Jüan Chung-tao

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jüan Chung-tao
Jiná jménaJüan Čung-lang, Š’-kung
Narození1568
Kung-an, Chu-kuang
Úmrtí1610
Zeměříše Ming
Vzděláníťin-š’ (1592)
RodičeJüan Š’-jü
DětiPoložka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ15932014
PříbuzníJüan Cung-tao a Jüan Čung-tao (sourozenci)
Znám jakoliterární kritik a básník
Hnutíškola Kung-an
Ovlivněnýsedm mudrců z bambusového háje, Su Š’, Po Ťü-i
Vliv naČang Taj, Sü Sia-kche, básníci 20. – 40. let 17. století
OceněníPrix Stanislas-Julien (1983)
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Jüan Chung-tao je čínské jméno, v němž Jüan je příjmení.

Jüan Chung-tao (čínsky pchin-jinem Yuán Hóngdào, znaky 袁宏道, 15681610), byl čínský literární kritik a básník mingského období. S bratry (Jüan Cung-tao a Jüan Čung-tao) stál v čele školy Kung-an.

Jména[editovat | editovat zdroj]

Titulní stránka Jüan čung-lang čchüan ťi (袁中郎全集, Sebrané spisy ředitele odboru Jüan [Chung-taoa]), 1629

Jüan Chung-tao používal zdvořilostní jméno Čung-lang (čínsky pchin-jinem Zhōngláng, znaky 中郎) a literární pseudonym Š’-kung (čínsky pchin-jinem Shígōng, znaky 石公).[1]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Jüan Chung-tao se narodil roku 1560, pocházel z důstojnické rodiny z Kung-anu v provincii Chu-kuang na středním toku Jang-c’-ťiang. S mladšími bratry (Jüan Chung-tao a Jüan Čung-tao) studoval konfucianismus a skládal úřednické zkoušky, jejich nejvyšší stupeň, palácové zkoušky, složil roku 1592. Roku 1595 nastoupil úřednickou kariéru v Su-čou, kde byl jmenován okresním přednostou, místa se však po roce vzdal a podnikl rozsáhlou cestu po jižní Číně.[2] S bratry se věnoval se cestám a literatuře, navázal styky s filozofem Li Č’em, který ho silně oblivnil v odmítání nezpochybnitelnosti autorit minulosti, a v nechuti k pouhému kopírování, omezujícím jím vyzdvihovanou kreativitu.[3] Do státní služby se později vrátil, ne však nadlouho. Jeho nejvyšší funkcí bylo místo ředitele odboru na ministerstvu státní správy.[1] Po smrti staršího bratra roku 1600 se uzavřel do soukromí na malém ostrůvku na jednom z jezer v Kung-anu, zde meditoval a psal. Roku 1606 se nakrátko vrátil do úřadu, mimo jiné žádal císaře o rehabilitaci postižených úředníků, záhy se však zklamaný opět uchýlil do soukromí. Zemřel roku 1610.[2]

Básně a eseje složené pod dojmem z putování mu přinesly známost mezi vzdělanci, když byly příznivě oceněny předními literárními kritiky, Li Č’em, Tung Čchi-čchangem a Tchang Sien-cuem. Jeho zápisky z cest si za vzor bral esejista Čang Taj i cestovatel a geograf Sü Sia-kche.[2] Kolem Jüan Chung-taoa a jeho bratří vznikla takzvaná škola Kung-an (podle jejich rodiště). Jejich poezie byla vcelku konvenční, zajímali se však o nejrůznější žánry a témata, Chung-tao psal například o aranžování květin.[4] V literární tvorbě se vracel k tradici Čchü Jüana, vyzdvihoval sedm mudrců z bambusového háje, Su Š’a pro jeho důvtip a Po Ťü-iho pro jeho realismus. Jeho individualismus následovaly generace čínských básníků, Čou Cuo-žen do dokonce označil za vzdáleného předchůdce Hnutí čtvrtého května (v literárním aspektu hnutí, zejména obratu k literatuře v hovorovém jazyce paj-chua). Ve svých literárněteoretických esejích zdůrazňoval důležitost originality a spontánnosti, požadoval jasnost jazyka a upřímnost tvorby a hájil literaturu v hovorovém jazyce (například romány Příběhy od jezerního břehu a Ťin Pching Mej) i lidové písně.[2] S bratry měl značný vliv jako literární kritik a komentátor, jehož závěry získaly všeobecné uznání[5] a který předjímal hédonistické postoje následující literární generace.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Rev. 2013-6-20 [cit. 2019-11-09]. Kapitola Chinese Literature. Shangzheng 觴政 "The Regiment of the Beaker". Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d NIENHAUSER, William H, a kol. The Indiana Companion to Traditional Chinese Literature. Svazek 1. Bloomington: Indiana University Press, 1986. 1050 s. ISBN 0253329833, ISBN 9780253329837. S. 955–956. (anglicky) 
  3. LYNN, Richard John. Poetry of the Seventeenth Century. In: MAIR, Victor H. The Columbia History of Chinese Literature. New York: Columbia University Press, 2001. [Dále jen Lynn]. ISBN 0-231-10984-9. S. 410–428, na s. 410–412. (anglicky)
  4. a b BRYANT, Daniel. Poetry of the Fifteenth and Sixteenth Centuries. In: MAIR, Victor H. The Columbia History of Chinese Literature. New York: Columbia University Press, 2001. ISBN 0-231-10984-9. S. 399–409, na s. 408–409. (anglicky)
  5. LU, Tina. The literary culture of the late Ming (1573–1644). In: CHANG, Kang-i Sun; OWEN, Stephen. The Cambridge History of Chinese Literature : Volume 2. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. [Dále jen Lu]. ISBN 0521116775, ISBN 9780521116770. S. 63–151, na s. 85–86. (anglicky)