Isone
| Isone | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°7′46″ s. š., 8°59′11″ v. d. |
| Nadmořská výška | 748 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Ticino |
| Okres | Bellinzona |
  Isone Isone, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 12,83 km² |
| Počet obyvatel | 398 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 31 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 6810 |
| Označení vozidel | TI |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Isone je obec ve švýcarském kantonu Ticino, okresu Bellinzona. Žije zde 398[1] obyvatel.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Isone se nachází v nejjižnější části okresu Bellinzona, v údolí Val d’Isone, nedaleko horského průsmyku Monte Ceneri. Centrum obce leží v nadmořské výšce přes 700 metrů.
Sousedními obcemi jsou Bellinzona, Ponte Capriasca, Capriasca, Monteceneri, Cadenazzo a Sant’Antonino.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První zmínka o obci pochází z roku 1355 jako Catenacii.[2] Isone pravděpodobně patřilo v raném středověku k bývalé komunitě v údolí Carvina. Jako majitel statků (pastvin) v Isone je od roku 1296 doložena kapitula Como. V letech 1501–1503 se Isone a Medeglia oddělily od údolní obce Lugano a byly podřízeny Bellinzoně. V roce 1466 se Isone, které patřilo k převorství Agno, oddělilo od mateřské obce Bironico a vytvořilo vlastní farnost. Z původního kostela zasvěceného svatému Vavřinci je v současné stavbě rozpoznatelná pouze románská zvonice a zbytky zdí (pravděpodobně z 12. století). V 17. a 20. století byl kostel přestavěn a rozšířen.[2]
V minulých staletích bylo hospodářství založeno především na chovu dobytka (pastevectví), v menší míře na obchodu se dřevem a vystěhovalectví. Od roku 1430 až do prvních desetiletí 20. století trval právní spor o hranice a pastviny s oblastí Capriasca. Na přelomu 19. a 20. století místní ekonomika těžila ze střelnice a zbrojovky (s granátnickou školou) otevřené v roce 1973 a průmyslového podniku, který byl založen v roce 1961 jako továrna na hodinky a později přešel na elektrotechnický průmysl.[2]
Slučování obcí[editovat | editovat zdroj]
Dne 25. listopadu 2007 schválili voliči pěti obcí sloučení sedmi obcí v údolí Vedeggio: Bironico, Camignolo, Medeglia, Rivera a Sigirino se měly sloučit do obce Monteceneri. Isone a Mezzovico-Vira sloučení odmítly. V důsledku toho se Státní rada kantonu Ticino rozhodla nepožádat Velkou radu (kantonální parlament) o povinné sloučení obou odmítnutých obcí. Nová obec Monteceneri tedy vznikla pouze z pěti obcí, které se vyslovily pro; Isone zůstalo samostatnou obcí.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
| Vývoj počtu obyvatel[2] | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1709 | 1801 | 1850 | 1900 | 1950 | 1980 | 2000 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2020 | |
| Počet obyvatel | 617 | 608 | 789 | 750 | 682 | 371 | 353 | 367 | 384 | 377 | 397 | 394 | 395 | |
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
Isone je známé především tím, že zde sídlí granátnická škola (nyní výcvikové středisko speciálních sil) švýcarské armády. Granátníci jsou typem jednotky Velitelství speciálních sil, která se v Isone cvičí od roku 1973. Předtím probíhal výcvik v Losone.
V Isone se nacházel pozemní vysílač Monte Ceneri, který byl vyřazen z provozu 30. června 1978.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isone na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- ↑ a b c d TARILLI, Graziano. Isone [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2023-10-10 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Isone na Wikimedia Commons - (italsky) [1] – oficiální stránky
