Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes
C.G. Malesherbes de Lamoignon, Musée de la Révolution française, Vizille.jpg

Narození 6. prosince 1721
Paříž
Úmrtí 23. dubna 1794 (ve věku 72 let)
Paříž
Rodiče Guillaume de Lamoignon de Blancmesnil
Děti Antoinette de Lamoignon de Malesherbes
Profese právník, politik, spisovatel, advokát, soudce a ministr
Commons Kategorie Chretien-Guillaume de Lamoignon de Malesherbes
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes [guijóm krétien delamoaňon demalzerbe] (6. prosince 1721, Paříž - 23. dubna 1794 tamt.) byl francouzský osvícenský právník, botanik, ministr, kritik a nakonec obhájce krále Ludvíka XVI., popravený za Francouzské revoluce.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v právnické rodině a jeho otec Guillaume de Lamoignon de Malesherbes byl v letech 1723-1736 předsedou nejvyššího soudu. Studoval práva, krátce působil jako obhájce a v roce 1741 se stal náměstkem nejvyššího státního zástupce. Roku 1749 se oženil a s paní Grimod de la Reynière měl dvě dcery. Jedna z jeho vnuček se později stala švagrovou François René de Chateaubrianda, druhá matkou Alexise de Tocquevilla.

Královský úředník[editovat | editovat zdroj]

Guillaume-Chrétien de Malesherbes

Roku 1750 se stal předsedou nejvyššího finančního úřadu (cour des aides) a vrchním cenzorem. V této funkci udělil povolení k tisku Francouzské encyklopedie a když bylo povolení zrušeno a Diderotovi hrozilo zabavení všech rukopisů, nabídl mu Malesherbes, že je může uložit u něho. Po zrušení vrchních soudů roku 1771 začal psát králi svá "Napomenutí" (Remontrances), za což byl vyhoštěn z Paříže na své venkovské sídlo. Po smrti Ludvíka XV. ho král Ludvík XVI. jmenoval - spolu s reformním ekonomem Turgotem - ministrem s širokou kompetencí, ale když se mu nepodařilo zrušit ani tajné zatykače, v následujícím roce odstoupil. Roku 1785 vydal pojednání o protestantských sňatcích a když se roku 1787 stal členem Královské rady (nejvyššího sboru poradců), prosadil Versailleský edikt, který upravil občanství nekatolíků a tak připravil otevření náboženské tolerance. Protože jeho další reformy neuspěly, po roce opět odstoupil.

Botanik a agronom[editovat | editovat zdroj]

Od mládí byl Guillaume-Chrétien vášnivý botanik. Navštěvoval přednášky Bernarda de Jussieu, cestoval po Evropě a sbíral rostliny, dopisoval si o zemědělství s Rousseauem a Jeffersonem a vydal o tom několik pojednání. Roku 1750 byl zvolen členem Akademie věd a roku 1775 Francouzské akademie (křeslo 38).

Revoluce[editovat | editovat zdroj]

V roce 1792 byl u dcery ve Švýcarsku, rychle se ale vrátil a napsal předsedovi Konventu, že je ochoten se ujmout obhajoby Ludvíka XVI., i když si nedělal iluze o výsledku. Ludvík mu za to poděkoval, ale varoval ho, že riskuje život. Jeho obhajoba, na níž pracoval spolu s dvěma dalšími kolegy, je hodnocena jako nepodařená.[1] Spolu s ministrem a prokurátorem oznámil Malesherbes 20. ledna 1793 rozsudek králi a odjel na své venkovské sídlo. V prosinci téhož roku byl s celou rodinou zatčen a 23. dubna 1794 s dcerou, vnučkou, s jejich manžely i dvěma sekretářkami popraven guillotinou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787–1799. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-211-3. S. 102–103. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo de Malesherbes. Sv. 16, str. 701

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]