Žacléřsko-svatoňovická uhelná pánev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Žacléřsko-svatoňovická uhelná pánev je jihozápadní části vnitrosudetské pánve[p. 1], která se nalézá na českém a polském území.

Umístění[editovat | editovat zdroj]

Česká část vnitrosudetské pánve se rozkládá v oblasti mezi Krkonošemi (na západě) a Orlickými horami (na východě). Na severovýchodě je vymezena hranicí s Polskem a na jihozápadě hronovsko-poříčskou poruchou.[1] Žacléřsko-svatoňovická uhelná pánev se nachází na území trutnovského a náchodského okresu.[2] Součástí pánve jsou žacléřský, svatoňovický a hronovský (žďárecký) revír.[3]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Pánev je vyplněna spodním a svrchním karbonem, permem a triasem, který tvoří pruh 35 km dlouhý a 5 km široký na ploše 175 km2. Ve svrchním karbonu rozlišujeme dvě základní souvrství: žacléřské a odolovské.

  • Žacléřské souvrství dělíme na lampertické, dolsko-žďárské a petrovické vrstvy.
    • Lampertické vrstvy tvoří slepence, pískovce, prachovce a 52 slojí, jejich úklon se pohybuje mezi 10° až 80°. Průměrná mocnost včetně proplástků byla 0,86 m.
    • Dolsko-žďárecké vrstvy tvoří porfyrity, tufy, psefiticko-psamitické sedimenty, klastika a 8 uhelných slojí, úklon vrstev je mezi 35°až 65° k severovýchodu. Směrem do hloubky se úklon snižuje na 30° až 40°. Mocnost žďáreckých slojí 11,1 m.
    • Petrovické vrstvy jsou tvořeny hrubozrnnými sedimenty. Žacléřském souslojí těžil uhelné sloje Důl Jan Šverma, Markoušovickém souslojí Důl Ignát a v Žďárském souslojí Důl Zdeněk Nejedlý.
  • Odolovské souvrství je tvořeno spodním a svrchním svatoňovickým souvrstvím a jíveckými vrstvami.
    • Ve svrchních svatoňovických souvrstvích se nachází sloj Pulkrábská, visutá, hlavní, Cuckovická. Svatoňovické souslojí těžil Tmavý důl.
    • Jívecké vrstvy zahrnují žaltmanské arkózy, bysterský obzor (jedna až dvě sloje) a radvanické souslojí s 6 slojemi v úklonu 19° až 26° k severovýchodu. V těchto vrstvách působily Důl Okrzeszyn (Polsko) a Důl Kateřina.[1][4]

Spodní perm je zastoupen chvalečským souvrstvím, které se dělí na vernéřovské a bečkovské vrstvy. Rybníčkovskou sloj těžil Důl Novátor.[1][4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Uhlí ve východočeském uhelném revíru bylo těženo už během kolonizačního období. Doložené písemné zprávy uvádějí nálezy černého uhlí z konce 16. století na výchozech slojí. V žacléřské oblasti v roce 1570, ve svatoňovické oblasti v roce 1590 a v radvanické v roce 1840, doly v této oblasti patří mezi nejstarší v České republice. Hlavní rozvoj těžby černého uhlí nastal až koncem 18. století, kdy byl zvýšený odběr paliva pro potřeby rozvíjejícího se průmyslu, a s rozvojem železniční dopravy. V roce 1820 připadalo na Žacléřsku padesát procent těžby na vrchnostenské doly, na Svatoňovicku 70 procent. Mezi významné těžaře patřili Schaumburgové z Lippe, (Svatoňovicko), baron Silberstein, Müllerovo těžařstvo, Mangerovy doly atd. V roce 1896 kopil Západočeský báňský akciový spolek (ZBAS, Westböhmischer Bergbau Aktien Verein) bývalé Silbersteinovy doly a v roce 1898 Müllerovy doly. Na Svatoňovicku se doly koncentrovaly pod Svatoňovickou báňskou společnost (SBS). Po ukončení druhé světové války jsou společnosti ZBAS a SBS znárodněny a 1. ledna 1946 začleněny do národního podniku Východočeské uhelné doly (VUD) se sídlem v Trunově. VUD se členil na závody Důl Jan Šverma (Žacléřsko), Důl Zdeněk Nejedlý (Svatoňovicko) a Důl Kateřina, později Stachanov, (Radvanicko). Důl Kateřina byl od roku 1952 pod správou Jáchymovských dolů, které zde těžily uranovou rudu, pod VUD byl začleněn v roce 1957. Těžba černého uhlí v žacléřsko-oslavanském revíru byla ukončena na Dole Zdeněk Nejedlý v roce 1990, na Dole Stachanov (Kateřina) v roce 1994, na Dole Jan Šverma v roce 1992[p. 2]. Za období 400 let bylo v východočeském revíru vytěženo asi 62 milionů tun černého uhlí, z toho na Žacléřsku asi 27 milionů tun, Svatoňovicku 22,3 milionu tun a na Radvanicku asi 13 milionu tun.[2][5][6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Někdy také dolnoslezská pánev, která má eliptický tvar s délkou 65 km delší osy ve směru severozápad – jihovýchod.
  2. Hlubinná těžba byla ukončena až v roce 2005 likvidací Dolu Jan Šverma. Od roku 1998 bylo povrchově těženo černé uhlí na kopci Jiří.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ČSSR. Ostrava: Profil Ostrava, 1985. 48-024-85. S. 405, 406. 
  2. a b Nástin dějin uhelného hornictví v Podkrkonoší (1) | Zdař Bůh.cz. www.zdarbuh.cz [online]. [cit. 2016-07-29]. Dostupné online. 
  3. Regionálně-geologická klasifikace Českého masívu, kapitola II. Svrchní karbon a perm, Převzato podle V. Holuba, J. Peška, In: Chlupáč– Štorch, 1992 http://www.geology.upol.cz/upload/studijni_materialy/ostatni_texty/Regionalne_geologicka_klasifikace_Ceskeho_Masivu.pdf
  4. a b MAUER, Jiří; NOVOTNÝ, Karel; GAWOR, Franciszek. Hornictví na Žacléřsku. Žacléř: [s.n.], 2015. CZ.3.22/3.3.02/14.04269. S. 26, 27. 
  5. DĚJINY DOLOVÁNÍ UHLÍ A RUD. www.hornictvi.info [online]. [cit. 2016-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-28. 
  6. Uhelné hornictví v ČSSR... c.d., s. 533 až 541

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Chlupáč, I., Štorch, P. (eds.) Regionálně geologické dělení Českého masívu na území České republiky. Časopis Mineralogie Geologie, 37, 4, 258-275. Praha, 1992