Gorodomlja

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gorodomlja
Majskaja kosa, Gorodomlja
Majskaja kosa, Gorodomlja
Gorodomlja
Gorodomlja
StátRuskoRusko Rusko
Zeměpisné souřadnice
Osídlení
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gorodomlja (Городомля) je největší ostrov jezera Seliger (Tverská oblast, Rusko). Leží zhruba 300 km severozápadně od Moskvy, ve vyšším povodí Volhy. 6 km jižně od ostrova leží městečko Ostaškov.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Ostrov má přibližně kosodélníkový tvar a zhruba 3 km na délku a 1,5 km na šířku. Značnou východní část tvoří vnitřní jezero, které samo o sobě má dva vlastní ostrovy. Osídlení (v jeho středu a později u východního pobřeží) získal až ve 20. století. Jinak v místech bez zásahu člověka je porostlý vegetací typickou pro mírný pás a jehličnatými lesy. Terén ostrova je relativně plochý, s nejvyšším bodem jen několik metrů nad hladinou. Má tři přístavy, jeden na jihu a dva na severu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve 13. století tudy prošly hordy Mongolů, kde jezero Seliger bylo pravděpodobně nejsevernějším cípem jejich expanze v tomto regionu.

Ostrov zůstal nepovšimnut pravděpodobně do 16. století, kdy se na Seligeru usadili mniši ortodoxního křesťanství. Ti na vedlejším ostrově, nyní známém jako Nilova Pustin, zbudovali monasterium (mužský klášter) a předpokládá se, že občasně navštěvovali i Gorodomlju.

V 17. století byl ostrov v držení Borise Lykova, místního boháče, který vlastnil mnoho okolních pozemků. Ten se rozhodl ostrov věnovat v roce 1629 klášteru. Ostrov ale nadále zůstával lidmi téměř nedotčený. Podle map z poloviny 19. století měl na ostrově chatrč polesný. V roce 1890–91 pobýval na ostrově ruský malíř Ivan Šiškin.

Mniši se přestěhovali na Gorodomlju až na začátku 20. století. Postavili tam několik prostých podlouhlých příbytků a dřevěný kostel.

Biologický institut[editovat | editovat zdroj]

Po VŘSR, v roce 1928, byli mniši vyhnáni a na ostrově bylo zřízeno biologické výzkumné středisko. Zkoumala se zde slintavka a kulhavka, pro niž se vyvíjela protilátka. Ta měla být dokončena v roce 1932 a místní institut měl krátce poté hostit mezinárodní konferenci, již se zúčastnili vědci mj. z Francie a Německa. Podle nepříliš hojné dochované dokumentace je možné, že středisko bádalo též na poli biologických zbraní v podobě smrtelných virů a v roce 1935 se stala testovacím místem pro patogeny slintavky a kulhavky, lepry, moru a tularémie.[1] Od založení institutu se ostrov stal pro místní explicitně nedostupným a kolem pobřeží vyrostl plot s ostnatým drátem (vzhledem k nebezpečnosti zkoumaných nemocí se mu rybáři z Ostaškova a okolního pobřeží beztak obloukem vyhýbali).

40. léta[editovat | editovat zdroj]

Za 2. světové války se přes Tverskou oblast sunula německá vojska v rámci plánu Barbarosa. Institut byl včas evakuován. Nicméně, Němci se rozhodli Gorodomlju neobsadit. Po jejich ústupu v roce 1944 se na pobřeží Seligeru vyrojily sovětské vojenské i civilní špitály. V tu dobu byl na ostrov natažen podvodní telefonní kabel.

Raketová laboratoř[editovat | editovat zdroj]

V letech 1946–1954 sem bylo proti své vůli z východní německé poválečné zóny přestěhováno několik stovek německých vědců a inženýrů – raketových specialistů, kteří na ostrově – pod sovětským dohledem a s tamními ruskými vědci – pracovali, teoreticky i prakticky, na vývoji několika raket a souvisejících systémů.

Postsovětská éra[editovat | editovat zdroj]

I po návratu německých specialistů zůstala Gorodomlja klíčovým střediskem sovětského raketového vývoje. Ten se postupně přerodil v Zvezda Enterprise. Po pádu železné opony se někteří němečtí vědci rozhodli navštívit ostrov a připomenout vzpomínky z 50. let.

Na začátku 21. století zůstává ostrov veřejnosti nepřístupný. Zvezda Enterprise zůstal v rukou státu a co do oborů svého výzkumu a vývoje přešel z raket i k letectví a kosmonautice.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kurt Magnus: Otroci raket
  • Fedorov L. A. 1.4.4. ISLAND GORODOMLJA na jezeře Seliger – Sovetská biologická zbraň: historie, ekologie, politika. - MSoÉS, Moskva. ISBN 5-88587-243-0.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]