Hrádek (tvrz, Neprobylice)
| Hrádek | |
|---|---|
 Jižní průčelí budovy | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesanční |
| Výstavba | 14. století |
| Přestavba | 1587–1588 |
| Další majitelé | Neprobyličtí z Neprobylic Pětipeští z Chýš a Egerberka |
| Poloha | |
| Adresa | Neprobylice,  Česko |
| Souřadnice | 50°15′52,56″ s. š., 14°1′39,28″ v. d. |
  Hrádek | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 34635/2-540 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hrádek je přestavěná tvrz v Neprobylicích v okrese Kladno. Stávající budovu postavili po roce 1587 v renesančním slohu za Pětipských z Chýš a Egerberka. Pokud měla nějakého staršího předchůdce, nic se z něj nedochovalo. Na začátku třicetileté války tvrz ztratila svou funkci panského sídla a od té doby sloužila jen k hospodářským účelům. Od roku 1967 je chráněna jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ve čtrnáctém století byly Neprobylice rozděleny mezi dva majitele, kteří v nich měli své tvrze. Tzv. dolní tvrz vlastnil na konci čtrnáctého století Pecha z Neprobylic. Druhá tvrz, zvaná Hrádek, stála v horní části vesnice a roku 1397 ji vlastnil Zdislav z Neprobylic.[2] Kromě dvou tvrzí ve vsi stávaly ještě tři svobodné dvory, a dějiny jednotlivých sídel jsou proto obtížně rozlišitelné.[3]
Zdislavův potomek Racek z Neprobylic na tvrzi žil ještě v roce 1485, kdy prodal jakousi louku lidem z Třebíze.[3] Dalším známým majitelem tvrze byl roku 1534 Jakub z Neprobylic a po něm jeho syn Jiří z Neprobylic.[2] Jiří se oženil se Saloménou ze Ctiněvsi a roku 1552 jí zapsal věno ve výši 200 kop grošů, které pojistil neprobylickým majetkem. Saloména o tři roky později svůj podíl přenechala Dorotě z Neprobylic, která k němu připojila dvůr zvaný Straně a další majetek v Řešicích. Celý majetek závětí z roku 1560 odkázala svým sestrám Lidmile a Kateřině a jejímu synovi Matějovi, kteří žili ve Slaném. Tito statek po Dorotině smrti v roce 1571 zdědili a rozdělili si jej mezi sebe rovným dílem. Po jejich smrti tato část Neprobylic přešla na slánské měšťany Václava Suchana, Kateřinu Kubínovou a Václava Kohouta.[4] Jejich podíl s tvrzí Hrádek koupil na počátku osmdesátých let[2] šestnáctého století Václav Pětipeský z Chyš a Egerberka za 1260 kop grošů.[4]
Václav Pětipeský získal také dolní neprobylickou tvrz a spojil tak Neprobylice do jediného statku.[2] Podle Rudolfa Anděla dolní tvrz koupil roku 1572 od Mikuláše Kozelky z Hřivic za 2330 kop grošů. Nepotřebné sídlo poté beze stop zaniklo. Tvrz Hrádek však Václav nechal v letech 1587–1588 renesančně přestavět,[5] nebo spíše znovu postavit, protože ve stávající stavbě nejsou rozpoznány žádné konstrukce starší než renesanční.[zdroj?] Po otcově smrti v roce 1602 Neprobylice zdědil jeho syn Odolen Pětipeský z Chyš a Egerberka. V letech 1618–1620 se zúčastnil stavovského povstání, za což byl odsouzen ke ztrátě majetku. Zkonfiskovaný statek roku 1623 koupil Jaroslav Bořita z Martinic. Nový majitel a jeho následovníci sídlili na zámku ve Smečně a neprobylický Hrádek začal sloužit pouze hospodářským účelům.[5]
Ve druhé polovině dvacátého století byla údržba tvrze zanedbávána, až se zřítil krov a zdivo poškodily statické poruchy způsobené tlakem trámů a zatékající vodou.[6] Na počátku 21. století byla zahájena rekonstrukce budovy. V roce 2008 byla postavena nová střecha a do roku 2013 probíhala obnova interiéru.[7]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Hrádek byl založen ve čtrnáctém století. Václav Pětipeský na místě staré tvrze nechal postavit novou renesanční tvrz s poplužním dvorem. Její dominantou se stala trojdílná budova s půdorysem o rozměrech přibližně 20 × 20 metrů. Původně se do ní vstupovalo z východní strany. Za vchodem bývala vstupní síň se schodištěm do sklepů. Pod schodištěm se dochovaly dva renesanční portálky.[8]
V devatenáctém století bylo strženo první patro budovy a interiér byl rozčleněn novými příčkami. Část budovy poté sloužila jako ovčín, zatímco ve zbytku vznikl byt s černou kuchyní. Z původních architektonických detailů se v jižním průčelí dochovaly druhotně osazené erbovní desky Václava Pětipeského a jeho manželky Izoldy Vojkovské z Milhostic a nápisová deska, která informuje o dokončení přestavby tvrze.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-02-10]. Identifikátor záznamu 146366 : Tvrz, s omezením: bez hospodářské budovy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. Díl 2. N–Ž. Praha: Libri, 2005. 768 s. ISBN 80-7277-208-2. Kapitola Neprobylice, s. 49. Dále jen Úlovec (2005).
- ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VIII. Rakovnicko a Slánsko. Praha: František Šimáček, 1891. 353 s. Dostupné online. Kapitola Neprobylice, s. 141. Dále jen Sedláček (1891).
- ↑ a b Sedláček (1891), s. 142.
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 342–343.
- ↑ Úlovec (2005), s. 53
- ↑ Tvrz Neprobylice [online]. Hrady.cz, 2003-11-09 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online.
- ↑ a b Úlovec (2005), s. 52
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VIII. Rakovnicko a Slánsko. Praha: František Šimáček, 1891. 353 s. Dostupné online. Kapitola Neprobylice, s. 141–146.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hrádek na Wikimedia Commons
