Jan Bárta (spisovatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Bárta
Jan Bárta.jpg
Narození 27. února 1883
Rakousko-Uhersko Dubňany
Úmrtí 22. března 1959 (ve věku 76 let)
Československo Lednické Rovne
Povolání sklář, spisovatel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Bárta (27. února 1883 Dubňany22. března 1959 Lednické Rovne)[1] byl český (moravský) spisovatel, žijící většinu života na Slovensku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jan Bárta se narodil v rodině Františka Bárty, správce skláren v Jaroňovicích (psáno též Jaronovice, dnes část Dubňan Jarohněvice[p 1]), a jeho manželky Marie, rozené Novákové.[2] Vychodil českou obecnou školu v Hodoníně a čtyři třídy německé reálky v Hodoníně.

Po smrti otce nastoupil jako praktikant ve sklárně v Lednických Rovních. Vypracoval se na vedoucího leptárny a v roce 1909 se oženil. Ve sklárnách setrval až do důchodu, navrhoval dekory skla. Též se zabýval historií sklářství a aktivně se podílel na kulturní činnosti v obci.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jan Bárta byl členem Moravského kola spisovatelů.[3]

Noviny a časopisy[editovat | editovat zdroj]

Své prvotiny (verše) psal v němčině. Věnoval se sklářskému prostředí, je též autorem romantizujících historických románů Vítěz a Rákóczyho pochod. O vydávání jeho děl se zasloužil Jan Herben, který byl vydavatelem deníku Čas, dlouho po jejich vzniku (román Vítěz byl napsán v letech 1910–1915, v Čase vyšel v roce 1921. V Čase vyšel i Román hloupého Honzy (pod titulem Smutný hrdina)[4]. Bártovy příspěvky se objevovaly i v Lidových novinách.

Od 20. do 50. let 20. století přispíval odbornými články do časopisu Sklářské rozhledy a dalších technických a přírodovědných časopisů.[1]

Knižní vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Týden na Slovensku (cestovní příručka pro turisty, kteří nemají ani mnoho peněz ani mnoho času a přece si chtějí zajeti na Slovensko; Praha, Klub čsl. turistů, 1921)
  • Vítěz (román o panictví; v Praze, Gustav Dubský, 1922)
  • Román Hloupého Honzy (Praha, Dubský, 1923)
  • Rákóczyho pochod (Bratislava, B. Bezděk, )1926
  • V soumraku ideálů (mládí sentimentálního hocha – autobiografické vyprávění; Brno, Družstvo Mor. kola spisovatelů, 1934)
  • Život na staré huti (Praha, Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce, 1935)[p 2]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Román hloupého Honzy posloužil jako námět stejnojmenného filmu z roku 1926. Hlavní roli hrál Zdeněk Štěpánek.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Nejsou shodné s Jarohněvicemi ve Zlínském okrese.
  2. Další práce o sklářských hutích vydal v němčině.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PEŠTA, Pavel. Jan Bárta. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 1 A–G. S. 136–137.
  2. Matrika narozených, Dubňany 1871–1887, snímek 127, Záznam o narození a křtu
  3. Např. Jan Bárta: Lidé z festivalu. Lidové noviny. 12. 9. 1938, s. 3. Dostupné online. 
  4. Např. Jan Bárta: Smutný hrdina (27). Čas. 14. 2. 1922, s. 7. Dostupné online. 
  5. Filmový přehled: Román hloupého Honzy

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]