Hermann Balck

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hermann Balck
Hermann Balck jako General der Panzertruppe v roce 1943.
Hermann Balck jako General der Panzertruppe v roce 1943.
Narození: 7. prosinec 1893
Německé císařství Gdaňsk, Německé císařství
Úmrtí: 29. listopad 1982 (88 let)
Německo Erbenbach-Rockenau, SRN
Vojenská kariéra
Hodnost: General der Panzertruppe
Doba služby: 19131945
Sloužil: Flag of the German Empire.svg Německé císařství (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika (do roku 1933)
Flag of German Reich (1935–1945).svg Třetí říše
Složka: Flag of German Empire (merchant+cross).svg Reichsheer (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (war).svg Reichswehr (do roku 1933)
Wehrmacht
Jednotka: Jäger-Battalion Nr. 10
Reserve-Jäger-Battalion Nr. 22
Války: První světová válka
Druhá světová válka
Bitvy: První bitva na Marně
Bitva na Sommě
Bitva u Ypres
Vyznamenání: Rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi, meči a diamanty

Georg Otto Hermann Balck (7. prosince 1893 - 29. listopadu 1982) byl veterán první světové války a pozdější generál německé armády za druhé světové války v hodnosti General der Panzertruppe (Generál tankových jednotek). Mimo jiné byl i držitelem mnoha vojenských vyznamenání, včetně vysoce ceněného Rytířského kříže železného kříže s dubovými ratolestmi, meči a diamanty.

Mládí a první světová válka[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 7. prosince roku 1893 v pruském městě Gdaňsk jako syn armádního důstojníka, držitele vysoce ceněného pruského řádu Pour le Mérite a pozdějšího generálporučíka Wilhelma Balcka. Po dokončení vzdělání vstoupil ke konci března roku 1913 do německé císařské armády a byl zařazen jako starší vojín (Oberjäger) k 2. rotě od 10. praporu myslivců (Jäger-Battalion Nr. 10) v dolnosaském městě Goslar. Avšak v dubnu se nechal zapsat do důstojnického kurzu a na počátku následujícího roku nastoupil na vojenskou školu v Hannoveru.

V srpnu roku 1914 vojenskou školu úspěšně dokončil a vrátil se zpět ke svému domovskému 10. praporu myslivců jako nově povýšený poručík (Leutnant). Zároveň byl jmenován do funkce velitele čety u své 2. roty. Ve funkci velitele čety však nezůstal dlouho, neboť necelý týden po jmenování do funkce byl jmenován dočasným pobočníkem velitele praporu.

Jeho jednotka byla odvelena na západní frontu a zapojila se do těžkých bojů na řece Sommě. Zde byl také ke konci srpna téhož roku lehce raněn do pravé paže, ale rozhodl se zůstat u jednotky. Za statečnost v boji byl následně během října vyznamenán pruským železným křížem II. třídy a královským bavorským záslužným křížem s meči.

Během těžkých bojů byl ke konci října opět raněn a to tentokrát, když byl raněn do zad, do levého ucha a střepinou granátu do levého stehna. V souvislosti s tím byl vyznamenán pruským železným křížem I. třídy a královským bavorským záslužným řádem IV. třídy s meči, ale ze svých zranění se musel léčit až do počátku února následujícího roku.

Po zotavení byl zařazen k 22. záložnímu praporu myslivců (Reserve-Jäger-Battalion Nr. 22 ) a s jednotkou byl následně odvelen na východní frontu a zúčastnil se bojů poblíž města Lvov. Ovšem ke konci června téhož roku byl opět raněn a to tentokrát do pravého ramene. Zranění nebylo tak vážné a tak se z něj zotavoval u záložního praporu od svého domovského 10. praporu myslivců.

V polovině září stejného roku byl jmenován velitelem 4. roty u 22. záložního praporu myslivců (Reserve-Jäger-Battalion Nr. 22 ) s níž se probojoval až za ruské linie a podařilo se mu zničit předsunutou nepřátelskou rotu.

Povýšení a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]