Černouhelné doly na Žacléřsku

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Černouhelné doly na Žacléřsku byly zakládány v dobývacím prostoru Žacléř (DP Žacléř) v katastrálním území obcí Bernatice[p. 1], Královec, Lampertice a Žacléř[p. 2]. Dobývací prostor má rozlohu 9,24725 km².[1] Rozvoj těžby nastal koncem 18. století, kdy bylo kamenné černé uhlí dodáváno nejen kovářům, ale i do cihelen, vápenek a skláren. Mezi nejznámější těžaře patřili baron Silberstein, Müllerové a Rudolf Manger. Od roku 1896 postupně získala tyto doly společnost Západočeský báňský akciový spolek (ZBAS). Po ukončení druhé světové války přešly znárodněné doly pod národní podnik Východočeské uhelné doly (VUD, n.p.) Trutnov. V roce 1950 doly byly sloučeny a přejmenovány na Důl Jan Šverma (DJŠ) v Žacléři. Ukončení těžby v DP Žacléř nastalo ke dni 31. prosince 1992. Poslední vozík naložený uhlím vyjel na DJŠ v roce 2002[p. 3]. Od poloviny 19. století bylo vytěženo cca 27 milionů tun černého kamenného uhlí.[1][2][3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky dolování[editovat | editovat zdroj]

Zahájení těžby černého kamenného uhlí na území Žacléře se datuje do konce 16. století. Archivní prameny uvádějí datum 15. srpna 1570 za den, kdy opat Kašpar I. Hauser, představený cisterciáckého kláštera v Grüssau (Krzeszów v Polsku), povolil Jacobu Rabemu, rychtáři z pruské obce Oppau, vyhledávání a těžení černého uhlí v žacléřském okolí.[4] Těžba černého uhlí probíhala i v dalších letech, to je známo z urbářů (u převodu majetků) nebo z matrik, kdy je v záznamech uváděno hornické povolání. Uhlí bylo těženo z plytkých jam, protože uhelné sloje vycházely až na povrch. Zvýšené nároky nově se rozvíjejícího průmyslu náročného na spotřebu paliva způsobily, že v okolí nově vzniklých textilek, pivovarů, lihovarů, cihelen, vápenek a dalších závodů byl pociťován nedostatek dřeva a to nutilo podnikatele k přechodu na jiné palivo – černé uhlí. Zrušením jezuitského řádu přešlo žacléřské dominium do rukou státu a stát prostřednictvím horního eráru se začal starat o uhelná ložiska. Dalším podnětem pro rozvoj těžby uhlí bylo v roce 1787 zařazení černého kamenného uhlí mezi vyhrazené nerosty, vynětí z pozemkového vlastnictví vrchnosti, povolení (souhlas) k těžbě vydával stát. Tím byla umožněna těžba i další těžařům z řad drobné buržoazie.[2][5]

Od roku 1775 byli na Žacléřsko posíláni odborníci ze saských a kutnohorských dolů, aby prozkoumali možná naleziště černého uhlí a otevřeli nové doly. V roce 1785 byla vyhloubena jáma Eliška a pro odvádění silných přítoků vody byla v roce 1876 zahájena ražba 240 m dlouhé dědičné štoly, později nazývané Vilemína (Wilhemine Stollen). Štola sloužila nejen k odvodnění, ale i jako těžní, větrní a k fárání mužstva. V roce 1811 byly na Žacléřsku položeny první důlní míry. Propůjčku získali společníci Ignác Sklenka a Engelbert Pohl na dolovou míru Marie Pomocné (Mariahilf mas). Žacléřskému panství byla propůjčena vrchnostenská důlní míra I a II. V letech 1814–1815 Rudolf Manger z Černé Vody položil své první dvě důlní míry Antonín a Ferdinand, od Krištofa Büchnera ze Žacléře odkoupil v roce 1816 dolovou míru Štěpán III. František Gaberle dne 1. února 1826 získal dolovou míru Hugo, která byla 22. prosince 1819 propůjčena Karlu Czerwencovi. Rozvoj důlní techniky umožňoval těžbu uhlí z větších hloubek. Byly zakládány jámy se svislými jámovými stvoly. V roce 1819 bylo na území Žacléře a Lampertic vyhloubeno 14 svislých jam. V roce 1820 bylo na Žacléřsku vytěženo 2200 tun uhlí, polovina připadala na vrchnostenské doly.[2][5]

