Přeskočit na obsah

Igor Kostin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Igor Kostin
Narození27. prosince 1936
Kišiněv
Úmrtí9. června 2015 (ve věku 78 let)
Khlepcha
Příčina úmrtísilniční dopravní nehoda
Místo pohřbeníJižní hřbitov v Kyjevě
Povolánífotograf a novinář
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
26. duben 1986 znamenal hranici mezi životem a smrtí. Začalo nové počítání času. Tato fotografie byla pořízena z vrtulníku několik měsíců po výbuchu. Zničený černobylský reaktor, jeden ze čtyř bloků, které v roce 1986 na místě fungovaly.

Igor Kostin (27. prosince 1936 Besarábie9. června 2015 Kyjev) byl jedním z pěti prvních, kdo vyfotografoval Černobylskou havárii. Hned brzy z rána 26. dubna 1986 vzlétl nad Černobyl a vyfotografoval výbuch 4. reaktoru.

Poté se ještě často vracel na místo výbuchu a dokumentoval čisticí a dekontaminační práce. Při fotografování se často pohyboval v extrémně kontaminovaných oblastech. Asi 50× prolétal okolí 4. reaktoru a poté dokonce i 2× k reaktoru sestoupil. Později zdokumentoval osudy lidí, kteří byli postiženi touto katastrofou.

Dne 9. června 2015 zahynul při autonehodě nedaleko Kyjeva, bylo mu 78 let.

Fotografie

[editovat | editovat zdroj]

Fotografie Igora Kostina jsou často popisovány jako jednoznačné, přímé a snadno interpretovatelné pro diváky. Andrea Zink, která hodnotí Kostinovu tvorbu v širším kontextu textových a fotografických reprezentací Černobylu, popisuje jeho snímky jako převážně faktické povahy. Na Kostinových fotografiích jsou zachyceny objekty s jasně definovaným účelem – například výstražné znamení vysoké radiace, kolona vozidel evakuujících místní obyvatele, nebo poškozený reaktor černobylské jaderné elektrárny. Tento styl ostře kontrastuje s fotografiemi Roberta Polidoriho, současného kanadského fotografa, známého zobrazováním tajuplných scén s minimálním vysvětlením. To může naznačovat, že Kostin byl především motivován snahou dokumentovat pravdu a snažil se co nejvěrněji zachytit události, které pozoroval, s minimálními zásahy do svých snímků.[1]

Na rozdíl od interpretací, které vnímají Kostina jako čistého dokumentaristu, Eva Castringius tvrdí, že do své práce vkládal určitou míru tvůrčího editování. Castringius upozorňuje, že i když se Kostin snažil o co nejpřesnější zachycení černobylské reality, neobával se upravovat své fotografie v rámci přijatelných novinářských standardů, aby zdůraznil jejich sdělení. Například vady na jednom z jeho raných snímků, které vznikly přímo vlivem radiace, působí intenzivněji, než jaké byly ve skutečnosti – protože Kostin záměrně zvýšil kontrast při vyvolávání fotografie.[2]

Za fotografie z Černobylu získal nejprestižnější ocenění v oblasti žurnalismu World Press Photo.

  1. ZINK, Andrea. Approaching the Void – Chernobyl in Text and Image. Anthropology of East Europe Review. 2012-06-16, s. 100–112. Dostupné online. ISSN 2153-2931. (anglicky)
  2. Bauer, Penter 2022, s. 179—182.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BAUER, Susanne; PENTER, Tanja, 2022. Tracing the Atom: Nuclear Legacies in Russia and Central Asia. London: Routledge. (Routledge Histories of Central and Eastern Europe). ISBN 978-1-003-24689-3.