Tung Čchi-čchang

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tung Čchi-čchang
Dong Qichang.jpg
Jiná jména Tung Süan-caj, S’-paj, Siang-kuang ťü-š’
Narození 1555
Chua-tching (dnes v Šanghaji)
Úmrtí 1636
Země říše Ming
Vzdělání ťin-š’ (1589)
Povolání úředník
Manžel(ka) Cheng Xiu
Znám jako teoretik umění, malíř, kaligraf
Hnutí literátské malířství
Významná díla teoretické práce Chua-č’ (畫旨, Smysl malířství); Chua-jen (畫眼, Prohlídka malířství)
Ovlivněný kaligrafie: Čao Meng-fu, Wen Čeng-ming,
malba: Tung Jüan, Ťü-žan
Vliv na Wang Š’-min, ortodoxní čchingští malíři, Š’-tchao, Pa-ta šan-žen
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tung Čchi-čchang je čínské jméno, v němž Tung je příjmení.

Tung Čchi-čchang (čínsky pchin-jinem Dǒng Qíchāng, znaky 董其昌, 15551636), byl čínský učenec mingského období. Proslul jako malíř, kaligraf a mimořádně vlivný historik a teoretik umění, autor „teorie severní a jižní školy“.

Jména[editovat | editovat zdroj]

Tung Čchi-čchang používal zdvořilostní jméno Süan-caj (čínsky pchin-jinem Xuánzǎi, znaky 玄宰) a pseudonymy S’-paj (čínsky pchin-jinem Sībái, znaky 思白) a Siang-kuang ťü-š’ (čínsky pchin-jinem Xiāngguāng jūshì, znaky 香光居士).[1]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Tung Čchi-čchang, Horská krajina, 1617, National Gallery of Victoria

Tung Čchi-čchang pocházel z Chua-tchingu v prefektuře Sung-ťiang (dnes je Chua-tching městys v městském obvodu Ťia-ting v Šanghaji).[1] Od mládí byl uznávaný učenec, v pětatřiceti letech (1589) složil palácové zkoušky – nejvyšší stupeň úřednických zkoušek – a získal hodnost ťin-š’. Poté sloužil ve státní správě, časem z nižších regionální úřadů postoupil výše, až roku 1621 dosáhl jmenování náměstkem ministra obřadů. Do politiky se nevměšoval, místo ní se věnoval umění – poezii, kaligrafii, malířství. Oblíbil si buddhismus v jeho čchanové verzi, přičemž dle svých slov, dosáhl „náhlého osvícení“. Ještě více se věnoval taoismu, přitom však plně sdílel morálku a etiku konfuciánství.[1] Vynikal v literární kompozici, malbě i kaligrafii.[2] Byl také sběratel a znalec, na mnoha dílech se zachovala jeho hodnocení a nápisy.[3]

Své názory na teorii a historii umění vyložil v několika pojednáních, zejména v Chua-č’ (畫旨, Smysl malířství) a Chua-jen (畫眼, Prohlídka malířství).[1] V nich představil „teorii severní a jižní školy“.[2] Prohlásil, že tchangský malíř Li S’-sün (653–718), který tvořil barevné zelenomodré krajiny, byl zakladatelem severní školy tíhnoucí k profesionální malbě líbivých děl na zakázku; kdežto tchangský malíř Wang Wej (asi 699–760) byl podle něj zakladatel jižní školy tvořící pouze tuší, literátského malířství snažícího se o vyjádření myšlenek tvůrce a neohlížejícího se na materiální prospěch. Jižní směr považoval za umělecky hodnotnější.[4]

K reprezentantům severní školy po jejím zakladateli počítal jeho syna Li Čao-taoa; pak severosungské Čao Kana, Čao Po-ťüa, Čao Po-sua, jihosungské Ma Jüana a Sia Kueje. Jižní školu reprezentovali kromě Wang Weje také tchangští Čang Cao, Ťing Chao, Kuan Tchung z období pěti dynastií, sungští Kuo Čung-šu, Tung Jüan a Ťü-žan, Mi Fu a Mi Jou-žen, čtyři jüanští mistři.[3] Za cíl umělce považoval ne zpodobení vnějšího vzhledu okolního světa, ale vystižení vnitřní, duchovní, podstaty zobrazovaného. Proto si necenil dekorativnosti a povrchní líbivosti profesionálních malířů. Zdůrazňoval nutnost studia mistrů minulosti, snahu o souznění s duchem jejich prací, současně však odmítal prosté kopírování jejich děl.[1] Jeho názory byly po staletí velmi vlivné, s přehodnocováním „teorie severní a jižní školy“ se začalo až ve 20. století.[2]

Psal i o dějinách kaligrafie, přičemž vyzdvihoval oba Wangy (Wang Si-č’a a Wang Sien-č’a). Mistry svého sungťiangského regionu stavěl výše než kaligrafy ze Su-čou.[4]

Ve svém díle v kaligrafii vycházel ze stylu Čao Meng-fua a Wen Čeng-minga, v malbě Tung Jüana a Ťü-žana. Maloval především monumentální krajiny, Své zásady aplikoval i na ně, s lehkostí mísil variace na styly minulých mistrů aniž by opakoval nějaké konkrétní dílo, čímž vytvářel dojem originality.[1]

Z Tung Čchi-čchanga vycházeli jeho žák Wang Š’-min, ortodoxní malíři čchingské doby, ale i Š’-tchao a Pa-ta šan-žen.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f КРАВЦОВА, М.Е.; БЕЛОЗЁРОВА, В.Г. Дун Ци-чан [online]. Синология.Ру [cit. 2014-10-29]. Dostupné online. (rusky) 
  2. a b c ZÁDRAPA, Lukáš; PEJČOCHOVÁ, Michaela. Čínské písmo. Praha: Academia, 2009. 298 s. (Orient; sv. 5). ISBN 978-80-200-1755-0. S. 248. [Dále jen Zádrapa]. 
  3. a b c WANG, Yao-ťing. Čínské malířství. 1. vyd. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2008. 207 s. ISBN 978-80-242-2239-4. S. 184. [Dále jen Wang]. 
  4. a b Zádrapa, s. 249.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WANG, Yao-ťing. Čínské malířství. 1. vyd. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2008. 207 s. ISBN 978-80-242-2239-4. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]