Heinrich Harrer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Heinrich Harrer
Harrer Frankfurt 1997.jpg
Narození 6. července 1912
Hüttenberg
Úmrtí 7. ledna 2006 (ve věku 93 let)
Friesach
Povolání cestovatel, fotograf, horolezec, sjezdový lyžař, spisovatel a scenárista
Alma mater Univerzita Štýrský Hradec
Témata horolezec
Ocenění Prix Lumière de la vérité (2002)
Velké zlaté vyznamenání Štýrska
Velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Politická příslušnost Národně socialistická německá dělnická strana
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich Harrer (6. července 1912, Hüttenberg, Korutany, Rakousko-Uhersko7. ledna 2006, Friesach, Korutany, Rakousko) byl rakouský horolezec, cestovatel, geograf, fotograf a spisovatel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Předválečné období[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v korutanském Hüttenbergu v rodině poštovního úředníka. Od roku 1933 do roku 1938 studoval geografii a sport na Univerzitě Karla Franzense ve Štýrském Hradci. Od mládí se věnoval lyžování a horolezectví. Mezi jeho předválečnými výkony vyniká zejména prvovýstup Severní stěny švýcarského Eigeru, který společně se skupinou rakousko-německých horolezců uskutečnil v roce 1938.

Od roku 1933 byl členem nacistických oddílů SA a postupně zde získal hodnost Oberscharführer. V roce 1938 po anšlusu Rakouska vstoupil do NSDAP a oddílů SS. Toto po válce sám označil jako hloupou chybu a ideologický omyl.[1]

Indie a Tibet (1939–1951)[editovat | editovat zdroj]

V létě roku 1939 odjel s německou nacistickou expedicí do Tibetu. Jel s horolezeckým oddílem do Himálaje, kde cílem bylo zdolání pákistánské osmitisícovky Nanga Parbat. Krátce po začátku druhé světové války v roce 1939 byl zajat britskou koloniální správou a internován společně s dalšími asi tisíci válečnými zajatci v indickém Déhrádúnu. Z internačního tábora se mu podařilo utéct, a protože potřeboval rychle zmizet z indického území, uchýlil se do Tibetu. Zde přečkal zbytek druhé světové války a několik poválečných let.

Zpět v Evropě (1952–2006)[editovat | editovat zdroj]

Roku 1952 se vrátil do Evropy, odkud podnikal řadu etnografických a horolezeckých expedicí. Tou dobou byl již poměrně známou osobností a v letech 19651983 vysílala televize ARD pořad „Reportáže Heinricha Harrera“ (v originále Heinrich Harrer berichtet). Přátelil se mj. se švédským cestovatelem Svenem Hedinem.

Napsal více než 20 knih. Jeho nejznámějšími knihami jsou Sedm let v Tibetu a Návrat do Tibetu. Sedm let v Tibetu je bestseller popisující, jak společně s Peterem Aufschnaiterem utekli z britského internačního tábora v Indii, následné roky strávené v Tibetu i své přátelství se současným dalajlámou Tändzinem Gjamccho, jemuž dělal učitele angličtiny. Kniha se setkala se světovým ohlasem, byla přeložena do 53 jazyků a celosvětově byly vydány více než 4 miliony výtisků. V roce 1997 byla kniha zfilmována[2] s Bradem Pittem v hlavní roli.

Když roku 1997 vyšlo najevo, že se roku 1938 stal členem NSDAP a SS, byl podroben tvrdé kritice, zejména proto, že tato fakta dosud zamlčoval. Podle údajů na jeho ručně psané žádosti o povolení k sňatku byl od roku 1933 také členem SA. Obzvláště mu bylo vyčítáno, že dopustil, aby jeho horolezecké výkony byly ve své době zneužity v nacistické propagandě a že se později jako celosvětově známý autor nepokusil nic z toho napravit. Po svém návratu do Evropy byl označen za nevinného z jakýchkoli válečných zločinů, což bylo rozhodnutí podporované i Simonem Wiesenthalem.

Po celý život zůstal dalajlámovým přítelem, s nímž se seznámil v Tibetu na podzim 1949. V říjnu 2002 obdržel od dalajlámy ocenění „Světlo pravdy“ za jeho snahu upoutat pozornost světa k událostem v Tibetu.[3]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heinrich Harrer na německé Wikipedii.

  1. Wiliam Cole, AP: Heinrich Harrer ist tot Der Spiegel 7. Januar 2006
  2. The International Movie Database
  3. http://www.harrerportfolio.com/HarrerBio.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]