István Örkény
| István Örkény | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Örkény István György |
| Narození | 5. dubna 1912 Budapešť |
| Úmrtí | 24. června 1979 (ve věku 67 let) Budapešť |
| Místo pohřbení | Hřbitov Farkasréti |
| Povolání | spisovatel, dramatik a farmaceut |
| Alma mater | Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti (do 1934) |
| Žánr | absurdní drama |
| Témata | literatura a farmacie |
| Ocenění | Cena Attily Józsefa (1955) Cena Attily Józsefa (1967) Kossuthova cena (1973) |
| Manžel(ka) | Angela F. Nagy (1948–1959) Zsuzsa Radnóti (1965–1979) |
| Rodiče | Hugó Örkény |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
István Örkény (5. dubna 1912, Budapešť, Maďarsko – 24. června 1979, tamtéž) byl maďarský dramatik a prozaik. Jeho hry se vyznačují satirickým pohledem na společenské problémy a groteskním ztvárněním jednotlivých příběhů.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině lékárníka a po ukončení školy začal studovat na vysoké škole chemii. Poté mění své rozhodnutí a věnuje se farmacii, kterou ukončuje v roce 1934 a vydává se na cesty po západní Evropě. Vrací se domů a dokončuje i studia chemie.
Jeho první kniha krátkých příběhů (Tanec oceánu) vyšla v roce 1941. V roce 1942 je poslán na východní frontu, coby žid v pomocné pracovní jednotce, je zajat a odveden do lágru nedaleko Moskvy, kde napsal mimo jiné i hru Voroněž. V roce 1946 se vrací konečně domů do Budapešti. Po revoluci v roce 1956 nesmí až do roku 1960 publikovat.
Velmi populárním se stal, mimo jiné, díky svým krátkým povídkám groteskně-absurdní povahy, které vyšly v několika menších svazcích, například Minutové povídky (Egyperces novellák).
V roce 2004 po něm bylo pojmenováno jedno z divadel v Budapešti (bývalé Malé Madáchovo divadlo, maďarsky: Kiss Madách Színház).
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Kočičí hra, 1963 – tragikomedie, hra o dvou stárnoucích sestrách, jedna z nich je pořádkumilovná a druhá má neuspořádaný život, ale přesto je to ona, kdo má nakonec více sil k boji za plnohodnotný život. Örkény tuto hru napsal nejprve jako filmovou anekdotu, až později ji zdramatizoval pro divadlo. Byla přeložena do velmi mnoha jazyků a je často hrána v různých evropských i amerických divadlech.
- Rodina Tóthů – drama
- Třináctý zpěv, 1999, Volvox Globator, ISBN 80-7207-224-2 – výbor povídek
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku István Örkény na německé Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je István Örkény
- ÖRKÉNY, István. One Minutes Stories. Budapest: Corvina, 1999. ISBN 963-13-4783-4.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu István Örkény na Wikimedia Commons
