Ingelheim

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ingelheim

Ingelheim, Burgkirche z vinic
Ingelheim – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 110 m n. m.
Stát Německo Německo
spolková země Porýní-Falc Porýní-Falc
zemský okres Mainz-Bingen
Ingelheim
Ingelheim
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 49,86 km²
Počet obyvatel 24 283 (2013)
Hustota zalidnění 487 obyv./km²
Správa
Starosta Ralf Claus (SPD)
Oficiální web www.ingelheim.de
Telefonní předvolba 06132, 06130 (Großwinternheim), 06725 (Sporkenheim)
PSČ 55218
Označení vozidel MZ, BIN
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ingelheim je historické město v Německu, asi 10 km západně od Mohuče. Leží na levém břehu Rýna a na jeho soutoku s řekou Selz, uprostřed vinařského kraje. V polovině 8. století zde vznikl hrad, později falc německých císařů. Ve městě sídlí významná farmaceutická firma Boehringer Ingelheim.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Místo bylo osídleno už v paleolitu, v římské době tvořilo zázemí města Mohuče a od 5. století bylo osídleno Franky. Po roce 800 rozšířil císař Karel Veliký zdejší hrad a vybudoval zde mohutnou falc, jejíž zbytky se dodnes zachovaly. Jeho nástupci zde konali až do 12. století sněmy a synody, ve 13. století bylo i město opevněno, jeho význam ale upadal. Roku 1354 založil Karel IV. v Dolním Ingelheimu proboštství k poctě Karla Velikého a sv. Václava pro 4 české řeholníky z Karlovského kláštera v Praze, které trvalo až do reformace.[1] Roku 1356 zastavil císař Ingelheim městu Mohuči a později Ruprechtovi Falckému. Roku 1488 se zde narodil historik a geograf Sebastian Münster, autor slavné Kosmografie. Heidelberští kurfiřtové zavedli v Ingelheimu 1556 luterskou a 1565 kalvinistickou reformaci a v následujících letech si reformovaní a katolíci rozdělili místní kostely. Po míru v Campo-Formio 1797 připadl Ingelheim Francii a 1816 Hessensku. Po roce 1860 byl napojen na železnici a zažil období industrializace. Při pogromu roku 1938 byla zničena synagoga a 75 židovských občanů bylo odvlečeno do koncentračních táborů. Za druhé světové války bylo město ušetřeno a roku 1945 téměř bez boje obsazeno americkou armádou. Po válce bylo součástí francouzské okupační zóny, prošlo vlnou industrializace a od roku 1996 je sídlem okresu.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Evangelický kostel Saalkirche, ottonská stavba z 9. století na křížovém půdorysu se dvěma věžemi v prostoru někdejší falce.
  • Zbytky středověkého opevnění se dvěma branami a zbytky věží.
  • Malebná Burgkirche (původně kostel sv. Wigberta), opevněný gotický kostel z 15. století na románských základech. Z vnitřního zařízení se zachovalo malované okno z roku 1406.
  • Katolický kostel sv. Remigia, barokní sálová stavba se středověkou věží.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Město má přímé železniční spojení do Mohuče a Frankfurtu, do Koblence a Saarbrücken. Leží při dálnici A 60 a letiště Frankfurt je vzdáleno asi 30 min. jízdy.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník, sv. 28, str. 655.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Ingelheim. Sv. 12, str. 637

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]