Přeskočit na obsah

Horní Palata

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Horní Palata
Usedlost Horní Palata
Usedlost Horní Palata
Základní informace
Slohbaroko
Výstavba15. století
Přestavba1725
Současný majitelČeská republika
Poloha
AdresaU Nesypky 110/28, Praha 5 - Smíchov, ČeskoČesko Česko
UliceU Nesypky
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky40353/1-1393 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horní Palata je bývalá viniční usedlost na Smíchově v Praze 5, na adrese U Nesypky 110/28,[1][2] dnes psychoterapeutický stacionář. Je chráněna jako kulturní památka České republiky.

Původně se v těchto místech rozkládaly čtyři vinice: Chvatěrubská, Melichara Steynharta z Kynfeldu, Mydlářka Jana Theodora Sixta z Ottendorfu a Třebouškovská. Pro Mydlářku se později ujal název Palata podle Sixtova domu v Podskalí. Roku 1624 tyto vinice koupil Jakub Baševi z Treuenburka a sjednotil je pod pojmenováním Palata. Jeho dědici prodali roku 1638 vinici novoměstským jezuitům od svatého Ignáce, kteří ji drželi až do zrušení svého řádu v roce 1773.[3] Poté byla vinice v soukromých rukách.

Původně viniční domek postavený již ve středověku byl barokně přestavěn kolem roku 1725. Jezuité usedlost zvelebili, přistavěli lis a hospodářské budovy a v patře obytné části zřídili letní prostory.[3] Koncem 19. století byl dům přestavěn podruhé. Částečně se v něm dochovaly v přízemí klenby a staré renesanční zdivo. Obytná budova je patrová, zakrytá sedlovou střechou s hranolovou věžičkou. Její fasáda má horizontální členění římsami. Spolu s hospodářskými budovami obklopuje nepravidelný čtyřúhelný dvůr. K usedlosti patří velká zahrada ohraničená masivní zdí. Ve zdi se na východní straně dochovala velká vstupní brána.

Budovy usedlosti a související pozemky jsou v majetku České republiky a právo hospodařit s nimi má Všeobecná fakultní nemocnice, je zde denní psychoterapeutický stacionář. Stavby prošly v 60. letech 20. století rekonstrukcí.

Oddělené pozemky

[editovat | editovat zdroj]

Na přelomu 18. a 19. století se usedlost Palata rozdělila do horní části a dolní části, zvané Malou Palatou[3] (či Dolní Palatou). Pozemky Dolní Palaty byly postupně zastavěny a její obytná budova zbourána v prosinci 2016.

Roku 1889 usedlost Horní Palatu koupila Česká spořitelna na Smíchově a svým nákladem na jejích pozemcích pod budovou usedlosti postavila v následujících dvou letech novorenesanční budovu slepeckého ústavu Francisco–Josephinum pro „dospělé nevidomé, neschopné vzdělávání a obživy“. Ředitelství ústavu sídlilo na Palatě ve starší budově usedlosti.

Část zahrady připojená k areálu Ústavu slepců, na jedné z terénních teras mezi ústavem a usedlostí, patřila podniku Sady, lesy a zahradnictví Praha, který zde provozoval zahradnictví. Domov Palata v červnu 2016 poptával jako tzv. zakázku malého rozsahu s termínem realizace červenec – srpen 2016 vyčištění pozemku po zahradnictví.[4] Chátrající skleník s přilehlou budovou výtopny zde však stál ještě v lednu 2017.

Severní pozemky byly před 2. světovou válkou rozparcelovány pro komunikaci a od 70. let 20. století jsou zde rodinné domky.

  1. Český úřad zeměměřický a katastrální: Informace o pozemku parcelní číslo 3713. Obec: Praha [554782]. Katastrální území: Smíchov [729051]. [cit. 2017-01-12]. Dostupné z WWW.
  2. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy: Císařské povinné otisky map stabilního katastru (CPO), evid. č. 7068-1, Smichow, mapový list č. II. Dostupné z WWW.
  3. a b c Slavné stavby: Areál Palata. slavnestavby.cz [cit. 2017-01-13]. Původní adresa, archiv, zdroj: Slavné stavby Prahy 5, Přemysl Veverka, Ivan Matějka, Zdeňk Lukeš, Pavel Vlček a Martin Ebela, 2005
  4. Výzvy k podání cenové nabídky – zakázka malého rozsahu. Předmět: Vyčištění pozemku po zahradnictví, PALATA – Domov pro zrakově postižené, 3. 6. 2016

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 214 - 216.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]