Ingelheim am Rhein
| Ingelheim am Rhein | |
|---|---|
 Ingelheim, Burgkirche z vinic | |
 Znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°58′29″ s. š., 8°3′23″ v. d. |
| Nadmořská výška | 110 m n. m. |
| Stát |  Německo |
| Spolková země | Porýní-Falc |
| Zemský okres | Mohuč-Bingen |
  Ingelheim am Rhein | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 73,31 km² |
| Počet obyvatel | 36 390 (2023)[1] |
| Hustota zalidnění | 496,4 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Ralf Claus (SPD) |
| Vznik | 1939 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 06132, 06130 (Großwinternheim), 06725 (Sporkenheim) |
| PSČ | 55216, 55218, 55262, 55263 |
| Označení vozidel | MZ, BIN |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ingelheim am Rhein je město v Německu, asi 10 km západně od Mohuče. Leží na levém břehu Rýna a na jeho soutoku s řekou Selz, uprostřed vinařského kraje. V polovině 8. století zde vznikl hrad, později falc německých císařů. Ve městě sídlí farmaceutická firma Boehringer Ingelheim.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Místo bylo osídleno už v paleolitu, v římské době tvořilo zázemí města Mohuče a od 5. století bylo osídleno Franky. Po roce 800 rozšířil císař Karel Veliký zdejší hrad a vybudoval zde mohutnou falc, jejíž zbytky se dodnes zachovaly. Jeho nástupci zde konali až do 12. století sněmy a synody, ve 13. století bylo i město opevněno, jeho význam ale upadal. Roku 1354 založil Karel IV. v Dolním Ingelheimu proboštství k poctě Karla Velikého a sv. Václava pro 4 české řeholníky z Karlovského kláštera v Praze, které trvalo až do reformace.[2] Roku 1356 zastavil císař Ingelheim městu Mohuči a později Ruprechtovi Falckému. Roku 1488 se zde narodil historik a geograf Sebastian Münster, autor slavné Kosmografie. Heidelberští kurfiřtové zavedli v Ingelheimu 1556 luterskou a 1565 kalvinistickou reformaci a v následujících letech si reformovaní a katolíci rozdělili místní kostely. Po míru v Campo-Formio 1797 připadl Ingelheim Francii a 1816 Hesensku. Po roce 1860 byl napojen na železnici a zažil období industrializace. Při pogromu roku 1938 byla zničena synagoga a 75 židovských občanů bylo odvlečeno do koncentračních táborů. Za druhé světové války bylo město ušetřeno a roku 1945 téměř bez boje obsazeno americkou armádou. Po válce bylo součástí francouzské okupační zóny, prošlo vlnou industrializace a od roku 1996 je sídlem okresu.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Evangelický kostel Saalkirche, ottonská stavba z 9. století na křížovém půdorysu se dvěma věžemi v prostoru někdejší falce.
- Zbytky středověkého opevnění se dvěma branami a zbytky věží.
- Malebná Burgkirche (původně kostel sv. Wigberta), opevněný gotický kostel z 15. století na románských základech. Z vnitřního zařízení se zachovalo malované okno z roku 1406.
- Katolický kostel sv. Remigia, barokní sálová stavba se středověkou věží.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Město má přímé železniční spojení do Mohuče a Frankfurtu, do Koblence a Saarbrückenu. Leží při dálnici A 60 a letiště Frankfurt je vzdáleno asi 30 min. jízdy.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]
M. Merian: Ingelheim 1645
Burgkirche
Malakoffturm
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2023. Spolkový statistický úřad. 28. října 2024. Dostupné online. [cit. 2024-11-16].
- ↑ Ottův slovník, sv. 28, str. 655.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ottův slovník naučný, heslo Ingelheim. Sv. 12, str. 637
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ingelheim am Rhein na Wikimedia Commons - Oficiální stránky města Ingelheim am Rhein (německy)
- Ingelheim am Rhein na Facebooku
- Ingelheim am Rhein na Instagramu
- Historischer Verein Ingelheim (německy)
