Hvězdák vlhkoměrný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxHvězdák vlhkoměrný
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Pododdělení Basidiomycotina
Třída Agaricomycetes
Řád hřibotvaré (Boletales)
Čeleď hvězdákovité (Astraeaceae)
Rod hvězdák (Astaeus)
Binomické jméno
Astraeus hygrometricus
(Pers.) Morgan 1889
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hvězdák vlhkoměrný (Astraeus hygrometricus (Pers.) Morgan 1889) je houba patřící mezi boletoidní gasteromycety. Vyznačuje se hvězdovkovitým habitem a hygroskopickými rameny reagujícími na vlhkost. Jde o jediný evropský druh z rodu hvězdákovitých.[1]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

české názvy
  • hvězdák vláhojevný
  • hvězdák vlhkoměrný[1]
  • hvězdice mnohopramenná[3]
  • proměnník mnohopramenný[4]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

i – endoperidie
a – exoperidie
g – gleba
Dospělé plodnice, dlaň jako měřítko

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Plodnice jsou nejprve podzemní, zploštěle kulovité (uzavřené), široké 15–33 milimetrů. V dospělosti vystupují na povrch.[1]

Exoperidie (povrch plodnice) rozpraskává na 7–13 (i 20[4]) cípů a dosahuje rozpětí 50–100 milimetrů. Cípy exoperidie jsou hygroskopické – ve vlhku se rozevírají, za sucha se uzavírají. Z vnější strany jsou kožovité, šedé až černohnědé, vnitřní strana (horní, pokud je plodnice rozevřená) je zbarvená žlutohnědě až tmavě hnědočerveně a její povrch je políčkovitě rozpraskaný.[1]

Endoperidie má bochníčkovitý tvar, dosahuje 15–30 milimetrů v průměru. Povrch má kožovitý, zbarvena je šedě až okrově hnědě, s otvorem na vrcholu.[1]

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusy dosahují 8–11 μm, jsou kulovité a nesou ostnité bradavky až 1 μm dlouhé.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Mykorhizní druh typický pro oblasti teplomilné květeny.[5] Roste roztroušeně na výslunných stanovištích na písčitém, hlinitém i skalnatém podloží.[1] Objevuje se od srpna do listopadu pod duby, habry a borovicemi.[5] Plodnice na stanovišti vytrvávají do příštího roku. Plodnice mohou být napadeny parazitickým hřibem hvězdákožijným.[6]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hvězdák vlhkoměrný je rozšířený celosvětově v teplých oblastech. Roste v Evropě, Africe, Asii a Severní i Jižní Americe.

Záměna[editovat | editovat zdroj]

Dospělé plodnice mohou být zaměněny za některé hvězdovky.[5] Od těch se liší makroskopicky i mikroskopicky v několika znacích. Teřich hvězdáku je snadno odloupnutelný, kdežto u hvězdovek je přirostlý.[5] Ústí hvězdáku je na rozdíl od podobné hvězdovky kvítkovité (Geastrum floriforme) nepravidelné, nikoli kuželovité.[7] Spóry hvězdáku jsou výrazně větší, kolem 10 μm, u hvězdovek dosahují zpravidla polovičních rozměrů. Mladé nerozevřené plodnice je možné zaměnit za pestřec.[6]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Chemický základ astrahygrolů

Houba je nejedlá,[1] z plodnic ale byly extrahovány různé látky (polysacharidy, steroidní složky, deriváty triterpenů astrahygroly), které vykazují protirakovinné, antioxidační a imunitu povzbuzující účinky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha : Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. Kapitola Astraeus hygrometricus, s. 554.  
  2. a b c d e f Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum, [cit. 2014-02-21]. Dostupné online.  
  3. VELENOVSKÝ, Josef. České houby. Praha : Česká botanická společnost, 1920. 950 s. Kapitola G. stellatus, s. 834.  
  4. a b BERNARD, Alexander Josef. Lesnická botanika. Písek : Nakladatel Jaroslav Burian, 1901. 449 s. S. 207.  
  5. a b c d KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír; POUZAR, Zdeněk, a kol. Houby, česká encyklopedie. Praha : Výběr, 2003. 335 s. ISBN 80-86196-71-2. Kapitola Hvězdák vlhkoměrný, s. 437.  
  6. a b PILÁT, Albert. Suchohřib hvězdákožijný. In Albert Pilát. Česká mykologie. Praha : Čs. akademie věd, 1953. S. 103.
  7. HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha : Aventinum, 2005. 416 s. Kapitola Hvězdák vlhkoměrný, s. 394-395.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]