Hvězdák vlhkoměrný
 Hvězdák vlhkoměrný | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Pododdělení | Basidiomycotina |
| Třída | Agaricomycetes |
| Řád | hřibotvaré (Boletales) |
| Čeleď | hvězdákovité (Astraeaceae) |
| Rod | hvězdák (Astaeus) |
| Binomické jméno | |
| Astraeus hygrometricus (Pers.) Morgan 1889 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hvězdák vlhkoměrný (Astraeus hygrometricus (Pers.) Morgan 1889) je houba patřící mezi boletoidní gasteromycety. Vyznačuje se hvězdovkovitým habitem a hygroskopickými rameny reagujícími na vlhkost. Jde o jediný evropský druh z rodu hvězdákovitých.[1]
Synonyma[editovat | editovat zdroj]
- Astraeus hygrometricus (Pers.) Morgan 1889[2]
- Astraeus stellatus (Scop.) E. Fisch. 1900[2]
- Geaster hygrometricus Pers. 1801[2]
- Geaster stellatus (Scop.) Wettst. 1858[2]
- Geaster vulgaris Corda 1842[2]
- Lycoperdon stellatus Scop. 1772[2]
- české názvy
Vzhled[editovat | editovat zdroj]
a – exoperidie
g – gleba
Makroskopický[editovat | editovat zdroj]
Plodnice jsou nejprve podzemní, zploštěle kulovité (uzavřené), široké 15–33 milimetrů. V dospělosti vystupují na povrch.[1]
Exoperidie (povrch plodnice) rozpraskává na 7–13 (i 20[4]) cípů a dosahuje rozpětí 50–100 milimetrů. Cípy exoperidie jsou hygroskopické – ve vlhku se rozevírají, za sucha se uzavírají. Z vnější strany jsou kožovité, šedé až černohnědé, vnitřní strana (horní, pokud je plodnice rozevřená) je zbarvená žlutohnědě až tmavě hnědočerveně a její povrch je políčkovitě rozpraskaný.[1]
Endoperidie má bochníčkovitý tvar, dosahuje 15–30 milimetrů v průměru. Povrch má kožovitý, zbarvena je šedě až okrově hnědě, s otvorem na vrcholu.[1]
Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]
Výtrusy dosahují 8–11 μm, jsou kulovité a nesou ostnité bradavky až 1 μm dlouhé.[1]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Mykorhizní druh typický pro oblasti teplomilné květeny.[5] Roste roztroušeně na výslunných stanovištích na písčitém, hlinitém i skalnatém podloží.[1] Objevuje se od srpna do listopadu pod duby, habry a borovicemi.[5] Plodnice na stanovišti vytrvávají do příštího roku. Plodnice mohou být napadeny parazitickým hřibem hvězdákožijným.[6]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Hvězdák vlhkoměrný je rozšířený celosvětově v teplých oblastech. Roste v Evropě, Africe, Asii a Severní i Jižní Americe.
Záměna[editovat | editovat zdroj]
Dospělé plodnice mohou být zaměněny za některé hvězdovky.[5] Od těch se liší makroskopicky i mikroskopicky v několika znacích. Teřich hvězdáku je snadno odloupnutelný, kdežto u hvězdovek je přirostlý.[5] Ústí hvězdáku je na rozdíl od podobné hvězdovky kvítkovité (Geastrum floriforme) nepravidelné, nikoli kuželovité.[7] Spóry hvězdáku jsou výrazně větší, kolem 10 μm, u hvězdovek dosahují zpravidla polovičních rozměrů. Mladé nerozevřené plodnice je možné zaměnit za pestřec.[6]
.jpg)
_-_hms(1).jpg)
Význam[editovat | editovat zdroj]
Houba je nejedlá,[1] z plodnic ale byly extrahovány různé látky (polysacharidy, steroidní složky, deriváty triterpenů astrahygroly), které vykazují protirakovinné, antioxidační a imunitu povzbuzující účinky.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. Kapitola Astraeus hygrometricus, s. 554.
- ↑ a b c d e f Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum [cit. 2014-02-21]. Dostupné online.
- ↑ VELENOVSKÝ, Josef. České houby. Praha: Česká botanická společnost, 1920. 950 s. Dostupné online. Kapitola G. stellatus, s. 834.
- ↑ a b BERNARD, Alexander Josef. Lesnická botanika. Písek: Nakladatel Jaroslav Burian, 1901. 449 s. S. 207.
- ↑ a b c d KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír; POUZAR, Zdeněk, a kol. Houby, česká encyklopedie. Praha: Výběr, 2003. 335 s. ISBN 80-86196-71-2. Kapitola Hvězdák vlhkoměrný, s. 437.
- ↑ a b PILÁT, Albert. Suchohřib hvězdákožijný. In: Albert Pilát. Česká mykologie. Praha: Čs. akademie věd, 1953. S. 103.
- ↑ HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha: Aventinum, 2005. 416 s. Kapitola Hvězdák vlhkoměrný, s. 394–395.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hvězdák vlhkoměrný na Wikimedia Commons 
Taxon Astraeus hygrometricus ve Wikidruzích- BioLib.cz – Astraeus hygrometricus (hvězdák vlhkoměrný) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
- Hvězdák vlhkoměrný na Mycobank
