Jang Chao (mingský státník)
| Jang Chao | |
|---|---|
| Pseudonym | Feng-jün |
| Jiná jména | Jang Ťing-fu |
| Úmrtí | 1629 |
| Tituly a úřady | |
| náměstek ministra vojenství a vojenský komisař v Liao-tungu | |
| Období | 1618–1619 |
| Panovník | Wan-li |
|
| |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Vzdělání | ťin-š’ (1580) |
| Povolání | politik a vojevůdce |
| Vyznání | konfucianismus |
| Manžel/ka | Hou Shi |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jang Chao (čínsky pchin-jinem Yáng Hào, znaky tradiční 劉綎; † 1629) byl politik a vojevůdce působící v čínské říši Ming za vlády císaře Wan-liho.
Jméno[editovat | editovat zdroj]
Jang Chao používal zdvořilostní jméno Ťing-fu (čínsky pchin-jinem Jīngfǔ, znaky 京甫) a literární pseudonym Feng-jün (čínsky pchin-jinem Fēngyún, znaky tradiční 風筠).
Život[editovat | editovat zdroj]
Jang Chao pocházel z okresu Šang-čchiou v provincii Che-nan. Studoval konfucianismus, přihlásil se k úřednickým zkouškám a úspěšně je absolvoval – roku 1580 složil i jejich nejvyšší stupeň, palácové zkoušky a získal titul ťin-š’.[1]
Poté nastoupil úřednickou kariéru, sloužil v Nan-čchangu, vykonával funkci okresního přednosty, později pracoval v kontrolním úřadu. Sloužil v provincii Šan-tung, nějakou dobu stál v čele okruhu Liao-chaj (poloostrov Liao-tung).[1] Během japonské invaze do Koreje v letech 1592–1593 řídil pobřežní obranu severní Číny.[2] Při druhé japonské invazi do Koreje roku 1597 (v rámci války Japonska s Koreou a Čínou v letech 1592–1598) byl pověřen celkovým vedením mingské armády v Koreji.[1] Jeho vojska zastavila japonskou invazi a společně s Korejci zatlačila Japonce na jihozápadní pobřeží Koreje, nicméně pokusy dobýt pobřežní města Japonci v krvavých bojích odrazili. A i když se vyčerpaná japonská armáda roku 1598 z Koreje stáhla, byl Jang Chao obviněn z neschopnosti a nekompetentního vedení války a nadále nedostával významnější úřady. Až roku 1610 ho císař Wan-li jmenoval velkým koordinátorem sün-fu pro Liao-tung, krátce nato však Jang Chao rezignoval.[1]
Do státní služby se vrátil roku 1618, kdy ho (po dobytí Fu-šunu Džürčeny) Wan-li jmenoval náměstkem ministra vojenství[1] a vojenským komisařem (ťing-lüe)[3] a poslal do Liao-tungu řídit mingskou obranu regionu a přípravu protiútoku. Začátkem dubna 1519 pod jeho velením vyrazily do útoku čtyři mingské armády, které měly zřejmě téměř 100 tisíc vojáků. Tři z armád byly během několika dnů jedna po druhé zničeny Džürčeny v bitvě u Sarhu, pouze čtvrtou se podařilo Jang Chaovi odvolat. Katastrofální porážku Jang Chao zaplatil uvězněním a roku 1629 popravou.[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f HUMMEL, Arthur William. Eminent Chinese of the Ch'ing period (1644-1912). Svazek 2. Washington: Library of Congress. Orientalia Division, 1943. S. 885–886. (anglicky)
- ↑ SWOPE, Kenneth M. A Dragon's Head and a Serpent's Tail: Ming China and the First Great East Asian War, 1592-1598. Norman, Oklahoma: University of Oklahoma Press, 2009. 432 s. (Campaigns and Commanders Series). ISBN 978-0-8061-4056-8. S. 128. (anglicky) [Dále jen Swope (2009)].
- ↑ SWOPE, Kenneth M. The Military Collapse of China's Ming Dynasty, 1618-44. Abington, Oxon: Routledge, 2014. 292 s. ISBN 1134462166, ISBN 9781134462162. S. 13. (anglicky)