Helena Stachová
| Helena Stachová | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Helena Teigová |
| Narození | 26. května 1931 (93 let) Praha |
| Povolání | spisovatelka a překladatelka |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Témata | polština |
| Ocenění | Cena Josefa Jungmanna (1997) |
| Rodiče | Karel Teige a Helena Teigová |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Helena Stachová, roz. Helena Teigová (* 26. května 1931 v Praze) je významná[1] česká překladatelka z polštiny. V roce 1999 se stala nositelkou Komandérského kříže Řádu za zásluhy o Polskou republiku.[2]
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Je dcerou překladatelky Heleny Teigové (1902–1986) a profesora matematiky a teoretické fyziky Karla Teigeho.[3] V roce 1950 maturovala na Francouzském reálném gymnasiu v Praze a poté v letech 1950–1955 studovala obor čeština – polština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.[4] Překladatelské práci se soustavně věnuje ve svobodném povolání od roku 1955. V letech publikačního zákazu překládala pod jménem Helena Teigová.
Překladatelská činnost
[editovat | editovat zdroj]Mezi autory, jejichž knihy převedla z polštiny do češtiny, patří např. Sławomir Mrożek, Witold Gombrowicz, Stanisław Lem, Edward Stachura, Kazimierz Brandys, Alina a Czesław Centkiewiczovi, Józef Hen, Gustaw Herling-Grudziński, Janusz Krasiński, Karol Wojtyła, Aleksander Ścibor-Rylski, Stanislaw Ignacy Witkiewicz či Mariusz Szczygieł.
Své překlady publikovala také jako Helena Teigová ml., Lenka Teigová, Helena Teigová-Stachová a Lenka Stachová.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ MICHALA, Benešová; RUSIN DYBALSKA, Renata; ZAKOPALOVÁ, Lucie. Tvůrčí překlad ve výukovém procesu na polsko-českém příkladu. Praha: Karolinum 198 s. Dostupné online. ISBN 9788024621807. Google-Books-ID: TTs3BQAAQBAJ.
- ↑ Překlad má vypadat tak, jak by knihu napsal autor, kdyby psal česky: rozhovor s Helenou Stachovou. Plav: měsíčník pro světovou literaturu [online]. Březen 2010 [cit. 2017-11-09]. Čís. 3. Název čísla: „Malé velké příběhy Polska“. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-10. (anglicky)
- ↑ S Poláky nikdy do ilegální činnosti! | č. 9 | 2005 | archiv - A2 – zvíře nikdy nespí. www.advojka.cz [online]. [cit. 2017-02-21]. Dostupné online.
- ↑ Helena Stachová. Databáze českého uměleckého překladu [online]. Aktualizováno 28. 3. 2010 [cit. 2017-11-09]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Helena Stachová: vydržela jsem u překládání celý život. In: ŠUSTROVÁ, Petruška. Služebníci slova. Praha: Pulchra, 2008, s. 254–261. Hovory, sv. 1. ISBN 978-80-904015-3-2.
- STACHOVÁ, Helena a GREGOROVÁ, Barbora. Dnes čtu jen nejlepší autory v těch nejlepších překladech: rozhovor s Helenou Stachovou. Plav: měsíčník pro světovou literaturu. 2012, č. 10. ISSN 1802-4734. Dostupné také z: https://www.svetovka.cz/2012/10/10-2012-rozhovor/
- STACHOVÁ, Helena a MITLENEROVÁ, Silvie. Překlad má vypadat tak, jak by knihu napsal autor, kdyby psal česky: rozhovor s Helenou Stachovou. Plav: měsíčník pro světovou literaturu. 2010, č. 3. ISSN 1802-4734. Dostupné také z: https://www.svetovka.cz/2010/03/03-2010-rozhovor/
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Helena Stachová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Helena Stachová
- Seznam překladů Heleny Stachové na stránkách Obce překladatelů (k 16.10.2014)
- Heslo překladatelky na stránce Databazeknih.cz
- Myšková, Ivana. Osudy Heleny Stachové In: Vltava.rozhlas.cz, 2014-01-27