Ve třicátých letech 19. století byly raženy štoly Prokop (žacléřské panství), Josef (rodina Gaberlova), Antonín (Rudolf Manger) a Egidi (Josef Reichelt z Drážďan), které se později staly základem žacléřského dolu. Koncem třicátých let 19. století bylo na Žacléřsku v provozu celkem 8 závodů a v roce 1840 vytěžilo se 6600 tun uhlí. V roce 1841 přešlo Žacléřské panství do vlastnictví rytíře Karla Pulpana z Feldsteinu, které v roce 1842 získal Adolf baron Silberstein.[6] V roce 1844 těžař z Oslavan Jan Müller koupil dolovou míru Marie Pomocné od Josefa Reichela za 36 000 tolarů.[6]

Hlubinné dobývání[editovat | editovat zdroj]

Od poloviny padesátých let 19. století se rozvíjí těžba černého uhlí z větších hloubek, doly byly vybavovány parními stroji. V roce 1848 byla prohloubena jáma Jiří (baron Silberstein), v roce 1855 jáma Julie (Jan Müller), první strojní jáma. Kolem roku 1850 se roční těžba pohybovala ve výši cca 15 000 tun. Baron Silbernstein na Žacléřsku obnovil těžbu na starých jámách. Největším producentem uhlí byla jáma Eliška, která byla prohloubena a nově přestavěna v období 1868–1870. Jan Müller otevřel v roce 1868 jámu Marie, která byla vybavena parním těžním strojem. Těžba černého uhlí postupně narůstala, na dolech barona Silbersteina se roční produkce pohybovala kolem 10 000 tun, na dolech Kamenouhelného těžířstva bratří Müllerů kolem 5 500 tun a na dolech Rudolfa Mangera a Františka Gaberleho kolem 1 500 tun.[2][4]

V první polovině sedmdesátých let 19. století se těžba černého uhlí pohybovala kolem 130 000 tun ročně. Mezi největší odběratele patřily závody a podniky v Trutnově, Hostinném, Vrchlabí, Horkách u Staré Paky a dalšícg průmyslových městech Podkrkonoší. Těžaři na Žacléřsku museli čelit konkurenci z jiných revírů (Kladno, Ostravsko, Slezsko), která využívala dostupné železnice k zásobování lokalit Podkrkonoší. Výstavbu místních komunikací zabezpečili jak Müllerové tak i baron Silberstein. V roce 1859 baron Silberstein zahájil výstavbu koňské dráhy do Trutnova, v roce 1868 byla železnice prodloužena přes Poříčí u Trutnova do Královce a v roce 1869 až do Libavy v pruském Slezsku. V roce 1882 byla uvedena do provozu místní dráha z Trutnova do Královce.

ZBAS[editovat | editovat zdroj]

Sedmdesátá léta byla pro Žacléřsko ve znamení odbytové krize, která postihla nejvíce doly barona Silbersteina, a následné stagnace těžby uhlí. V roce 1896 kupuje bývalé doly barona Silbersteina[p. 4] Západočeský báňský akciový spolek (ZBAS) a o dva roky později i doly Kamenouhelného těžířstva bratří Müllerů[p. 5].[2][7] ZBAS byla společnost s největší těžbou uhlí na Žacléřsku až do roku 1945, kdy byla znárodněna. V letech 1897 až 1901 ZBAS provedlo osm průzkumných vrtů, které přispěly k otevření 15. až 28. sloje nadložní skupiny. Byly raženy překopy, doly Julie, Marie a Františka byly prohloubeny. V letech 1900–1901 bylo postaveno prádlo, elektrická centrála, lanovka a mimo areál dolů budova ředitelství[p. 6] a úřednické domy.[p. 7] Pro havíře byly postaveny kolonie Bílá a Červená. Zaváděny byly nové výkonné důlní mechanizmy. V roce 1898 těžba činila 153933 tun a v následujícím roce to bylo již 211 534 tun. ZBAS v roce 1905 vytěžila 257 900 tun uhlí, v krizových letech těžba klesla až na 199 600 tun v roce 1925.[8] V období druhé světové války ZBAS byl pod vlivem SUBAGu (Sudetenländische Bergbau A.G.), který podléhal koncernu Reichswerke Hermann Göring.[9] V letech 1940–1941 těžba stagnovala. Ke zvýšení došlo v následujících létech po výměně dosavadního ředitele Tenscherta říšským Němcem z Vestfálska dr. ing. Günterem Dorstewitzem. Na žacléřské doly byli nasazeni váleční zajatci, kteří byli dodáváni ze zajateckého tábora ve Zhořelci (Görlitz).

