech společně s o rok starší sestrou Miluší v nově otevřeném bazénu na Julisce.[1] Záhy se sestrou dostala do tréninkové přípravky Františka Plicky. Plicka byl první trenérem v Praze, který začal systematicky připravovat malé děti pro budoucí (cca od 10 let) vrcholový (dvoufázový) plavecký trénink. S touto metodikou již zavedenou v Bratislavě nebo v Gottwaldově čelil ve svém plaveckém oddíle Vysokých škol kritice. Zázemí pro tuto metodu mu počátkem šedesátých letech dvacátého století poskytl až oddíl plavání při Rudé hvězdě Praha.[2] Do tréninkového přípravy byla zapojena i její matka Miloslava – Plicka dovoloval aby rodiče dětí se po absolvování školení zapojovali aktivně do tréninkového procesu.[3]
Jejím neoblíbenějším plaveckým stylem byla prsa. Poprvé na sebe upozornila sportovní veřejnost V roce 1967 společně se stejně starou oddílovou kolegyní Zuzanou Markovou. Jejich vzájemná rivalita vyvrcholila koncem srpna, kdy v sobotu 19. srpna překonala jako 14 letá československý rekord na 100 m prsa časem 1:20,6 s při mezistátním utkání ČSSR vs. Jugoslávie v Zenici.[4] V neděli 20. srpna jí však Marková rekord vzala časem 1:18,6.[5] Jako odměnu za úspěšnou sezónu našla na Vánoce pod stromečkem vysněné saténové pyžamo.[6]
V olympijském roce 1968 po úspěšné zimní sezóně, kdy Markovou nechávala v krátkém bazénu za sebou, figurovala začátkem letní sezóny v předběžné nominaci na olympijské hry v Mexiku společně s Oľgou Kozičovou.[7] V dubnu na plaveckých závodech v 50 m krytém bazénu v Žilině totiž zaplavala časem 2:51,5 nový československý rekord na 200 m prsa – olympijský limit 2:50,0.[8] V srpnu na letním mistrovství republiky měla svůj start na olympijských hrách potvrdit splněním limitu. Krátce předtím si však stěžovala na bolest v břiše, ze kterého se vyklubal zánět slepého střeva.[9] Musela tak předčasně ukončit sezónu. Na podzim přestoupila po emigraci trenéra Františka Plicky z Rudé hvězdy do plaveckého oddílu Vysokých škol k trenéru Janu Passerovi.
Trenér Passer jí začal směřovat k všestrannosti k polohovým závodům, které byly nově součástí olympijských her. Měla pověst houževnaté závodnice bez startovní trémy. Její den začínal v 5 ráno neodmyslitelným rituálem hrnku černé kávy, cesta do Podolí na ranní trénink, na devátou do gymnázia v Libni, po škole opět na trénink do Podolí a po tréninku domů na Letnou. Denně naplavala 10 km, tři hodiny strávila v pražské MHD, utratila 60 Kčs za jídlo, protože plavání je hladový sport.[10] Na závodech startovala často ve všech 12 disciplínách (dvanáctiboj) a byla schopná pro svůj oddíl Vysokých škol (VŠ) vybojovat prakticky sama vítězství v oddílové soutěži.[11] To pochopitelně neslo kritiku s blížícími se reprezentačními starty, že jí trenér Passer zbytečně přetěžuje honbou za oddílovými body.[12] Sama si totiž několikrát posteskla, že je před rozpadnutím "povylézá mi krční obratel".[3] Podle trenéra Passera byly hlavní příčinou zdravotních problémů špatné technické návyky (zafixované pohyby) z dětství, kdy plavala výhradně prsa.[13]
V roce 1970 se po vleklých zdravotních problémech Oľgy Kozičové stala největší ženskou plaveckou osobností v Československu. V září startovala na mistrovství Evropy v Barceloně v 5 disciplínách. V závodech na 100 m a 200 m prsa skončila v rozplavbách na konci startovního pole, daleko za svými osobními rekordy. Nový směr k všestrannosti k polohovým závodům se však ukázal pozitivně. V polohovce na 200 m obsadila ve finále výborné, bodované 6. místo a finálovou účast zopakovala i na dvojnásobné trati 400 m polohově. S polohovou štafetou na 4×200 m byla diskvalifikována po chybné předávce. Celé mistrovství odplavala se silnými bolestmi zad.[14]
