Přeskočit na obsah

Jáma Jiří

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jáma Jiří
Památkově chráněná šachetní budova s těžní věží
Památkově chráněná šachetní budova s těžní věží
Účel stavby

těžba černého uhlí

Základní informace
Výstavba1848
Poloha
AdresaŽacléř, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky11148/6-5910 (PkMISSezObrWD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jáma Jiří (George Schacht) byl černouhelný hlubinný důl v Žacléři na Žacléřsku. Byla založena na přelomu 18. a 19. století v lokalitě Na Jiřím kopci severozápadně od Žacléře.

Jáma byla pravděpodobně hloubena už od roku 1819 nebo i dříve, v roce 1848[p. 1] je už uváděno, že je jáma Jiří v provozu a vybavena parním strojem.[1][2] Jáma byla hloubena rodinou Gaberlovou. V roce 1860 byla prodána baronu Silbersteinovi. V polovině sedmdesátých let 19. století postihla uhelný průmysl odbytová krize, nejvíce těžaře barona Silbersteina. Jeho majetek byl v konkurzním řízení prodán. Jámu vlastnil nejdříve F. Stroussberg[3][4], později Žacléřský spolek, v roce 1881 odkoupil jámu Jiří Frankfurtský hypotéční a úvěrový spolek ve Frankfurtu nad Mohanem, v roce 1886 firma Erlanger a synové z Frankfurtu. V roce 1898 byl důl prodán Západočeskému báňskému akciovému spolku (ZBAS).[3][5] Po ukončení druhé světové války byly doly ZBAS dány pod národní správu a od 1. ledna 1946 byly znárodněny a začleněny pod národní podnik Východočeské uhelné doly (VUD). V roce 1950 doly na Žacléřsku byly sloučeny[p. 2] a přejmenovány na Důl Jan Šverma.[6][7] Těžba byla ukončena na Dole Jan Šverma v roce 1992.

Jáma obdélníkového profilu 3,8 x 2,0 m (světlý průřez 3,3 x 1,5 m) do hloubky 16 m byla vyzděna cihlovým zdivem, dále byla ve výdřevě.[5] Na jámě Jiří byl instalován parní stroj. Od roku 1855 byla prohloubena až do hloubky 132 m.[8] Důlní vody byly z jámy Jiří odváděny z horních pater k severovýchodu štolou, která měla ústí pod kopcem Jiří (kóta +608,50 m n. m.) a dědičnou štolou Josefi (+560 m n. m.) jižním směrem. Po prohloubení jámy Jiří byla ukončena těžba vrátkovou jámou Hugo. Jámou Jiří bylo těženo uhlí, kámen (hlušina) byly zakládány do vytěžených prostor nebo odtěženy dědičnou štolou Josefi. Jáma Jiří ukončila činnost v roce 1992 a v roce 1994 byla zlikvidována zasypáním.[9]

Technická památka

[editovat | editovat zdroj]

Dne 8. února 1996 byla jáma Jiří s těžní budovou a těžní věží prohlášená kulturní památkou ČR.[9] V roce 1994 jáma Jiří byla předána městu Žacléř a je součástí naučné trasy J. A. Komenského.[10][11]

  1. V jiných zdrojích je datum 1848 uváděno jako datum vzniku jámy Jiří.
  2. Jedná se o jámy Jiří, Eliška v Žacléři, Františka v Černé Vodě, Julie a Marie v Lamperticích. Později byla hloubena nová jáma Jan (1961–1964).
  1. MAUER, Jiří; NOVOTNÝ, Karel; GAWOR, Franciszek. Hornictví na Žacléřsku. Žacléř: [s.n.], 2015. CZ.3.22/3.3.02/14.04269. S. 33 a 64. 
  2. Hornický skanzen Žacléř. www.hornickyskanzenzacler.cz [online]. [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. 
  3. a b KONVIČKA, Vladislav. DĚJINY DOLOVÁNÍ UHLÍ A RUD. www.hornictvi.info [online]. [cit. 2016-08-21]. Dostupné online. 
  4. Důl Jan Šverma v Žacléři | Zdař Bůh.cz. www.zdarbuh.cz [online]. 2012-06-04 [cit. 2017-11-10]. 12. odstavec. Dostupné online. 
  5. a b Hornictví na Žacléřsku ... c.d., s. 33, 34.
  6. Nástin dějin uhelného hornictví v Podkrkonoší (3). www.zdarbuh.cz [online]. [cit. 2016-09-26]. Dostupné online. 
  7. Z historie 400 let dolování černého uhlí ve Východních Čechách. www.bzs.cz [online]. [cit. 2016-09-26]. Dostupné online. 
  8. Vlivy důlní činnosti. mapy.geology.cz [online]. Česká geologická služba [cit. 2016-09-26]. Dostupné online. 
  9. a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-09-28]. Identifikátor záznamu 120113 : Uhelný důl hlubinný Jiří, z toho jen: šachetní budova s těžní věží. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  10. Žacléř - oficiální stánky města - Památky a zajímavosti. www.zacler.cz [online]. [cit. 2016-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-02. 
  11. Po stopách Jana Amose Komenského Archivováno 3. 10. 2016 na Wayback Machine..S. 18 až 21.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]