Jan Kleissl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Kleissl

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1867 – 1868[1]
Ve funkci:
1873 – 1876[2]

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1873 – 1876[3]
Stranická příslušnost
Členství Národní str.

Narození 1829
Úmrtí 10. února 1876
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Kleissl, uváděn i jako Jan Kleisl (1829[4]10. února 1876 Plzeň[5][6]), byl rakouský a český podnikatel a politik z Plzně, v 60. a 70. letech 19. století poslanec Českého zemského sněmu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodu přistěhovalého do Plzně z Tyrolska koncem 18. století. Identifikoval se ale s českým národním hnutím. Profesí byl podnikatelem a obchodníkem v Plzni. V Plzni byl rovněž aktivní ve veřejném a politickém životě. Zastával funkci člena městské rady, náměstka starosty a starosty místního Sokola.[4] Plzeňským radním se poprvé stal v roce 1864.[7] V roce 1865 se v obecní samosprávě zasazoval o podporu českého divadla v Plzni.[8][9] Když se v roce 1866 do Čech blížila invazní pruská armáda, byl Kleissl pověřen převozem obecních cenností a důležitých listin do bezpečí do Lince. Patřil tehdy k hlavním představitelům mladé generace českých plzeňských politiků. Zároveň byl rivalem Emanuela Tuschnera, který se stal koncem 60. let plzeňským starostou. Počátkem 70. let podporoval započetí výstavby obecního vodovodu v Plzni.[10]

V 60. letech 19. století se poprvé nakrátko zapojil i do zemské politiky. V zemských volbách v lednu 1867 byl zvolen za Národní stranu (staročeská) na Český zemský sněm v kurii obchodních a živnostenských komor (obvod Plzeň).[11] Šlo tehdy o velký úspěch, protože etnicky českým kandidátům se podařilo plně ovládnout mandáty přidělované za Plzeň.[12] Mandát ve sněmu obhájil Kleissl i v brzy poté vypsaných zemských volbách v březnu 1867.[13] V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[14] V rámci politiky pasivní rezistence pak fakticky mandát na zemském sněmu nevykonával. Byl zbaven mandátu pro absenci v září 1868.[15] V doplňovacích volbách v září 1869 kandidoval, ale v kurii obchodních a živnostenských komor místo něj uspěl Josef Fürth.[16]

Po odchodu ze sněmu se po několik let stranil vysoké politiky a plně se zabýval komunálními otázkami, zaměstnávala ho hlavně výstavba dělnické kolonie Na Janské (na Severním předměstí v Plzni, ulice dnes nazvána Kleisslova[17]). Alespoň tak ho hodnotily posudky státních orgánů. Díky příznivému hodnocení se mohl v březnu 1873 stát okresním starostou plzeňského okresu (místo Emanuela Tuschnera, který sice ve volbách do okresního zastupitelstva zvítězil, ale nezískal potvrzení panovníka do funkce, navíc se v té době Tuschner ocitl v rostoucích finančních obtížích, které později vyvrcholily i soudním stíháním).[18]

Do zemského sněmu se Kleissl vrátil až po několika letech. V doplňovacích volbách v říjnu 1873 byl zvolen na Český zemský sněm v městské kurii (obvod Plzeň).[19] V rámci tehdejší politiky české pasivní rezistence ale křeslo nepřevzal, byl pro absenci zbaven mandátu a následně manifestačně zvolen v doplňovacích volbách roku 1874,[20] stejně jako v doplňovacích volbách roku 1875.[21]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kam byl zvolen v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii městskou, obvod Plzeň. Z politických důvodů se ale nedostavil do sněmovny, čímž byl jeho mandát i přes opakované manifestační zvolení prohlášen za zaniklý.[22][23]

Ke konci života čelil finančním potížím, podle některých zdrojů v důsledku rozmařilého života,[4] podle jiných coby oběť hospodářské krize roku 1873.[24] Zemřel údajně jako velmi obézní ve Fodermayerově chudobinci[4] v únoru 1876. Příčinou úmrtí byla mrtvice.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. V rámci politiky pasivní rezistence se na práci sněmu s výjimkou prvních měsíců roku 1867 fakticky nepodílel.
  2. V rámci politiky pasivní rezistence se na práci sněmu fakticky nepodílel.
  3. V rámci politiky pasivní rezistence se na práci Říšské rady fakticky nepodílel.
  4. a b c d Jan Kleissl [online]. old.oplzni.eu [cit. 2013-09-11]. Dostupné online. (česky) 
  5. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Plzeň
  6. a b Úmrtí. Světozor. Únor 1876, roč. 10, čís. 7, s. 110. Dostupné online. 
  7. kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 107. (česky) 
  8. ŠRAJER, Jan: Jan Pištěk a jeho působení na plzeňské divadelní scéně [online]. otik.uk.zcu.cz [cit. 2013-09-11]. Dostupné online. (česky) 
  9. kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 138. (česky) 
  10. kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 109-110, 119. (česky) 
  11. http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/004schuz/s004001.htm
  12. kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 111. (česky) 
  13. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/001schuz/s001003.htm
  14. Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 
  15. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/2/stenprot/020schuz/s020006.htm
  16. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/3/stenprot/004schuz/s004001.htm
  17. kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 123, 148. (česky) 
  18. kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 120. (česky) 
  19. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/003schuz/s003002.htm
  20. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/3/stenprot/001schuz/s001003.htm
  21. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/4/stenprot/001schuz/s001002.htm
  22. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  23. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=221&size=45
  24. kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 121. (česky)