Harrachovský palác (Vídeň)
| Harrachovský palác Palais Harrach | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | baroko |
| Architekt | Domenico Martinelli |
| Výstavba | 1690 - 1696 |
| Přestavba | 1845, 1948 |
| Materiál | kaiserstein |
| Stavebník | Ferdinand Bonaventura Harrach |
| Další majitelé | Auerspergové |
| Současný majitel | město Vídeň |
| Pojmenováno po | Harrachové |
| Poloha | |
| Adresa | Freyung 3, 1010 Vídeň, Vídeň,  Rakousko |
| Ulice | Freyung |
| Souřadnice | 48°12′40,65″ s. š., 16°21′55,11″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | 30266 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Harrachovský palác je vídeňský městský palác nacházející se v 1. obvodu vnitřního města
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ulice mezi kostelem Schottenkirche a Hofburgem byly již od konce středověku oblíbenou rezidenční oblastí vysoké vídeňské šlechty. Na místě dnešního paláce stály tři menší domy, které stavebně propojil měšťan Jörg von Puchheim. V roce 1626 tyto domy koupil císařský hrabě Karl von Harrach. V roce 1658 prodal hrabě Leonhard Ulrich Harrach přestavěný dům panství arcivévodství Unter der Enns, které jej však ještě téhož roku darovalo císařskému tajnému radovi Johannu Weikhardovi z rodu Auerspergů.[1]
Stará obytná budova vyhořela krátce před druhým tureckým obléháním v roce 1683 a následně byla znovu prodána. Zříceninu koupil velvyslanec hrabě Ferdinand Bonaventura Harrach a staveniště opět připadlo rodu Harrachů. Kolem roku 1690 byl příkaz hraběte Ferdinanda Bonaventury začala stavba paláce, který byl dokončen o šest let později.[2]
Roku 1845 nechal František Arnošt Harrach palác přestavět dle návrhu architekta Franze Beera. Do paláce následně přemístil rodovou uměleckou sbírku, která byla roku 1886 otevřena pro veřejnost a přetrvala v něm až do roku 1970.[3]
V roce 1944 byl palác těžce poškozen náletem. Nálet zničil i zahradní pavilon od Johanna Lucase von Hildebrandta, který tvořil ostrou hranici mezi Freyungem a Herrengasse. o druhé světové válce byl však v letech 1948 až 1952 obnoven architektem Michelem Engelhartem. Naposledy prošel zámek výraznou rekonstrukcí v devadesátých letech 20. století.
Popis stavby[editovat | editovat zdroj]
Došlo k odklonu od obvyklých stavebních tradic a přeorientování se na barokní architekturu Itálie. Plány pocházejí od architekta Christiana Alexandra Oedtla. Na plánování se podílel i římský architekt Domenico Martinelli. Kamenické zakázky dostali vídeňský mistr Veith Steinböck a dále Giovanni Battista Passerini a Sebastian Regondi z Kaisersteinbruchu. Tvrdý kaiserstein (druh vápence) byl mimo jiné použit na portály, sloupy a slavnostní schodiště. Hrabě Harrach ve svém deníku popsal schodiště jako „širší a ne tak strmé ve srovnání se schodištěm v Tuileriích a...krásnější a galantnější...než to v madridském paláci vévody Infantada“.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palais Harrach (Freyung) na německé Wikipedii.
- ↑ Archiv. www.burgen-austria.com [online]. [cit. 2022-01-12]. Dostupné online.
- ↑ Palais Harrach. www.visitingvienna.com [online]. [cit. 2022-01-12]. Dostupné online.
- ↑ STAVEBNĚ-HISTORICKÁ CHARAKTERISTIKA ZÁMECKÉHO AREÁLU V HRÁDKU U NECHANIC. Pardubice, 2017. Bakalářská práce. Fakulta Filozofická, Univerzita Pardubice. Vedoucí práce Prof. Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc. Dostupné online
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Harrachovský palác ve Vídni na Wikimedia Commons