V roce 1971 vážně uvažovala po olympijské sezóně 1972 s vrcholovou přípravou skončit. Měla však chvilky kdy například po srpnovém soustředění prohrásila: "V sobotu dopoledne po tréninku jsem si říkala, že za rok skončím, ale dnes jsem se rozhodla, že začnu trénovat pořádně! Vždyť ty mladé holky v našem týmu plavou i trojnásobné dávky než já a vydrží to." Potom štouchla do svého trenéra Jana Passere, za kterého se za dva roky vdala.[15] Passer o ní říkal: "Je to typ, který ví co chce a všechno podřizuje tomu, aby dosáhla úspěchu."[13] Ročník 1971 ukončila druhým nejlepším evropským časem 2:28,9 na 200 m polohově, dvě desetiny sekundy za východní Němkou Yvonne Nieberovou. V redukovaných světových tabulkách byla na šestém místě.[16]
V olympijském roce 1972 jí v přípravě pomáhaly sparingpartneři Milan Hrouda a Pavel Zach. V prvním půlroce přípravě však nedostala možnost změřit své síly alespoň s evropskou špičkou na mezinárodním poli.[17] V její nesilnější disciplíně polohovém závodě se s trenérem zaměřili na plaveckou techniku kraul, ve které nejvíc zaostávala v mezinárodní konkurenci. První tři plavecké styly měla (znak+motýlek+prsa) měla nejrychlejší na světě, o náskok přicházela při závěrečném kraulu.[18] Na mistrovství republiky koncem července získala nečekaně titul mistryně republiky na nejprestižnější trati 100 m volným způsobem (kraulem) časem 1:02,3, pouze půl vteřiny za československým rekordem Oľgy Kozičové z roku 1968.[19] Na 200 m polohově zaplavala nový československý rekord 2:27,5, pouze šest desetin za evropským rekordem sovětské plavkyně Niny Petrovové.[20]
Na olympijské hry do Mnichova odjížděla v srpnu s šestým nejlepším světovým časem na 200 m polohový závod. Trenér Passer byl s její přípravou spojen. Mrzela ho neúčast ženské polohové štafety, která šla v olympijském roce nahoru. V místě konání olympijských závodu, měl obavu, aby při tréninku resp. při odpočinku po tréninku neprochladla. Nevýhodou bylo, že Československý tým v čele s ní trénoval v bazénu mimo čas samotného závodu, kterou měli zamluvené silné plavecké státy. Naopak menší výhodou pro ní bylo, že nebyla v Mnichově z plavců osamocena, jako před 4 lety Oľga Kozičová na olympijských hrách v Mexiku.[21] 28. srpna stála na startu polohového závodu na 200 m. Po odstartování druhé rozplavby ulila start a při opakovaném startu ztratila pro opatrnost minimálně desetinu vteřiny. Po třetím úseku obracela na úrovni s vedoucími závodnicemi, východní Němkou Evelyn Stolzeovu a Kanaďankou Leslie Cliffovou. V Závěrečných padesáti metrech kraulem však za soupeřkami zaostala o dvě sekundy a doplavala v novém československém rekordu 2:27,33 na třetím místě. Po páté rozplavby bylo jisté, že mezi finálovou osmičku nepostoupí. K postupu jí chybělo 35 setin vteřiny. Trenér Passer: "Jarka nezklamala, o finále přišla prakticky o dohmat".[22] 31. srpna startovala na dvojnásobné trati polohové trati 400 m. Osobní a československý rekord 5:18,4 jí nedával naději na finálovou účast. V samotném závodě jí nevyšel podle představ první znakařský úsek. Cas v cíli 5:18,53 byl na úrovni jejího osobního rekordu a znamenal celkové 14. místo pět sekund sa postupem do finále. Trenér Passer: "Dlouhá polohovka mě do co časů v rozplavbách zklamala. Asi jsme se měli s Jarkou zaměřit na tuto trať. Na úkor rychlosti nám chyběla vytrvalost, proto Jarka začala zbytečně opatrněji, rychlý konec už na postup nestačil."[23] 1. září při svém posledním startu na 100 m prsa nepostoupila z rozplaveb a skončila v druhé polovině startovního pole. Trenér Passer její vystoupení shrnul: "Byli jsme připravení, že výkonnost půjde nahoru, ale téměř ve všech případech jsme si naše postavení idealizovali. Chybějí nám závodnické zkušenosti z těžkých závodů, a nejen našim plavcům, ale i mně. Musíme zapracovat na nové metodice tréninku. Je nutné úplně od základu změnit koncepci našeho vrcholového plavání. Musíme nejen dohnat současný výkonnostní náskok ve světě, ale pokud chceme uspět ho i předstihnout."[24]
V roce 1973 vynechala závody v krátkém bazénu. V červnu nastoupila v ligovém kole v Bratislavě, ale vzápětí ukončila předčasně letní sezónu.[25] V létě se vdala za svého trenéra Honzu Passera.