Po roce 1945[editovat | editovat zdroj]

Po skončení druhé světové války byly doly ZBAS postaveny pod národní správu a znárodněny. Dnem 1. ledna 1946 byl vytvořen národní podnik Východočeské uhelné doly (VUD), pod který byly začleněny doly na Žacléřsku. V roce 1950 byly žacléřské doly Eliška a Jiří, Marie a Julie v Lamperticích a Františka v Černé Vodě sloučeny pod jeden závod Důl Jan Šverma (DJŠ) v Žacléři. V roce 1958 byl stav jam Julie a Marie nevyhovující, proto bylo zahájeno hloubení nové hlavní jámy Jan. Moderní jáma dosáhla hloubky 955 m (v roce 1987), byla vybavena elektrickým těžním strojem. V šedesátých letech 20. století nastala stagnace těžby. Do popředí je postavena ropa, která měla nahradit uhlí. Období stagnace trvalo do sedmdesátých let 20. století. Těžba se pohybovala ve výši kolem 210 000 tun za rok.[2][10] V roce 1974 činila 270 000 tun. Vzrůst nastal od roku 1981 až do konce osmdesátých let 20. století, kdy bylo vytěženo 250 000 tun uhlí.

Ukončení těžby[editovat | editovat zdroj]

Přechodem na tržní hospodářství v devadesátých letech doly na Žacléřsku přecházejí do útlumového programu Usnesením vlády České a Slovenské federativní republiky ze dne 11. června 1990 č. 397 a dalšími rozhodnutími. Ukončení těžby na Dole Jan Šverma v Žacléři bylo stanoveno na 31. prosince 1992 a tímto dnem byla těžba ukončena. V roce 1996 Ministerstvo kultury ČR prohlásilo šachetní budovu a těžní věž včetně těžního stroje dolu Františka[11] a těžní věž dolu Jiří[12] kulturní památkou ČR. Do roku 2005 byla zlikvidována všechna hlavní důlní díla. Poslední vozík s černým kamenným uhlím byl vytěžen v roce 2002 při likvidaci DJŠ, kdy bylo vybráno při hloubení čerpací jímky na 2. patře dolu a i mohlo být částečně využito.[13] V roce 2000 Ministerstvo kultury ČR prohlásilo šachetní budovu, těžní věž, strojovnu a těžní stroj jámy Julie kulturní památkou ČR.[14] V roce 2011 Ministerstvo kultury ČR prohlásilo areál Dolu Jan Šverma (šachetní budova s kompletním vybavením vozíkového oběhu, ocelová kozlíková těžní věž, úpravna uhlí se spojovacím krkem a šachetní budovou, objekt strojovny s vybavením) kulturní památkou ČR.[15]

Těžba uhlí na Žacléřsku[editovat | editovat zdroj]

období těžba

[tuny]

zdroj období těžba

[tuny]

zdroj
do roku 1800 20 000 [2][16] 1946–1950 881 000 [16]
1801–1820 20 000 1951–1955 1 138 000
1821–1840 50 000 1956–1960 1 193 000
1841–1860 325 000 1961–1965 1 392 000
1861–1880 1 755 000 1965–1970 1 373 000
1881–1900 2 800 000 1971–1975 1 315 000
1901–1920 5 170 000 1976–1980 1 175 000
1921–1940 4 335 000 1981–1985 1 258 000
1941–1945 1 205 000 1986–1990 1 157 000
1991–1992 376 000

