Ivan Ozarkevyč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ivan Ozarkevyč
Ivan Ozarkevyč
Ivan Ozarkevyč
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1873 – 1891
Poslanec Haličského zemského sněmu
Ve funkci:
1867 – 1876
Stranická příslušnost
ČlenstvíRusínský klub

Narození5. července 1826
Hlyboke
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí9. února 1903
Bolechiv
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
RodičeIvan Ozarkevyč
DětiNatalija Kobrynska
Náboženstvíkatolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Ozarkevyč, cyrilicí Іван Озаркевич, polsky též Iwan Ozarkewycz (5. července 1826 Hlyboke[1]9. února 1903 Bolechiv[1][2]), byl rakouský řeckokatolický duchovní a politik rusínské (ukrajinské) národnosti z Haliče, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Ve Lvově vystudoval bohoslovectví a v roce 1848 byl vysvěcen na řeckokatolického kněze. Působil jako administrátor, od roku 1854 coby farář na farnosti Belelulja v okrese Sňatyn. Od roku 1860 byl děkanem ve Sňatyni, od roku 1882 kanonikem a radou metropolitní konzistoře. V roce 1884 nastoupil jako farář do Bolechivu. Byl veřejně a politicky aktivní. Zasedal v okresní školní radě. V letech 1868–1884 zastával funkci náměstka starosty okresní rady ve Sňatyni. Byl členem haličsko-ruské matice a dalších národních spolků. Zasedal v obecní radě v Belelulje a v Krasnostavcích.[1]

V letech 1867–1876 zasedal jako poslanec Haličského zemského sněmu.[1] Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu), kam usedl v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii venkovských obcí v Haliči, obvod Kolomyja, Kosiv, Sňatyn atd.[3] V roce 1873 se uvádí jako Johann Ozarkiewicz, řeckokatolický děkan, bytem Belelulja.[4] Mandát obhájil ve volbách roku 1879 a volbách roku 1885.[3]

V parlamentu zastupoval provládní rusínský blok.[5] Ten v roce 1873 čítal 15-16 poslanců (jeden poslanec, Stepan Kačala, kolísal mezi rusínským a polským táborem). Ozarkevyč náležel mezi deset rusínských poslanců z řad řeckokatolického kléru.[6] Rusíni zpočátku v roce 1873 tvořili jen volnou skupinu, která v parlamentu vystupovala jako spojenec německorakouské centralisticky a liberálně orientované Ústavní strany. Brzy však vznikl samostatný Rusínský klub.[7] Jako člen Rusínského klubu se uvádí i v roce 1878.[8] V roce 1890 se uvádí jako poslanec bez klubové příslušnosti.[9]

Zasloužil se o rozvoj školství a silniční sítě a výstavbu několika kostelů ve svém regionu. Bojoval za práva haličských Ukrajinců. Požadoval rovnost v daňových odvodech a investicích mezi etnickými Poláky a Ukrajinci.[1] Býval i předsedou Rusínského klubu na Říšské radě. Národní listy uvádějí, že o mandát poslance nakonec přišel ve volbách po machinacích polské strany.[2]

V roce 1895 byl členem ukrajinské delegace do Vídně. Zastával funkci předsedy ukrajinského zemského výboru pro volby do Říšské rady roku 1897.[1]

Zemřel v únoru 1903.[2]

Jeho dcera Natalija Kobrynska[1] byla spisovatelka.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 7. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Ozarkevyč (Ozarkiewicz), Ivan (Jan) (1826-1903), Seelsorger und Politiker, s. 273. (německy) 
  2. a b c Ze Lvova. Národní listy. Únor 1903, roč. 43, čís. 45, s. 1. Dostupné online. 
  3. a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  4. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&size=45&page=294
  5. Statistika nové sněmovny poslanců říšské rady, Národní listy 31. 10. 1873, s. 2. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5877662
  6. Poláci na říšské radě. Posel z Prahy. Duben 1874, čís. 85, s. 1. Dostupné online. 
  7. Senatspräsident i. P. Basil Ritter v. Kowalski. Neue Freie Presse. Březen 1911, čís. 16730, s. 12. Dostupné online. 
  8. Strany na říšské radě. Posel z Prahy. Duben 1878, čís. 90, s. 1. Dostupné online. 
  9. Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]