Hedvika Velemínská
| Hedvika Velemínská | |
|---|---|
| Rodné jméno | Hedvika Ascherová |
| Narození | 31. prosince 1884 Pacov |
| Úmrtí | 1942 |
| Povolání | překladatelka |
| Manžel(ka) | Karel Velemínský |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Chybí svobodný obrázek. | |
Hedvika Velemínská (31. prosince 1884 Pacov – koncentrační tábor Ujazdów 1942) byla česká židovská překladatelka z němčiny a angličtiny.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodila se do židovské rodiny Hynka Aschera a Anny roz. Lustigové. Měla sestru Luisu.[1] Byla provdaná za odborového radu ministerstva školství PhDr.[2] Karla Velemínského (1880–1934)[3], spolu měli dceru učitelku Věru (1909)[4].
Hedvika absolvovala pět tříd obecné školy a tři třídy "Hlavní školy"[1]. Působila jako překladatelka z němčiny a angličtiny. V Praze XII bydlela na adrese Mánesova 65. Už jako vdova byla i s dcerou 30. 6. 1942 odeslána transportem do koncentračního tábora Ujazdów[5], kde obě zahynuly.[6]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Překlady[editovat | editovat zdroj]
- Neopovrhuj smrtí – Julius Traun; úvod František Sekanina; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 27. Praha: J. R. Vilímek, 1912
- Osm tváří na jezeře bivském. Milostné příběhy japonské – Max Dauthendey. Praha: František Jiroušek, 1918[7]
- Tři stupně Oberlinovy – Jacob Wassermann. Praha: Aventinum, 1924[8]
- Zlato z Caxamalky a jiné povídky – J. Wassermann. Praha: Václav Petr, 1927
- Děvče mezi námořníky – J. Lowellová; ilustroval Otakar Fuchs. Praha: Orbis, 1930
- Kašpar Hauser, čili, Chabé srdce: román – J. Wassermann. Praha: Družstevní práce, 1934
Překlad do němčiny[editovat | editovat zdroj]
- Rudolfinerhaus – J. S. Machar. Wien; Leipzig: Nestroy-Verlag, 1920
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Veleminská Hedvika: Protokol o zadržení | Databáze dokumentů | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2024-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity II. (1900–1908). is.cuni.cz [online]. [cit. 2024-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic.. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 483–484.
- ↑ Policejni prihlasky. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2024-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Hedvika Velemínská v Databázi obětí holokaustu
- ↑ Veleminská Hedvika: Šetření o pobytu odtransportovaných Židů | Databáze dokumentů | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2024-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Internetový antikvariát. www.knizky.com [online]. [cit. 2024-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-07-12]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hedvika Velemínská na Wikimedia Commons