Seznam důlních děl (jam, dolů a štol) na Žacléřsku[editovat | editovat zdroj]

název dílo hloubka, délka

[m]

profil, průměr

[m]

založeno ukončení, zánik poznámka zdroj Souřadnice[17]
česky německy °E °N m n. m.
1. Jáma Adolf Adolf-Schacht mělká jáma 40 2,0 x 2,0 před 1840 ? napojena na štolu Karoli [1] 15.91813 50.66532 634,0
2. Jáma Antonín Anton-Schacht větrná 10 2,0 x 2,0 kolem 1842 ? propojena s jámou Alexander 15.92624 50.67356 566,0
3. Jáma Eliška Elisabeth-Schacht těžní, vodní 148 7,0 x 2,5 1868 1968 [18] 15.92386 50.67215 578,0
4. Jáma Ferdinand Ferdinand-Schacht mělká jáma asi 10 2,0 x 2,0 před 1800 asi 1814 [1] 15.92219 50.67015 600,0
5. Jáma Franzi Franzi-Schacht mělká jáma 20 2,0 x 2,0 1840 15.91887 50.66680 625,0
6. Jáma Hugo Hugo-Schacht těžní 70 2,0 x 2,0 kolem 1840 po 1855 napojena na štolu Karoli 15.91793 50.66368 629,0
7. Jáma Jiří Georg-Schacht těžní 132 3,8 x 2,0 1814[18] 1848[1] 1994 napojena na štolu Josefi 15.91952 50.66605 623,7
8. Jáma Jordan Jordan-Schacht mělká jáma cca 10 2,0 x 2,0 před 1800 patří mezi nejstarší, propojená se štolou "X" 15.92364 50.67054 590,0
9. Jáma Prokop Prokoppi-Schacht mělká jáma cca 20 2,0 x 2,0 kolem 1820 15.91819 50.66766 633,0
10. Jáma Alexander Alexander-Schacht větrní 13 2,0 x 2,0 kolem 1842 v roce 1872 mimo provoz napojena na štolu Antoni 15.92829 50.67308 562,8
11. Jáma Amalie Amalien-Schacht mělká jáma, víceúčelová 5 2,0 x 2,0 kolem 1865 odvodnění do 260 m vzdáleného černovodského potoka 15.93244 50.67955 572,7
12. Jáma Cecílie Cäcilien-Schacht větrní, úpadnice 93 2,0 x 2,0 kolem 1900 15.92951 50.67685 605,4
13. Jáma Klára Clara-Schacht úpadnice, větrní, pomocná 63 2,0 x 2,0 před 1850 15.92485 50.67664 596,0
14. Jáma Františka Fanny-Schacht, Franziska-Schacht těžní 239 4,8 x 2,5 1814 2003 napojena na štolu Antonín [1][18] 15.92886 50.67409 576,4
15. Jáma Karel Carl-Schacht těžní 5–6 2,0 x 2,0 po 1855 napojena na štolu Karel [1] 15.92435 50.67688 597,0
16. Jáma Štefan Stephani-Schacht úpadnice 48 2,0 x 2,0 1820 do 1900 15.92891 50.67774 599,3
17. Jáma Florian Florian-Schacht mělká jáma 20 2,0 x 2,0 15.92606 50.6666 580,0
18. Jáma Johana Johanna-Schacht mělká jáma 30 2,0 x 2,0 kolem 1873 15.92672 50.66594 565,0
19. Jáma Julie Julien-Schacht těžní, vtažná 865 průměr 4,5 1853 2005 [1][19] 15.92867 50.67073 578,9
20. Jáma Marie Marien-Schacht těžní, 528 5,5 x 2,6 1814 1974 [1] 15.92924 50.66778 578,8
21. Jáma Jan těžní 955 průměr

5,5

1958 2004 [18][19] 15.92910 50.66868 578,8
22. Jáma Václav Wenzel-Schacht mělká jáma 10 2,0 x 2,0 před 1873 [1][17] 15.92569 50.66852 595,0
23. Štola Antoni dědičná štola (vodní, větrná) 160 2,0 x 2,0 před 1847 (asi 1840)[1] pro jámu Františka 15.92834 50.67249 550,0
24. Boberská štola – dolní Bober-Stollen slepá štola 200 2,5 x 2,0 15.91091 50.67946 573,0
25. Boberská štola – horní Gutglück-Stollen průzkumná štola 400 2,5 x 2,0 na důlní míře Gutglück 15.91317 50.67684 577,0
26. Štola Caroli Carl-Erbstollen

