Ignasi Agustí i Peypoch
| Ignasi Agustí i Peypoch | |
|---|---|
 | |
| Narození | 3. září 1913 Lliçà de Vall |
| Úmrtí | 26. února 1974 (ve věku 60 let) Barcelona |
| Povolání | spisovatel, novinář a básník |
| Stát |  Španělsko |
| Ocenění | velkokříž Řádu za občanské zásluhy (1964) velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého (1974) Cena Mariana de Caviy |
| Politická příslušnost | Regionalist League |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ignasi Agustí i Peypoch (3. září 1913, Lliçà de Vall, Vallès Oriental – 26. února 1974, Barcelona) byl katalánský spisovatel, novinář a básník.[1]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Navštěvoval jezuitskou školu a pak vystudoval práva v Barceloně. Začal psát v katalánštině a vydal sbírku básní El veler (1932), drama L'esfondrada (1934) a Benaventurats els lladres (1935).
Jako člen Lliga Regionalista za občanské války uprchl z Katalánska a usadil se ve frankistické oblasti, kde působil s Josepem Vergésem i Matas a založil časopis Destino, mluvčí katalánských falangistů. Po válce se vrátil do Barcelony a pokračoval v literárním psaní pouze v kastilštině a po dobu několika měsíců řídil noviny Tele/eXpres. V letech 1962 až 1971 byl prezidentem barcelonského Athenaea.
Nejvýznamnějším literárním dílem je soubor románů shromážděných v seriálu nazvaném La ceniza fue árbol, který je příběhem buržoazní rodiny z Barcelony.
Jeho rukopisy jsou uchovány v knihovně Katalánska.[2]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- poezie
- drama
- L'esfondrada (1934)
- romány
La ceniza fue árbol
- Mariona Rebull (1943)
- El viudo Rius (1944)
- Desiderio (1957)
- Diecinueve de julio (1965)
- Guerra civil (1972)
- memoáry
- Ganas de hablar (1974)
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ignasi Agustí i Peypoch na katalánské Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ignasi Agustí i Peypoch na Wikimedia Commons
