Gulistánská dohoda
| Gulistánská dohoda | |
|---|---|
 Persko–ruská hranice před a po podpisu smlouvy z Gulistánu | |
| Téma | mírová smlouva |
| Data | |
| Podepsáno | 24. října 1813 |
| Místo podepsání | Gulistán |
| Strany | |
| Signatáři | Nikolaj Fjodorovič Rtiščev[1] Mirza Abulhasan Chan Širazi |
| Podepsané země | |
Gulistánská dohoda (rusky Гюлистанский мирный договор, persky عهدنامه گلستان) byla mírová smlouva podepsaná mezi carským Ruskem a Persií 24. října 1813[2] ve vsi Gulistán (nyní v Ázerbájdžánu). Ukončila rusko-perskou válku, která trvala od roku 1804 do roku 1813. Podpis smlouvy byl uspíšen dobytím Lenkoranu generálem Kotljarevským[3] 1. ledna 1813.
Smlouva potvrdila postoupení Dagestánu, východní Gruzie, většiny Ázerbájdžánu, částí severní Arménie Persií Ruské říši.
Text připravil britský diplomat Gore Ouseley, který působil jako prostředník a měl na perském dvoře značný vliv. Za ruskou stranu smlouvu podepsal Nikolaj Fjodorovič Rtiščev,[1] za perskou stranu podpis připojil Mirza Abulhasan Chan Širazi.
Výsledkem smlouvy bylo nucené postoupení většiny íránských území na Kavkaze Rusku. Rovněž přímo přispěla k vypuknutí rusko-perské války (1826–1828), další války 19. století.
Rusko-perská válka[editovat | editovat zdroj]
Podmínky[editovat | editovat zdroj]
- Rusku je touto smlouvou potvrzena držba všech chanátů – Karabašského, Gandžiského, Šekiského, Širvanského, Derbentského, Kubiského a Bakuského spolu s částí Talyšského a pevností Lenkoran. Persie se dále vzdává všech nároků v Dagestánu, Gruzii, Mingrelii, Imeretii a v Abcházii.
- Tato území zahrnují:
- Všechna města, obce a vesnice Gruzie, včetně všech obcí a vesnic na pobřeží Černého moře:
- Megrelie,
- Abcházie,
- Imeretie,
- Gurie;
- Téměř všechna města, obce a vesnice chanátů v Zakavkazsku a zčásti v Předkavkazsku v tom:
- Bakuský chanát,
- Širvanský chanát,
- Derbentský chanát,
- Karabašský chanát,
- Gandžiský chanát,
- Šekiský chanát,
- Kubiský chanát,
- část Talyšského chanátu;
- Obě smluvní strany souhlasí s právem volného obchodu s tím, že Rusové mají právo obchodovat v celém Íránu.
- Íránu je rovněž poskytnut úplný a volný přístup do Ruska, ale obě strany musí platit pětiprocentní daň ad valorem za veškeré zboží dovezené do každé příslušné země, což je považováno za mírné dovozní/vývozní clo.
- Írán ztrácí veškerá práva plavby v Kaspickém moři a Rusko získává výhradní práva na umístění válečné flotily v Kaspickém moři.
- Rusko za to slibuje podporu Abbáse Mirzy jako dědice perského trůnu po smrti jeho otce.
Hodnocení[editovat | editovat zdroj]
Dokonce i dnes Írán oficiálně nazírá tuto smlouvu i následnou Turkmenčajskou dohodu jako nejvíce ponižující dohody, které kdy podepsal.
Důsledky[editovat | editovat zdroj]
Smlouva se nezabývala zásadními problémy a nestanovila, zda má být perská armáda odzbrojena či zda má být reorganizována. Oběma stranám bylo jasné, že Persie se s porážkou nesmíří a znovu zasáhne v oblastech, které považuje za své a kde se obyvatelstvo protiví ruskému vlivu.
Příčina druhé rusko-perské války 1826–1828[editovat | editovat zdroj]
Slabina Gulistánské smlouvy byla zřejmá již od jejího uzavření, neboť možnost budoucího konfliktu ponechávala otevřenu. Prioritou Ruska byla porážka Napoleona, proto na ruské straně bojovala relativně malá armáda, a Gulistánská smlouva poskytla oběma bojujícím stranám „příležitost nadechnout se“,[4] ukončit válku a řešit jiné problémy. Po podpisu smlouvy začala Persie znovu rychle budovat armádu, protože Fát Alí Šáh byl rozhodnut získat zpět ztracená území. Proto nikoho nepřekvapilo, když Šáh nařídil v roce 1823 vrchnímu veliteli, kterým byl Abbás Mirza, zahájit výcvik nové armády. Dokonce i duchovní v Persii veřejně vyhlásili, že džihád proti Rusku neskončil.[5] Persie napadla Rusko znovu v roce 1826 (s britskou podporou). Druhá rusko-perská válka trvala dva roky a Persie v ní ztratila 35 tisíc mužů oproti ruským osmi tisícům. Drtivou porážku zpečetil podpis Turkmenčajské dohody, kterou Persie přišla o dnešní Arménii a zbylá území nynějšího Ázerbájdžánu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Treaty of Gulistan na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-11-29]. Heslo РТИ́ЩЕВ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-16. (rusky)
- ↑ Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-11-22]. Heslo ГЮЛИСТА́НСКИЙ МИР 1813. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-07. (rusky)
- ↑ Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-11-29]. Heslo КОТЛЯРЕ́ВСКИЙ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-14. (rusky)
- ↑ Lambton, Ann K. S. "Persia: The Breakdown of Society." The Central Islamic Lands from Pre-Islamic Times to the First World War. Cambridge University Press, 1970. str. 435-452
- ↑ SICKER, Martin. The Islamic world in decline: from the Treaty of Karlowitz to the disintegration of the Ottoman Empire. Westport, Conn.: Praeger, 2001. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- AXWORTHY, Michael; KŘÍHOVÁ, Zuzana. Dějiny Íránu : říše ducha - od Zarathuštry po současnost. Překlad Zuzana Kříhová a Jan Marek. 2. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 319 s. (Dějiny států). ISBN 978-80-7422-352-5.
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Rusko-perská válka (1804–1813)
- Rusko-perská válka (1826–1828)
- Fát Alí Šáh
- Britsko-ruská dohoda (1907)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gulistánská dohoda na Wikimedia Commons 
Dílo Гюлистанский мирный договор 1813 года ve Wikizdrojích (rusky)- Dílo عهدنامه گلستان ve Wikizdrojích (persky)