(Karoli-Stollen)

dědičná štola

(vodní, větrná)

200 2,0 x 2,0 kolem 1840 38,2 m nad štolou Josefi,

pro jámu Hugo, po roce 1848 pro jámu Jiří

15.92036 50.66157 598,0
27. Císařská štola horní (Erární štola) Kaiserstollen (Oberer Aerarischer Stollen) slepá štola 250 2,0 x 2,0 70. letech 20. století SV svah kopce Šibeničník 15.91976 50.65741 536,0
28. Erární štola dolní Kaiser-Stollen (Schürf-Stollen) slepá 150 2,0 x 2,0 1865 SV svah Kozince 15.94074 50.65362 496,5
29. Prokopská úpadní Procopi-Stollen svážná štola, větrná 150 2,0 x 2,0 před 1900 úklon 22° 15.91391 50.66672 612,0
30. Sklad trhavin sklad 150 2,0 x 2,0 15.92777 50.66585 575,0
31. Štola Barbora (Barbara) Barbara-Stollen vodní 200 2,0 x 20, 15.92438 50.67544 585,0
32. Štola Egidi Aegidi-Erbstollen dědičná 685 2,0 x 2,0 1830 po 1945 ústí překryto odvalem DJŠ 15.93617 50.66743 536,4
33. Štola Josefi Josefi-Erbstollen dědičná pro jámu Jiří 550 2,0 x 2,0 po 1830 15.92348 50.66067 560,0
34. Štola Karel Carl-Stollen dědičná 100 2,0 x 2,0 1850–1855 15.92531 50.67624 590,0
35. Štola Prokopi Procoppi-Erbstollen dědičná, těžní 670 1,6 x 2,2 před 1814 15.92869 50.67207 550,0
36. Štola Prokopi pomocná 210[20] 1,6 x 0,8 15.93069 50.67156 253,4
37. Štola v Červené kolonii Luft-Schacht větrní pro jámu Jiří 410 1,8 x 1,5 kolem 1800 15.91511 50.66880 608,2
38. Štola Wilhelmína Wilhelmine-Stollen víceúčelová 240 2,0 x 2,0 po 1785 15.92160 50.67231 590,0
39. Štola X dědičná 200 2,0 x 2,0 před 1800 propojena s jámou Jordán 15.92447 50.67044 580,0
40. Štola Y 200 2,0 x 2,0 15.93463 50.68073 560,0
41. Svážná 10/121 úpadnice 800 3,5 x 2,4 15.91935 50.66905 621,0
42. Svážná 10/128-6 úpadnice 200 3,5 x 2,4 15.91799 50.66420 633,0
43. Svážná 11/130 úpadnice, odvádění větrů 230 3,5 x 2,4 zdroj[19] uvádí délku 501 m 15.91923 50.66965 613,3
44. Svážná 12/121 úpadnice, vtažná 530 3,5 x 2,4 zdroj[19] uvádí délku 281 m, 15.91717 50.66977 610,9
45. Větrní vrt Vrchlík 52 průměr 1,2 1985[19] zdroj[19] uvádí délku 74 m, z toho 52 m je svislá 15.92211 50.66949 607,2
46. Výduch 13. nadložní sloje úpadnice, větrný kanál 60 2,4 x 2,0 před 1894 15.91704 50.66666 625,0
47. Výduch 14. nadložní sloje větrný kanál 10 2,0 x 2,0 kolem 1882 15.91578 50.67042 602,0
48. Výduch 2. nadložní sloje Luft-Schacht větrní 60 2,0 x 2,0 před 1840 15.91949 50.66474 627,0
49. Výduch 21/220 úpadnice 45 2,4 x 2,0 15,926°E 50,680°N 578,0
50. Výduch 5. nadložní sloje úpadnice 90 2,0 x 2,0 před 1970 15.92100 50.66830 618,0
51. Výduch 9.nadložní sloje Černá Voda úpadnice větrní 180 2,0 x 2,0 1905 15.93650 50.67939 561,6
52. Výduch 9.nadložní sloje Eliška úpadnice

víceúčelová

95 2,0 x 2,0 15.91665 50.67104 602,0
53. Výduch 9.nadložní sloje Jiří úpadnice

víceúčelová

90 2,0 x 2,0 kolem 1880 15.91821 50.666556° 632,0
54. Výduch č.1 – 14. nadložní sloj Luft-Schacht

