Helvétská zóna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Helvétská zóna, H. systém nebo helvetikum, ve Francii Dauphinoiská zóna je externí strukturní zóna Alp. Tvoří ji hercynsky konsolidovaný šelf Evropské platformy skládající se z krystalinika a autochtonního obalu zvrásněný spolu s horninami Tethysového původu, které byly do oblasti přesunuty ve formě příkrovů.

Helvétská zóna tvoří hlavně rozsáhlé masivy krystalinika a vytváří první z vysokých Alpských hřebenů. Nachází se zejména v Západních Alpách. V Švýcarsku horniny helvetika vystupují na povrchu na severní straně Alp v masivu Aar a Gotthard. Zde vznikly i 3 vrásové příkrovy Morcle (spodní) a Diableret (střední) a Wildhorn (vrchní)[1]. Ve Francii tvoří prakticky celé Francouzské Alpy s masivy Aiguilles Rouges, Ecrins, Mont Blanc, Belledonne, Mercantour, Pelvoux a Argentera[2]. V Německu podobně jako ve Východních Alpách v Rakousku tvoří helvetikum rovný pás, který postupně přechází do grestenské jednotky.

Označení helvetikum, dříve také helvetidy je odvozeno od latinského názvu Švýcarska, kdysi Helvetica.

Členění[editovat | editovat zdroj]

Helvétská zóna se skládá z řady tektonicky odlišných jednotek. Helvétské příkrovy jsou skupinou příkrovů přesunutých až do oblasti alpské předobloukové tzv. Molasové pánve a pohoří Jura severně od Alp, v jejich předpolí. Tvoří je druhohorní mořské sedimenty, hlavně vápence, slíny a břidlice. Tyto příkrovy jsou kompletně odlepené od svého původního podloží. K tomuto odlepení došlo během miocénu[3].

Helvétské příkrovy jsou přesunuty přes infrahelvetikum, což je dobře patrné zejména ve východním Švýcarsku. Infrahelvétsky komplex se skládá z autochtonních druhohorních sedimentů (obal) ležících na starším hercynském krystaliniku. Autochtonní druhohorních obal je shodný s horninami helvétského příkrovů. Obal se usazoval severněji jako příkrovy, které ho v současnosti překrývají, na mělčím šelfu nebo kontinentálním svahu. Infrahelvetikum je samo deformované a zvrásněné na místech starší hercynské deformace. V průběhu druhohor a třetihor došlo na mnoha místech k vyklenutí masivů[2]. Tyto vytvořily rozsáhlé antiklinární, zejména na jižní případně ve Francii i na východní straně helvétské zóny.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Helvétska zóna na slovenské Wikipedii.

  1. Mišík, M., Chlupáč, I., Cicha, I., 1984. Historická a stratigrafické geologie. SPN, Bratislava, 541 s.
  2. a b Coward, M, Dietrich, D., 1989; Alpine tectonics - an overview. Geological Society, London, Special Publications, 45, s. 1-29
  3. S.M. Schmid: Regional tectonics: from the Rhine Graben to the Po plain, a summary of the Tectonic evolution of the Alps and their forelands přístup 24.8.2008