Hrihor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hrihor
Velekněz Amona Théby
Herihor
Král Hrihor a královana Nodjmet obětují Osirisovi
Král Hrihor a královana Nodjmet obětují Osirisovi
Doba vlády 1080-1074 př. Kr. [1]
Rodné jméno
<
imn
n
N1
H8 Z1
G5
>
Herihor siamon
Trůnní jméno
<
R8U36D1 p
n
imn
n
>
Hemnecher tepienamón
Horovo jméno  
G5<h1
E2
D40
G39Z1imn
n
h1>O33
  Kanajt siamon
Jméno obou paní
G16R4
p t
R8AA35O6O1
t
O34
n
Z2s
sḥtp nṯrw ḳd ḥwt.sn iri hrrt kȝw.sn
Zlatý Hor
tf
Z1
f
imn
n
X7U2
Y1
T14F35F35F35f
Quién hace el bien en
Manželka Nodjemet II. (sestra Ramesse XI.)
Potomci ?
Otec Velekněz Amenhotep
Matka Nodjemet I. [2]
Hrobka ?
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrihor Saamunherihor velekněz Amona generál v době vlády Ramesse XI., v letech 1080-1074 př. Kr. [1] byl vládcem v Thébách, asi v desátém roce vlády Ramesse XI. ovládl Théby a přisvojil si královské atributy. Za manželku měl Nedjemet I. pravděpodobnou sestru Ramesse XI.[3] Záznamy o jeho vládě v Thébách jsou v chrámu zasvěceném bohu Chnumovi.

Historický kontext[editovat | editovat zdroj]

Bůh Chnum v chrámu
Relief Hrihor s ženou Nedjemet, poničená stéla Leiden V65; Rijksmuseum van Oudheden
Relief Hrihor v chrámu Chnuma

V počátku období, které se označuje jako Třetí přechodná doba, sehrály Théby se svými chrámovými komplexy, strukturou kněží, služebníků Amonava kultu a dlouhodobě nashromážděnému bohatstvím, a to nejen pozemkového vlastnictví a výnosů z nich, ale také další jako je zlato, stříbro, kadidlo, které jako dary Amonovi dával chrámu faraon. Podrobná inventarizace majetku chrámů je shrnuta v Harrisově papyru [4][5], sestaveného k datu úmrtí Ramesse III. pro jeho nástupce Ramesse IV. Je z něj patrné, že chrám Amona v Thébách vlastnili ~80% veškerého majetku oproti ostatním chrámům. Za dalších faraonů 19. dynastie se majetek chrámu Amona v Thébách dále rozhojňoval a s tím i mocenské ambice vládnoucí vrstvy veleknězů, kteří za vlády Ramesse XI. zastávali i významné funkce v rámci celé říše. Docházelo k násilným vzpourám a rabování. [p 1]O stoupající moci kněží v Thébách vypovídají i zápisy v zádušním chrámu Karnaku Ramesse III. a VI.[4] Jedním, který se na uchopení moci v Thébách ještě za vlády Ramesse XI. snažil, byl velekněz Amenhotep, otec příštího krále v Thébách Hrihora.[6]

Hrihor král[editovat | editovat zdroj]

Kolonáda chrámu Chnuma, Karnak

Postava Hrihora se objevuje v 5. roce vlády Ramesse XI., kdy Hrihor jako vezír vysílá kněze Wenamona do Libanonu pro cedrové kmeny na výstavbu sluneční bárky pro boha Amona. Cestopisnou zprávu Wenamona opět přijal Hrihor.[4] Podle Černého[7]je jeho jméno "Horus je vládce" v historii poměrně řídce se vyskytující a relativně skromného původu. V onom období je Hrihor titulován jako vojenský velitel - generál. V paláci Chnuma v Karnaku [p 2] dokončil stavbu sloupového sálu, zahájenou Ramesse XI., sál a pylon již dokončil sám. Na stěně je o tom zápis:

Velekněz Amona-Re, krále bohů, vrchní velitel armád jihu a severu, Hrihor vítězný vůdce zbudoval monument pro " Dům boha Khonsu v Thebách, "krásný odpočinek" … On oproti dřívějšku zdvojnásobil denní obětiny, ostatní bohové Théb se radují z tohoto svátku…
— Breasted §609 [4]

V 10. roce vlády Ramesse XI. Hrihor ovládl Théby a prohlásil se králem. Epigrafie scén na stěnách chrámu Chnuma dokumentuje jeho vzestup vyznačenými královskými ikonografickými atributy, kartuší s jeho jménem, přehozem z leopardí kůže a zároveň jeho pozicí velekněze Amona. Na scéně jeho korunovace je zobrazen s korunou Horního i Dolního Egypta.[8][9] Nicméně se uvádí, že Hrihor zemřel ~ 16. - 17. roce vlády Ramesse XI. Zároveň se v té době o moc ucházel Hrihorův švagr nebo variantně zeť Paiankhi (Payankhi)[3], který je uváděn také jako generál a vícekrát Nubie. Navíc, jak prokázala epigrafie scén v chrámu Chnuma[8], zobrazení Hrihora jsou přetesáním poničena. Je otázkou, která se egyptology stále diskutuje, kdo byl původcem odstranění obrazů a jména Hrihora. Převažuje názor, že to byl právě zakladatel 21. dynastie Paiankhi nebo jeho syn Pinudjem I. (1070-1032).[10] Podobné změny byly identifikovány také v Luxorském chámu.[11]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Vypovídá o tom papyrus č. 10053 uložený v Britském Museu; Breasted §486
  2. Chrám zbudoval Ramesse III.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b CLAYTON, Peter. Chronicle of the Pharaohs: The Reign-by-Reign Record of the Rulers and Dynasties of Ancient Egypt [online]. Thames & Hudson, 2006. S. 171-173. Dostupné online. (anglicky) 
  2. THIJS, Ad. Nodjmet A, Daughter of Amenhotep, Wife of Piankh and Mother of Herihor [online]. Nijmegen: Radboudn Univesity, 2013. S. 54-69. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.IV §557 [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. S. 295-298. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Papyrus Harris [online]. Heidelberg: Dostupné online. (anglicky) 
  6. MORALES, Antonio. The surpression of the High priest Amenhotep: A suggestion to the role of Panehesi [online]. Göttinger Miszellen, 2001. S. 59-76. Dostupné online. (německy) 
  7. ČERNÝ, Jaroslav. Egypt from the death of Ramesse III. to the end of Twenty-first dynasty [online]. Oxford: Cambridge Univeristy, 1965. S. 34-37. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Scenes of King Herohor in the Court; The tample of Khonsu-vol.1 [online]. Chicago: The Oriental Institut, 1979. Dostupné online. (anglicky) 
  9. THIJS, Ad. n Search of King Herihor and the Penultimate Ruler of 20th Dynasty. Zeitschrift für Ägyptische Sprache und Altertumskunde. 2005, roč. 132, s. 73-91. Dostupné online. 
  10. KAHL, Jochem. Studien zur Altäegyptischen Kultur [online]. Hamburg: 2012. Dostupné online. (německy) 
  11. JAMES, Peter. Deconstructing Manetho’s 21st Dynasty [online]. London: University of Exeter UK, 2013. S. 218-252. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bierbrier, M. The Late New Kingdom in Egypt (c. 1300–664 B.C.): A Genealogical and Chronological Investigation. Warminster: Aris & Phillips, 1975.
  • Ritner, R.R. The Libyan Anarchy: Inscriptions from Egypt’s Third Intermediate Period. Atlanta, GA: Society of Biblical Literature, 2009.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Návazné články[editovat | editovat zdroj]