Jaroslav Votruba (malíř)

Jaroslav Votruba
Narození	10. dubna 1889 ; Uhříněves ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	21. července 1971 (ve věku 82 let) ; Kežmarok ; Československo
Místo pohřbení	Tatranská Javorina
Alma mater	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání	malíř, učitel a grafik
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Votruba (10. duben 1889 Uhříněves^[1] – 21. červenec 1971 Kežmarok, Slovensko) byl akademický malíř a grafik Vysokých Tater.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Votruba se narodil 10. dubna 1889 v Uhříněvsi (v tehdejším Rakousko-Uhersku, nyní součást Prahy v Česku) jako nejstarší syn manželů Vincence Votruby a Heleny Lukeslové. Studoval na císařsko-královské umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Jakuba Schikanedra. Poté působil jako středoškolský pedagog kreslení v Olomouci, Brně, Prostějově a od roku 1919 v Bratislavě, kde se usadil už natrvalo. Před první světovou válkou navštívil Halič, Německo, rakouské Alpy a Vídeň. V meziválečném období maloval i v Polsku a Jugoslávii. Za manželku si vzal Marii Zádrapovou, s níž měl dvě dcery Helenu a Jaroslavu. Zemřel 21. července 1971 v kežmarské nemocnici. Pohřben je v Tatranské Javorině.

Tvorba a dílo[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1918 se věnoval převážně grafické tvorbě, zejména dřevorytům, exlibris a novoročenkám. Svá díla vystavoval pravidelně od roku 1911. V roce 1917 vydal první grafickou sbírku "Haná". Zaměřil se na krajinomalbu. Po příjezdu do Bratislavy maloval její okolí a Malé Karpaty, později se věnoval výhradně už jen zobrazování Vysokých Tater, díky čemuž se stal známý jako "malíř krásy Vysokých Tater". V povědomí odborníků výtvarného umění a laické veřejnosti je vnímán jako malíř Tater, když se po roce 1936 zaměřil na zobrazení vysokohorské přírody. Byl typem krajináře-sběratele, který pracoval v sériích, vždy na jedno ústřední téma, přičemž usiloval o její dokumentární vyčerpání. Jeho hlavními malířskými technikami byly tempera a olejomalba, jež byly ovlivněny zejména impresionismem.^[2]

Stál u zrodu Umělecké besedy slovenské a Spolku Slovenských umělců, v nichž jako funkcionář vyvíjel živou aktivitu. Byl členem několika uměleckých spolků na Moravě a Slovensku (Sdružení výtvarných umělců moravských, Umělecká beseda slovenská a Spolek slovenských umělců), v jejichž rámci se podílel na přípravě několika výstav slovenských umělců na Slovensku a Moravě. Jeho poslední organizátorskou aktivitou jako jednatele SSU byla výstava slovenského umění v New Yorku v roce 1938.

Během Slovenského štátu se svými návrhy známek, bankovek a suvenýrů zapojoval do více grafických soutěží. Během celého života publikoval svá výtvarná díla i knižně, často doprovázené vlastním textem. Snažil se o kulturní a turistický rozvoj Vysokých Tater. Navrhoval založit v Tatrách galerii, zoologickou a botanickou zahradu a muzeum lidové kultury.

Kromě krajinářské malby a grafiky ztvárnil i lidovou architekturu Oravy a Spiše, slovenské hrady a zámky. Lidovými motivy vyzdobil fasády několika vil a domů, např. vila "Hanačka", vila architekta Juraje Tvarožka v bratislavském Starém Městě nebo rodný dům profesora Alojze Miškoviče v Jurgowě (dnes Polsko).

Knižní dílo[editovat | editovat zdroj]

Nad Polský mořem. Nad slovanským Baltem. Malířovy dojmy. Bratislava: 1935.
Klenotnice Jugoslávie. Bratislava: 1937.
Tatry očima malíře. Dojmy napsané, nakreslené a namalované. Turčiansky Svätý Martin: 1944.
Jaro ve Vysokých Tatrách. Dojmy - kresby - obrazy. Bratislava: 1947 (i anglická, francouzská a česká verze).
Pamětní místa Slovenského národního povstání ve Vysokých Tatrách. Spoluautor L. Beňo. Martin: 1961.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Pomník v podtatranské obci Tatranská Javorina
Bratislava, Tvarožkova ul. č. 4. Vchod do vily zdobí malba Jaroslava Votruby z roku 1924 s lidovým motivem.