Hatice Akyün

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hatice Akyün
Hatice Akyün, 2008 (cropped).jpg
Narození 15. června 1969 (50 let)
Turecko
Povolání novinářka a spisovatelka
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hatice Akyün

Hatice Akyün (* 15. června 1969) je německá novinářka a spisovatelka tureckého původu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hatice Akyün se narodila ve vesnici Akpınar Köyü v Anatolii, přibližně 150 Kilometrů jihovýchodně od Ankary. V roce 1972 se přestěhovala spolu se svými rodiči a starší sestrou do Duisburgu[1], kde její otec pracoval jako havíř.[2] Němčinu se učila četbou pohádek bratří Grimmů a tvrdí o sobě, že její srdce bije německy a její duše je turecká.

Žije v Berlíně.

Publikační činnost (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Ve svých dílech se zabývá převážně tématem migrace.[3]

  • Verfluchte anatolische Bergziegenkacke. Oder wie mein Vater sagen würde: Wenn die Wut kommt, geht der Verstand (2014; 224 S.)
  • Ich küss dich, Kismet: Eine Deutsche am Bosporus (2013; 240 S.)
  • Ali zum Dessert: Leben in einer neuen Welt (2008; 220 S.)
  • Einmal Hans mit scharfer Soße (2005; 192 S.) – kniha byla zfilmována[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hatice Akyün na německé Wikipedii.

  1. Am Mikrofon - Die Journalistin und Schriftstellerin Hatice Akyün [online]. Deutschlandfunk.de, 2014-08-30 [cit. 2016-09-12]. Dostupné online. (německy) 
  2. MANGOLD, Ijoma. Das war meine Rettung: "Ich habe im Grunde zwei Mütter" | ZEITmagazin. Die Zeit. 2014-07-16. Dostupné online [cit. 2016-09-12]. ISSN 0044-2070. 
  3. MAYER, Verena. Türken in Deutschland : "Erdoğan hat es geschafft, Familien zu spalten". sueddeutsche.de. Dostupné online [cit. 2016-09-12]. ISSN 0174-4917. (německy) 
  4. HEYMANN, Nana. "Viele Türken führen in Deutschland ein ganz normales Leben" [online]. Tagesspiegel.de, 2014-06-10 [cit. 2016-09-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]