Ján Benko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUDr. Ján Benko
Ján Beňko.jpg
Narození 2. března 1908
Zalužice
Úmrtí 20. února 1957 (ve věku 48 let)
Bratislava
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ján Benko (2. března 1908 Veľké Zalužice, dnes Zalužice20. února 1957 Bratislava) byl slovenský politik, účastník protifašistického odboje, veřejný činitel a úředník.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Velkých Zalužicích v rodině rolníka (otec Ján Benko, matka Mária Benková rozená Gajdošová). Lidovou – základní školu navštěvoval v rodné obci, byl talentovaným žákem a upoutal učitele. Následně pokračoval ve studiu na gymnáziu v Michalovcích, kde také maturoval. Právo studoval na Karlově univerzitě v Praze a Univerzitě Komenského v Bratislavě, titul JUDr. získal v roce 1936. Během studentských let byl funkcionářem zemědělských mládežnických organizací, předsedou Ústředního svazu agrárních akademiků, ovlivňovaly ho myšlenky a ideologie Milana Hodži a Vavro Šrobára.

Období mezi válkami[editovat | editovat zdroj]

V první Československé republice, zastával nejprve post Referenta Zemědělské rady pro Slovensko, později v roce 1938 byl vládním komisařem. Také ve třicátých letech 20. století přispíval svými články do časopisu Slovenský hospodár, který byl odborným časopisem slovenských zemědělců a úředním tiskovým orgánem Zemědělské rady pro Slovensko.

Během existence Slovenského státu, byl v letech 1939 až 1944 ředitelem Uhelné společnosti Karbonia. Udržoval však kontakty s domácími odbojovými skupinami, které se postarali o to, že ho jako rezervního nadporučíka povolali do Trnavské vojenské posádky, kde převzal funkci velitele praporu a po vypuknutí SNP se přičinil o zabezpečení převratu v kasárnách.[1]

K nastoupeným vojákům v kasárnách promluvil takto:

„Slovenskí vojaci, Nemci obsadili Slovensko, prestala existovať Slovenská republika, slovenská vláda a prezident sú pod kontrolou Nemcov. Máte na výber - dáte sa odzbrojiť Nemcom a poputujete do koncentračných táborov, kde na konci vojny pohyniete alebo sa pripojíte do povstania proti Nemcom a spolu s víťaznou sovietskou armádou sa vrátite zakrátko domov, slávne ako víťazi.“

S trnavskou posádkou následně odešel na povstalecké území jako velitel roty praporu Dunaj.[2] Za bojovou činnost za Slovenského národního povstání povýšen z nadporučíka na štábního kapitána pěchoty. Od března 1944 do konce ledna 1945 působil v partyzánském svazku Chruščov - velitel A. M. Sadilenko. Zúčastnil se jako velitel bojové skupiny obranných bojů u obce Čierny Balog [3]. Po potlačení povstání bojoval v 2. československé samostatné paradesantní brigádě v SSSR, v roce 1945 se stal příslušníkem 1. československého armádního sboru v SSSR. Byl vyznamenán dvakrát Československým válečným křížem 1939, Řádem SNP II. třídy, Československou medailí Za chrabrost před nepřítelem, Sovětskou medailí za vítězství nad Německem a jinými vyznamenáními.

Období po 2. sv. válce[editovat | editovat zdroj]

Po roku 1945 byl ředitelem prodejny uhlí při Oblastním ředitelství Dolů a Hutí na Slovensku, od roku 1948 do roku 1950 na Bánské prodejně.

V poválečném období, od roku 1947 byl funkcionářem Demokratické strany. Po volbách do Slovenské národní rady, v červnu 1948, byl zvolený za poslance.[4] V letech 19481951 byl poslancem SNR za SSO (Strana slovenskej obrody). Byl autorem více článků o politických a hospodářských problémech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Biografický lexikón Slovenska. Martin: Slovenská národná knižnica, Národný biografický ústav volumes <1-6> s. Dostupné online. ISBN 8089023169. S. 365. 
  2. OLDŘICH, Vaňek. Situácia na frontoch SNP a 2.ČS samostatná paradesantná brigáda v ZSSR:Bojová činnosť tretieho práporu brigády. Vojénská história. 2008-12-17, roč. 2008, čís. 4, s. 70. [Vojénská históriawww.vhu.sk/data/att/375.pdf Dostupné online]. 
  3. KOVÁČIK, Milan. Hrdinovia 2. svetovej vojny z Čierneho Balogu. Baločan. 2015-05-01, roč. XXIII, čís. 5, s. 2. Dostupné online. 
  4. SNR 1948-1954, 5. schůze, část 2/5 (12. 11. 1948). www.psp.cz [online]. [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (česky)