(Franzen-Schacht)

úpadnice 70 2,0 x 2,0 1873 15.91680 50.66588 626,0
55. Výduch č.2 – 14. nadložní sloj úpadní větrní kanál 40 2,0 x 2,0 před 1892 15.91683 50.66824 621,0
Souřadnice jsou doplněny podle zdroje: Česká geologická služba. Vlivy důlní činnosti, Dostupné online

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Katastrální území Křenov
  2. ↑ Katastrální území Žacléř, Bobr a Černá Voda
  3. ↑ Vybrané uhlí při hloubení čerpací jímky na 2. patře.
  4. ↑ Doly Eliška a Fanny, 103 jednoduchých důlních měr a 32 přebytků, 216 kutišť a civilní stavby za 1 milion zlatých.
  5. ↑ Jámy Marie a Julie, 113 jednoduchých důlních měr a 24 přebytků, 22 kutišť a civilní stavby za 548 tisíc zlatých.
  6. ↑ Lampertice čp. 197.
  7. ↑ Černá Voda čp. 57 a 45.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i j k MAUER, Jiří; NOVOTNÝ, Karel; GAWOR, Franciszek. Hornictví na Žacléřsku. Žacléř: [s.n.], 2015. CZ.3.22/3.3.02/14.04269. S. 135, 136. 
  2. ↑ a b c d e f g DĚJINY DOLOVÁNÍ UHLÍ A RUD. www.hornictvi.info [online]. [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ Východočeské uhelné doly | Palivový kombinát Ústí, s. p.. www.pku.cz [online]. [cit. 2016-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-02. 
  4. ↑ a b MACH, Daniel. Časopis Krkonoše - Jizerské hory. Kapitola Smutné vzpomínání. krkonose.krnap.cz [online]. 2005/3 [cit. 2016-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-17. 
  5. ↑ a b MAUER, NOVOTNÝ, GAWOR... c.d.,s. 29, 30.
  6. ↑ a b MAUER, NOVOTNÝ, GAWOR... c.d.,s. 32, 33.
  7. ↑ MAUER, NOVOTNÝ, GAWOR... c.d.,s. 37
  8. ↑ MAUER, NOVOTNÝ, GAWOR... c.d.,s. 38, 39
  9. ↑ MAUER, NOVOTNÝ, GAWOR... c.d.,s. 41–44
  10. ↑ MAUER, NOVOTNÝ, GAWOR... c.d.,s. 135–137
  11. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-09-02]. Identifikátor záznamu 120114 : uhelný důl hlubinný - jáma Františka, z toho jen: těžní věž se zařízením. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  12. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-09-02]. Identifikátor záznamu 120113 : uhelný důl hlubinný Jiří, z toho jen: šachetní budova s těžní věží. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  13. ↑ MAUER, NOVOTNÝ, GAWOR... c.d.,s. 137
  14. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-09-02]. Identifikátor záznamu 164167 : Uuhelný důl hlubinný - jáma Julie, z toho jen: těžní věž, těžní budova, strojovna těžního stroje, těžní stroj. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [3]. 
  15. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-09-02]. Identifikátor záznamu : uhelný důl hlubinný Jan. Chyba ve výrazu: Chybí operand pro + Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ Chyba ve výrazu: Chybí operand pro +. 
  16. ↑ a b Důl Jan Šverma v Žacléři. www.zdarbuh.cz [online]. 2012-06-04 [cit. 2016-09-02]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b Česká geologická služba. Vlivy důlní činnosti, Dostupné online
  18. ↑ a b c d Něco málo historie.... www.hornickyskanzenzacler.cz [online]. [cit. 2016-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-12. 
  19. ↑ a b c d e f Otvírka a příprava ložiska Dolu Jan Šverma v Žacléři. www.zdarbuh.cz [online]. 2016-08-03 [cit. 2016-09-02]. Dostupné online. 
  20. ↑ ZBZS Odolov - ODD mapa. www.bzs.cz [online]. [cit. 2016-08-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Černouhelné_doly_na_Žacléřsku&oldid=22847488“