V roce 1974 se k plavání vrátila pod novým jménem Jaroslava Passerová. V únoru se jí narodil syn Honza ml.. V červnu začala s dvoufázovým tréninkem,[26] ale zdravotní problémy a mateřské povinnosti jí nakonec nedovolily se závodnímu plavání plnohodnotně věnovat. V říjnu 1976 se jí narodila dvojčata Kateřina a Petra. Po skončení sportovní kariéry u plavní zůstala jako rozhodčí a později jako trenérka.
Trenérská kariéra[editovat | editovat zdroj]
Jako trenérka plavání začínala koncem sedmdesátých let dvacátého století s mládeží. V domácím klubu Vysokých škol (po roce 1991 USK) měla na starosti talentovanou plaveckou mládež ze tříd z rozšířenou výukou tělesné výchovy (plavání).
K plavání přivedla své tři děti. Nejstarší syn Jan se závodnímu plavání věnoval jen do začátku vysoké školy, kdy dal přednost studiu a stal se uznávaným soudcem. Její dvě dcery Katka a Petra patřily k oporám samostatné české reprezentace v devadesátých letech dvacátého století.
U reprezentace působila dlouho jako trenérka juniorů. Od roku 2005 jako šéftrenérka plavecké reprezentace.
Její první mezinárodně úspěšnou svěřenkyní byla mistryně Evropy v krátkém bazénu Kateřina Pivoňková. V desátých letech dvacátého prvního století Jan Micka.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Stadion č. 29. 1970-7-16, s. 3.
- ↑ Československý sport. 1966-6-18, s. 2.
- ↑ a b Lidová demokracie. 1971-12-31, s. 8.
- ↑ Československý sport. 1967-8-21, s. 2.
- ↑ Československý sport. 1967-8-21, s. 1.
- ↑ Lidová demokracie. 1967-12-18, s. 4.
- ↑ Československý sport. 1968-6-22, s. 8.
- ↑ Československý sport. 1968-4-8, s. 6.
- ↑ Československý sport. 1968-8-5, s. 4.
- ↑ Československý sport. 1971-10-27, s. 4.
- ↑ Československý sport. 1972-6-12, s. 5.
- ↑ Lidová demokracie. 1971-7-6, s. 8.
- ↑ a b Československý sport. 1971-1-30, s. 6.
- ↑ Československý sport. 1970-9-17, s. 7.
- ↑ Československý sport. 1971-9-2, s. 2.
- ↑ Československý sport. 1971-10-23, s. 2.
- ↑ Československý sport. 1972-6-2, s. 4.
- ↑ Československý sport. 1972-8-15, s. 4.
- ↑ Československý sport. 1972-7-28, s. 8.
- ↑ Československý sport. 1972-7-31, s. 1.
- ↑ Československý sport. 1972-8-24, s. 7.
- ↑ Československý sport. 1972-8-29, s. 2.
- ↑ Československý sport. 1972-9-1, s. 2.
- ↑ Československý sport. 1972-9-13, s. 3.
- ↑ Československý sport. 1973-6-29, s. 7.
- ↑ Československý sport. 1974-8-2, s. 6.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Jaroslava Slavíčková v databázi Olympedia (anglicky)